Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Společnost

Sto let před evropskými velikány promyslel ideje osvícenství etiopský filozof skrývající se v jeskyni

Etiopie přijala křesťanství ve 4. století  • Autor: Profimedia, Alamy
Etiopie přijala křesťanství ve 4. století • Autor: Profimedia, Alamy

Dá se začít trochu oklikou. V evropských učebnicích dějepisu se tak úplně nezdůrazňuje, že na přelomu 18. a 19. století zažila Brity spravovaná Indie vinou politiky kolonizátorů tři vlny hladomoru, který podle odhadů zabil 15 miliónů lidí -  což odpovídá zhruba polovině obyvatelstva tehdejší Anglie. „Od dob morové rány ve 14. století nebo od hromadné smrti indiánské populace v Novém světě zaviněné epidemiemi pro ně neznámých chorob o dvě stě let později nezažilo lidstvo takovou katastrofu,“ komentuje indický hladomor historik Stephen Kotkin, mimo jiné autor třídílné monumentální biografie sovětského vůdce J. V. Stalina, a dodává: „Kdyby k takovému masovému vymírání – 30krát většímu, než je dodnes proslulý irský hladomor - došlo v Evropě, bylo by to vnímáno jako jedna ze zásadních událostí světové historie.“ Protože ale hlad skosil jenom Indy, skoro nikdo na Západě o něm nic netuší - stejně jako samozřejmě není příliš známo, že přímo během masivního hladomoru se vývoz obilovin z Indie do Británie zvedl ze 150 tisíc na půl milionu tun.  A hladovým Indkám chyceným při krádeži potravin pro jejich hladové děti udělovala britská koloniální správa coby zlodějkám výchovný trest - uřezání nosu.

Tak jako indické hory mrtvol zahubené představiteli západní civilizace, může dnes leckoho v Evropě překvapit objev historika z norského Centra globální a srovnávací historie Daga Herbjørnsruda. V nejnovějším vydání internetového „magazínu pro seriózní přemýšlení a kosmopolitní pohled na svět“ Aeon napsal, že ideje Osvícenství – tohoto proslulého pilíře evropské kultury, demokracie, vzdělanosti – se dřív než v hlavách velkých Evropanů zrodily v jeskyni odlehlé oblasti Etiopie. Tam je na útěku před hněvem tehdejších mocných promyslel a zformuloval etiopský filozof 17. století Zera Yacob (1599–1692).

Zera Yacob
Zera Yacob

Jak ví i tuzemský maturant, naprosto převratné filozofické a životní hnutí v dějinách lidstva známé jako osvícenství začalo v roce 1637 vydáním Descartesovy Rozpravy o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách.  Pak pokračovalo dílem Johna Locka, Isaaca Newtona, Voltaira a Kanta- a skončilo někdy v roce 1794 vládou teroru francouzských jakobínů.  Teď ale přichází Herbjørnsrud a přehlednou historku komplikuje: podle něj lze osvícenecké ideje najít mnohem dřív na místech a u myslitelů, které jsme zvyklí buď vůbec nevnímat, nebo přehlížet.

Yacob se narodil do chudé zemědělské rodiny poblíž tehdejší etiopské metropole Axum. Ve škole udivoval učitele bystrostí, takže ho poslali na další vzdělávání, v jehož rámci deset let studoval bibli v jejím katolickém, koptském a ortodoxním znění; jak připomíná Herbjørnsrud, Etiopie přijala křesťanství ve 4. století a je spolu s Arménií nejstarším křesťanskou zemí světa. Když pak etiopský císař Susenyos přešel ve 20. letech 17. století pod vlivem portugalských jezuitů z ortodoxní na katolickou víru, začalo to pro tamní nezávislé myslitele vypadat bledě. Yacob netající se názorem, že žádná víra nemá větší právo na existenci než jiná, byl obžalován z kacířství a musel uprchnout.

Úkryt našel v jeskyni na jihu Etiopie, kde v letech 1630–1632 (do císařovy smrti) žil a zformuloval svoji racionalistickou filozofii. Věřil ve vládu rozumu a v to, že všichni lidé – muži i ženy - jsou si rovni. Odmítl otroctví, stavěl se kriticky ke všem zavedeným náboženstvím a jejich nároku na vlastní výlučnou „pravdu“.  Místo víry jako měřítka pravdy Yacob doporučoval exaktní vědecké zkoumání a toleranci. Jeho myšlenky pak shrnul do spisu nazvaného Zkoumání jeden z jeho žáků v roce 1667. O 310 let později tuto knihu přeložil do angličtiny kanadský profesor a kněz Claude Summer - a z angličtiny později vznikl německý a loni norský překlad.

Ze srovnání Yacobových pohledů s jeho evropskými protějšky vychází etiopský filozof jako jednoznačně „modernější“ v tom smyslu, že jeho názory na řadu otázek – například na náboženskou toleranci, rovnoprávnost žen či rovnost všech lidí - zcela odpovídají dnešnímu pojetí. A Yacob podle svých postulátů opravdu žil. Kvůli tolerantnímu vztahu k jiným vírám strávil léta v podzemí. Po návratu z jeskyně do Axumu požádal o ruku chudou služku a nad argumenty okolí, že se to nehodí k váženému vzdělanému muži, mávl rukou s tím, že žena a muž jsou si v manželství zcela rovni, takže jeho žena už není služka, ale jeho ve všem rovnocenný partner. Evropský gigant Immanuel Kant ještě o sto let později tvrdil, že žena není schopna jistého vyššího vhledu a že muže na ženě nepřitahuje její bytost, nýbrž pouze sex.

Yacob také napsal, že „všichni lidé jsou si rovni“ desítky let předtím, než stejnou myšlenku v Evropě napsal na papír John Locke. A anglický „otec liberalismu“ to navíc nemyslel tak doslova. Jako sekretář stál u zrodu Základní ústavy Karolíny (tehdy jedné z britských kolonií na americkém kontinentu), která dala bílým mužům „absolutní moc“ nad jejich africkými otroky. A sám Locke přes Královskou africkou společnost hodně investoval do anglického transatlantického obchodu s otroky. Kruh s úvodní „oklikou“ se tak do jisté míry uzavírá.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].