Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Sebevraždu chápe muž jako vlastní popravu

Makedonie se bouří :: Proč muži páchají sebevraždu častěji než ženy? :: Medicína starým nepřeje :: Konec vojenské dominance Západu

Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer
Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer

To, že je nějaká země malá, ještě neznamená, že má malé problémy. Příkladem budiž Makedonie, malý balkánský stát, který se může stát ohniskem konfliktu podstatně větších rozměrů, než je on sám.

V neděli protestovaly v hlavním městě Skopje proti vládě Nikola Gruevského, který je u moci už od roku 2006, desítky tisíc lidí na čele s lídrem opozice Zoranem Zaevem. Hlavním důvodem protestů je skandál s odposlechy, když v únoru vyšlo najevo, že vláda napíchla asi 20 tisíc telefonů opozičním politikům, novinářům i podnikatelům (údajně vynesl nahrávky člověk z okruhu vlády, který se na tuto zvrhlost už nemohl dívat). Jen si to přepočtěte na české poměry: Makedonie má dva miliony obyvatel, v českém případě by to tedy bylo 100 tisíc napíchnutých telefonů.

Aby toho nebylo dost, před dvěma týdny zemřelo v makedónském městě Kumanovo zemřelo v přestřelce 8 policistů a 14 údajných „albánských teroristů“. Příčiny nejhorší srážky na Balkáně za posledních deset let jsou nejasné. Může jít o etnické násilí (v zemi žije čtvrtina Albánců), ale také o pokus vlády odvést pozornost od zmíněného skandálu.
Napětí v zemi se dá krájet, opozice vyzývá lid, aby okupoval prostory před budovou vlády, dokud Gruevski neodstoupí. Ten naopak v pondělí zorganizoval demonstraci na svoji podporu, které se účastnili tisíce lidí (údajně byli mnozí z nich státní zaměstnanci přinuceni k účasti pod tlakem shůry).

„Víte, co by se stalo, kdyby se opozice dostala k moci?“ hřímal Gruevski do mikrofonu. „Budou jíst lidi zaživa!“

Evropská unie, kam má Makedonie podanou přihlášku od roku 2005, ale ještě ani nezačala jednání o asociační dohodě, se pokouší situaci uklidnit. Do Štrasburku se jim povedlo dostat vládu i opozici k jednacímu stolu, ale zatím bez výsledku.
Skutečnou hrozbou však je, že konflikt se rozšíří po celém Balkáně (nebylo by to poprvé v dějinách tohoto území) a že do něj vstoupí Rusko. To už se do jisté míry stalo, když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že protivládní demonstrace organizuje EU, protože se jí nelíbí, že Gruevského vláda podporuje výstavbu ruského plynovodu přes Turecko – a Makedonii – do Evropy.

Známý politolog bulharského původu Ivan Krastev (Bulharsko má podobně jako Řecko problém s Makedonií kvůli názvu státu – vzpomeňte na Alexandra Makedonského), řekl pro Financial Times, že Rusové této paranoidní teorii o pokusu EU svrhnout makedonskou vládu zřejmě také věří. „Oni věří, že když se něco takového jako jsou demonstrace v Skopje stane, je to vždy o Rusku, že jsou řízené Evropou proti zájmům Ruska.“ Ostatně, do této teorie Rusům zapadá i změna režimu na Ukrajině.

Demonstrace zatím probíhají bez násilí, což dává jistou naději, že konflikt nepropukne plnou silou.

Proč páchají muži sebevraždu mnohem častěji než ženy? V Británii dosáhl v roce 2013 počet sebevražd číslo 6 233 a z nich téměř čtyři pětiny spáchali muži. Nejčastější příčina smrti britských mužů ve věku mezi 20 až 49 není autonehoda, drogy nebo infarkt, ale – sebevražda.

Will Stor ze serveru Mosaicscience si položil otázku, proč to tak je a pátral i v jiných zemích, protože tento divný poměr v neprospěch mužů je všude zhruba stejný.

Dopátral se několika odpovědí, z nichž nejzajímavější je ta, že oběťmi sebevražd nebyli ani tak muži trpící depresí, ale takoví, kteří měli silně vyvinutý smysl pro „sociální perfekcionismus“. To znamená, že nahlíželi na sebe sama očima svého okolí, posuzovali se podle své představy o tom, jaké očekávání od nich toto okolí má – a nedařilo se jim ho naplnit. No a v dnešním světě, kdy muži mají často problém dostát tradičním nárokům na mužskou roli, páchají sebevraždy.

Sebevraždu chápe muž jako vlastní popravu. Odstraňuje se ze světa, důvodem bývá pocit selhání a studu. Ženy své selhání tak neprožívají.

Samozřejmě, je to mnohem složitější, ale výmluvný je příklad z Jižní Koreje, kde je se za půl století úplně proměnily společenské normy, z původně konfuciánských, které utužovaly vesnické komunity a pomáhaly jim přežít materiální bídu, v normy podněcující individuální výkon a úspěch. Není divu, že Jižní Korea patří k zemím s nejvyšší mírou sebevražd (mužů).

Dalším důvodem, proč muži umírají v mnohem větším počtu, může být to, že jako prostředek volí často střelnou zbraň nebo provaz, zatímco ženy prášky. Podle psychologa Martina Seagera to odráží rozdíl v psychice mužů a žen. „Sebevraždu chápe muž jako vlastní popravu. Odstraňuje se ze světa, důvodem bývá pocit selhání a studu. Ženy své selhání tak neprožívají.“

Další profesor psychologie Roy Baumeister dodává, že to souvisí s tím, jak rozdílně se muži a ženy vnímají. „Muž, který přestane být schopen postarat se o rodinu, tak nějak přestává být mužem. Ale žena, bez ohledu na cokoliv, zůstává ženou.“

5 tyden nemocnice • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer
5 tyden nemocnice • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer

Následující řádky australské neuroložky Karen Hitchcockové jsou určeny všem stárnoucím a starým (a nemocným) a všem, kteří sice sami staří ještě nejsou, ale mají staré a nemocné mezi svými blízkými. Tedy vlastně skoro úplně všem myslitelným čtenářům v moderní společnosti.

„Možná vás překvapí informace, že když přivezete svoji matku nebo dědečka na příjem do špitálu, rozpoutá se nahoře na odděleních válka. Doktoři se ovšem nebudou prát o to, kdo se o nemocného postará; budou se prát o to, kdo tomu unikne,“ píše Hitchocková na úvod své eseje o tom, proč je většina současných nemocnic tak zoufalým a zničujícím místem pro nejvíce potřebné a současně nejčastější pacienty - stárnoucí občany trpící několika souběžnými, navzájem různě provázanými problémy.

Moderní západní nemocnice jsou už zhruba od poloviny minulého století místem čím dál větších specialistů zrozených rostoucí mírou našich znalostí a rozvojem technologie. Pokud vás do takové instituce přivezou ke složité transplantaci srdce, nebo třeba na léčbu tyreotoxikózy - musíte být za její existenci vděčný. Ale když vám v těle chátrá víc věcí najednou a nejste už ani schopni vyklopýtat pár schodů a koupit si něco k jídlu, máte problém. Kdo bude váš doktor? Staří všeobecní praktici se schopností komplexnějšího pohledu ze špitálů zmizeli a geriatři - odborníci na péči o pacienty v pokročilejším věku - se na akutních odděleních z principu nevyskytují.

Staří všeobecní praktici se schopností komplexnějšího pohledu ze špitálů zmizeli.

Když se sama Hitchcocková po studiích neurologie začala zajímat o možnost praxe ve všeobecné medicíně, přátelé-experti ji od toho zrazovali s tím, je to podřadná práce, jejíž vykonavatel nevzbuzuje v branži žádný respekt. „Není tam toho tolik v sázce a když něco poděláš, tak se toho zas tak moc nestane. Z toho vyplývá, že takovou práci může dělat i horší doktor,“ vysvětlil jí jeden z nich kořeny takového pohledu.

Polovina pacientů v odděleních akutní péče západních nemocnic jsou lidé přes pětašedesát. Nejdůležitější v péči o ně je to, aby existovali zdravotníci, kteří se o ně chtějí starat a cítí přitom, že v sázce je hodně. Kteří, jak píše Hitchcocková, když vstoupí na oddělení a rozhlédnou se, vidí jednotlivé lidi a ne masu „dementů“, kterým je nutné neochotně poskytnout trochu v podstatě zbytečné léčby.

Jeden z důvodů, proč je nemocnice pro staré lidi likvidačním místem, je podvýživa: pacienti jsou často příliš slabí na to, aby si dokázali poradit s plastikovými kelímky a krabičkami, aby si sami namazali obligátní snídaňový rohlík s máslem, aby v polosedě dostali do úst omáčkový oběd. Je to kardinální problém, ale - pokud nemají obětavé příbuzné - krmit je nemá kdo - nejsou lidi.

Staří lidé také často musí brát nesmyslné množství léků. „Pokud bychom se drželi mezinárodních doporučení léčby každé nemoci, jíž trpí běžný křehký pacient na mém oddělení, bral by každý z nich v průměru více než 12 léků denně a byl by vystaven riziku nejméně 10 velmi nebezpečných účinků takového mixu,“ píše Hitchcocková. Zhruba 20–30 procent starších pacientů přichází do nemocnic s potížemi způsobenými nevhodnou kombinací léků.

Zatímco prvním přikázáním současných nemocnic je vyléčit a propustit pacienta ze svých vytížených, často podfinancovaných oddělení co nejrychleji a bez zbytečných řečí, u starších pacientů se tento režim provádí obtížně. Péče o ně vyžaduje čas, vyžaduje naslouchat jim a hledat cestu dál spolu s nimi. Ke zlepšení stavu potřebují především dobře jíst, hýbat se a zůstat mentálně aktivní - což všechno jsou bohužel věci, se kterými se naše současné nemocnice zdají neslučitelné. 

Bývalé velitelství protivzdušné obrany • Autor: HN, Matěj Slávik
Bývalé velitelství protivzdušné obrany • Autor: HN, Matěj Slávik

„Nechceme válčit / ale, ksakru, budeme-li muset / máme lodě, máme muže / a peníze máme též“ - říká populární popěvek z dob britského impéria. Korespondent BBC, expert na bezpečnostní otázky a vojenský historik Mark Urban dospěl ve svém zkoumání současné situace k opačnému závěru: moderní západní civilizace už nemá dost výzbroje, mužů a peněz na to, aby mohla udržet svoji vojenskou dominanci. „Hranice, za níž končí převaha Západu a spolu s ní jeho schopnost odradit lidi v některých částech světa od provádění strašných věcí, se přibližuje, pokud už nejsme za ní,“ píše Urban ve své nové knize Zlom, kterou pro Financial Times

recenzuje komentátor Gideon Rachman

.

Napřed pár čísel. Před půlstoletím měla britská válečná flotila 70 lodí, dnes jich má 19. Německá armáda se za tu dobu zmenšila z více než půl miliónu na 180 tisíc mužů, francouzská stejně tak a Britové mají ve zbrani necelých 100 tisíc vojáků - nejmíň za posledních dvě stě let. Zmenšuje se i americké válečné loďstvo a počet bojových letadel v armádě USA klesl od konce studené války na polovinu - 2000 kusů.

Naproti tomu Rusko v posledních dekádách do své výzbroje a nukleárních zbraní mohutně investovalo, stejně jako Čína, takže časy, kdy polovina všech světových výdajů na zbrojení spadala na vrub USA, jsou pryč - dnes je to „jen“ 38 procent.

„Hranice, za níž končí převaha Západu, se přibližuje, pokud už nejsme za ní.“

Další částí příběhu je to, kam zmenšující se proud peněz jde. Podle Urbana je Západ marnotratně vydává na čím dál dražší a sofistikovanější systémy vyráběné zbrojařskými společnostmi s dobrými styky na nejvyšších místech. „Letadlo vyrobené z ryzího zlata o té samé váze by bylo levnější,“ cituje Rachman z Urbanovy knihy cenový posudek o americkém bombardéru B2. Jedna US stíhačka F-22 dnes stojí díky všem svým nejmodernějším technologiím 670 miliónů dolarů, takže ani velmoc jako USA jich třeba do konfliktu s Čínou nedokáže nasadit víc než maximálně pár tuctů - proti stovkám stíhaček čínské lidové armády.

Místo do armády dnes západní státy hrnou peníze do tajných služeb: zatímco britská flotila se radikálně zmenšila, tajná služba MI5 se v posledních dvaceti letech rozšířila na dvojnásobek. Stejný nárůst zažily tyto instituce za Atlantikem.

Tady ovšem Rachman s Urbanovým závěrem, že jde o mylné rozvržení investic, nesouhlasí: „Ano, většina britských občanů se pravděpodobně obává víc domácího terorismu než ruské armády, takže vláda proto radši posílá peníze agentům, než námořnictvu. Ale například hrozba Islámského státu ukazuje, že hranice mezi hrozbami terorismu a konvenční války se pomalu stírá.“

„Příštích 20 let ukáže,“ píše Rachman, „zda Západ opravdu ztratil svoji vojenskou převahu a zda budou důsledky tak strašlivé, jak se zcela zřejmě domnívá Urban. Růst globálního napětí - od Sýrie přes Ukrajinu až k Východočínskému moři - naznačuje, že jeho varování jsou opodstatněná.“

Video: Tematicky k článku v aktuálním čísle Respektu jedno video o LSD:

Kulturní tip: Pozdní večerní program: na Nově si dnes od 22:40 můžete pustit klasiku Roberta Rodrigueze s Antoniem Banderasem Desperado.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].