Studenti přeživší masakr žádají přísnější kontrolu zbraní a Amerika jim naslouchá

Když před dvěma týdny devatenáctiletý Nicolas Cruz spustil střelbu na půdě své bývalé školy ve městě Parkland na Floridě a zanechal po sobě sedmnáct mrtvých a několik desítek zraněných, Ameriku opět sevřely až příliš známé emoce – šok, smutek, zoufalství, beznaděj. Násilí způsobené střelnými zbraněmi se stalo smutnou součástí amerického života a debata o možných řešeních uvízla na mrtvém bodě. Po každém z předchozích masakrů se opakoval stejný scénář: k místu tragédie se upřela dočasně pozornost médií a politici napříč spektrem vyjadřovali účast přeživším a rodinám obětí. Zastánci omezení prodeje zbraní využili zjitřené chvíle k volání po změně legislativy, střetli se svými názorovými odpůrci -  a po několika dnech debata vyšuměla, aniž by se cokoliv podstatného změnilo.

Málokdo předpokládal, že by v případě Parklandu mělo být cokoliv jinak. Vývoj nicméně ukázal, že na scénu vstoupil nový hráč, kterého nelze jen tak snadno přehlédnout – přeživší studenti. Američtí teenageři dokázali během několika dnů nastartovat hnutí, které i dva týdny po masakru dominuje titulkům amerických médií.

Již bezprostředně po masakru studenti naznačili, že mlčet nehodlají. „Nechci vaši účast vy **, moji přátelé a učitelé jsou mrtví,“ vzkázala Donaldu Trumpovi skrze Twitter Sarah Chadwick, studentka na škole Marjory Stoneman Douglas, kde se střelba odehrála. Další podobná vyjádření následovala. Smutek a šok, který studenti prožívali, jim nezabránil v tom, aby k odpovědnosti volali vrcholné politiky země a požadovali zpřísnění legislativy.

Jak píše NewYorker: „Jasně odmítli pokrytectví, a zahanbili tak celou Ameriku.“  Studenti odmítli, že by bylo „nevhodné začít mluvit o politice bezprostředně po masakru“, jak jim někteří kritici předhazovali. Naopak, byli si dobře vědomi, že doba, kdy jim bude věnována pozornost, je velmi krátká. A právě způsob, jakým se chopili příležitosti, je jedním z důvodů, proč dnes Amerika naslouchá tomu, co chtějí říct.

Během 24 hodin v obývacích pokojích svých rodičů studenti založili hnutí Nikdy znova (Never Again) požadující zpřísnění pravidel pro získání zbraní. Na 23. března plánují velkou demonstraci ve Washingtonu a k minulému pátku se jim podařilo vybrat přes 2,3 milionu dolarů, kdy např. Oprah Winfrey či manželé Clooneyovi darovali shodně po půl milionu. Tváří hnutí se stala Emma Gonzales, která v emotivní řeči napadla jak vlivnou Národní asociaci držitelů zbraní, tak řadu klišé, která bývají v debatě o zbraních v Americe často zmiňována. „Říkají, že přísnější zákony nezabrání násilí – bulšit! Že jsme děti, které nerozumí tomu, jak funguje vláda – bulšit!“, přidával se dav skandováním k devatenáctileté studentce. Gonzales si minulý týden založila twitterový účet a dnes na něm má již téměř milion sledovatelů.

Proč se právě parklandským studentům podařilo získat si pozornost celé země? Americké deníky se shodují, že velkou roli hraje relativně zámožné prostředí, ze kterého studenti pocházejí. Parkland, součást metropole Miami, je bohaté město. Americe, kde jsou školy placeny z daní jednotlivých okrsků, pak nevyhnutelně bohatší distrikty disponují lepšími školami a obráceně. Většina studentů stojících za hnutím Nikdy znovu navštěvovala školní dramatický kroužek, někteří psali do vlastního časopisu, sedmnáctiletá Jaclyn Corin v rozhovoru uvedla, že před několika měsíci na kurzu rétoriky vypracovala padesátistránkovou práci o kontrole zbraní. Díky aktivitám, které si jejich škola mohla dovolit nabízet, se studenti naučili vystupovat na veřejnosti, komunikovat, zvládat stresové situace – tedy schopnosti, které se jim dnes při zakládání jejich hnutí hodí.

Mladí studenti jsou si dobře vědomi toho, že mnozí jejich kritici by rádi zneužili chyb, které udělají, k diskreditaci myšlenek o přísnějších kontrolách zbraní. „Naše generace si nemůže dovolit sebemenší uklouznutí,“ prohlásil Alfonso Calderon, jeden ze zakladatelů Nikdy znova. „Na rozdíl od politiků, kteří říkají špatné věci stále dokola, a přesto je všichni berou vážně“.

I přes neutuchající nasazení studentů je možné, že jejich snažení vzejde vniveč. Kongres je v otázce kontroly zbraní silně rozdělen a prezident Trump se potácí mezi vyjádřeními, že by byl ochoten podpořit přísnější kontroly lidí kupujících zbraně na jedné straně, a návrhem na vyzbrojení školních učitelů na straně druhé. Přesto není možné přejít, že prozatím se parklandským studentům podařilo Ameriku probudit z letargie, do níž by bez nich dost možná bývala opět upadla.