Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Společnost

Slavný žužu test jsme četli špatně. Nejde o vůli, ale hlavně o vnitřní život

Autor: CC-BY-SA 3.0, Smith609
Autor: CC-BY-SA 3.0, Smith609

Se sebeovládáním je to jinak, než jsme si dosud mysleli - odhalila zpráva z nově provedeného „pamlskového testu“ v aktuálním čísle magazínu Psychological Science. Je to jeden z nejsrozumitelnějších, nejelegantnějších a nejznámějších experimentů posledních desetiletí. Na konci šedesátých let posadil tehdejší psycholog ze Stanfordské univerzity Walter Mischel skupinu předškoláků do místnosti, postavil na stůl před každého z nich sladký zákusek a nabídl jim obchod: on teď odejde z místnosti a ti, kteří vydrží nesníst svou sladkost do chvíle jeho návratu, dostanou za odměnu ještě jeden zákusek, takže budou mít dva.

Některé děti pokušení odolat dokázaly, některé ne, a stanfordští vědci se po letech vydali zjistit, jak si zástupci obou skupin vedli v dalším životě.  Jak už v tuto chvíli dokáže čtenář odhadnout, ti s větším sebeovládáním na tom byli po některých měřitelných stránkách líp: například měli lepší výsledky srovnávacích vzdělanostních testů, netrpěli nadváhou a podobně. Závěr byl proto jasný: sebeovládání je klíčovou schopností pro úspěšný život.

Tenhle vzkaz – jak píše ve svém textu o nové studii server Quartz – se léta bral jako zásadní sdělení pamlskového testu. Jenomže se ukazuje, že věci jsou možná trochu jinak, než se zdály být. Zmíněná nová studie z Psychological Science zopakovala pamlskový test se stejným záměrem: zjistit vazbu mezi schopností dítěte odložit uspokojení na později a jeho pozdějším výkonem v životě a ve školní kariéře. Jediným rozdílem od Mischelova experimentu byl tentokrát větší počet účastníků a jejich větší sociální rozrůzněnost - včetně dětí, jejichž rodiče měli jen základní vzdělání.

Výsledky nepopřely původní pamlskový test, zkomplikovaly však jeho jednoduché sdělení a výklad. Vazba mezi sebeovládáním a pozdějším úspěchem v životě byla potvrzena, nicméně pečlivé zkoumání dalších faktorů ze života zúčastněných dětí - jejich rodinného zázemí, domácích podmínek, poznávacích schopností a podobně – sílu a význam této vazby značně oslabilo.

„Schopnost vyčkat na druhý zákusek je do značné míry formována sociálním a ekonomických zázemím dítěte - takže je to právě toto zázemí, a nikoli schopnost odložit uspokojení, co v dlouhodobé perspektivě rozhoduje o úspěchu dítěte,“ shrnula nové výsledky socioložka Jessica McCrory Calarco. „A je to konec konců logické: děti z chudších rodin to mají s čekáním na druhý zákusek obtížnější, protože když se dennodenně potýkáte s nedostatkem, chytáte šanci bez odkladu - hned jak přijde.“ Tento aspekt pamlskového testu ostatně odhalila už studie z roku 2013, která si všimla, že schopnost dítěte vyčkat na budoucí odměnu souvisí nejen s jeho sebeovládáním, ale také s důvěrou v to, že ona odměna doopravdy přijde.

A právě v tomhle, nikoli v předvídání budoucích úspěchů a neúspěchů, je podle autora původní studie Waltera Mischela zásadní sdělení pamlskového experimentu. Nesoustřeďte se jen na trénink sebe sama nebo svých dětí v dovednosti odolávat pokušení a odkládat rozkoš na později. Kromě takového cvičení vůle se hlavně snažte ovládat a řídit svůj vnitřní život.

Ostatně již v roce 2014 ve své knize Mischel uvedl, že jeho pokus nebyl vykládán správně: nešlo o predikci, ale o strategii, kterou mohou děti i dospělí využít k regulaci svých emocí. „Čtyřleté děti jsou vynalézavé: aby se rozptýlily, proměnily své prsty v klavírní klávesy, zpívaly písně a zkoumaly své nosní otvory, " uvedl. Pro dospělé pak doporučil "if-then“ strategii. Pokud se například snažíte vzdát kouření, můžete si říci: „Když chci cigaretu, od měním se místo toho tím, že si dám pauzu a zahraju si hru na svém mobilu.“

Což se dá brát i obecněji. „Žijte tak, jak žít chcete, a dělejte věci, které vás vnitřně obohacují a uspokojují. Odvracejte pozornost jinam konstruktivně a rozptylujte se způsoby, které vás samy o sobě uspokojují,“ cituje Quartz z dřívějšího rozhovoru  Mischela s deníkem New York Times.  „Třeba já mezi své emoce nepouštím melancholii. Vážně - do melancholie se prostě nepouštím. Je to neuspokojivý způsob bytí.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].