Při čtení zpráv posledních měsíců člověk snadno propadne pocitu, že se svět ocitl na šikmé ploše. Příběhy úspěchu se v konkurenci s krizemi a sílícími autoritáři do médií prosazují těžko, přesto existují. Třeba v Bangladéši, jihoasijské zemi se 160 miliony obyvateli, která zažívá nebývalý hospodářský rozmach. Na komentářovém webu Project Syndicate se jej pokouší shrnout ekonom Světové banky Kaushik Basu.
Bangladéš byl do vyhlášení nezávislosti v roce 1971 nejchudší částí Pákistánu - a až do 21. století platil za ztracené místo bídy a hladu. V posledních deseti letech však míra chudoby prudce klesá, zdejší ekonomika rychle dohání sousedy a za dva roky podle předpovědí - měřeno hrubým domácím produktem na obyvatele - předstihne Pákistán.
Některé z hlavních příčin tohoto úspěchu potěší zastánce pokrokových sociálních reforem, jiné pak potvrdí argumenty příznivců tvrdého kapitalismu a volného obchodu. Sociální reformy se podle Kaushika Basu týkají zvláště cíleného posílení role žen ve společnosti. Mezinárodně proslulé nevládní organizace jako Grameen Bank nositele Nobelovy ceny míru Muhammada Yunuse a v posledních letech i bangladéšská vláda napnuly úsilí ke vzdělávání dívek a k posílení role žen ve veřejném prostoru a v domácnosti. Výsledkem je vidět i mimo ekonomiku a projevuje se třeba zlepšeným zdravotním stavem a lepším vzděláním dětí. Místní vláda též podporuje občanské iniciativy, které se snaží zapojit chudé do ekonomiky, tedy tzv. hospodářskou inkluzi.
Současně úspěch jihoasijské země vyrůstá z něčeho, co je v Evropě často terčem kritiky: z textilek, kde velké firmy žijí levné šaty pro světový trh. Zdejší slabá regulace umožnila velkým zahraničním firmám vyrábět ve velkém a vytvořit obrovské množství pracovních míst. Mzdy, které z evropského pohledu působí mizerně, byly pro místní obyvatele žádanou alternativou vůči dosavadní bídě, například tvrdému životu na venkově, a umožnily dělníkům textilek vložit část vydělaných peněz například do lepšího vzdělání svých dětí. Tato chvála textilek samozřejmě neznamená, že není v konkrétních provozech potřebný setrvalý tlak například na ochranu zaměstnanců před vykořisťováním, nebo že není důležitá mezinárodní kampaň za zvýšení bezpečnosti práce v mnoha továrnách.
Kaushik Basu navíc uzavírá svůj text upozorněním, že se před všemi zeměmi na vzestupu objevují nové překážky, které jeho pokračování ohrožují. V první fází růstu zároveň stoupá korupce elit i nerovnost. Pokud se je nepodaří zkrotit, zablokuje to další hospodářský rozmach a stoupne riziko politických konfliktů. V muslimském Bangladéši též riziko rozvoje představují fundamentalistické náboženské síly, které se snaží zvrátit zmíněný pokrok v posílení práv žen, tedy jednu z příčin zdejšího úspěchu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
