Reuters: Západní demokracii čeká hrbolatá cesta k obnově, ale zpátky už to nejde

Komentář mediálního experta Johna Lloyda na serveru agentury Reuters situaci líčí méně vznosně než časopis The Economist -  a bez idealistického rozmachu. Snaží se vlastně jen najít představitelný způsob, jakým se západní demokracie ze současného průšvihu může dostat.

Diagnóza je i tady povědomá: kromě obou anglosaských překvapení je tu síla autoritářů, jako jsou ruský vladař Vladimir Putin, čínský prezident Si Ťin-pching, jejich turečtí a egyptští kolegové Recep Tayyip Erdogan a Abdel-Fatah el-Sisi nebo filipínský lovec drogově závislých Rodrigo Duterte. Je tu zjevné vychládání myšlenky Evropské unie coby demokratického experimentu snažícího se postupně rozředit ideu národního státu. Zmiňují se referenda, jež dnes vedou s téměř železnou pravidelností k odmítnutí postojů navrhovaných legitimní vládou. Lidé v Evropě dnes podle tohoto komentáře nechtějí návrat moci do rukou vlastních parlamentů, ale – což je hrozivější - spíše jakýchsi “národních osobností”. A ano, první vytane na mysl Marine Le Pen.

Lloyd vidí tři možnosti pro ty, kteří věří, že demokracie zůstane pojmem spojovaným se západní společností. Tou první, nejméně lákavou, ale zároveň nejpravděpodobnější, je “naděje”, že různé populistické vlny nakonec v praxi selžou. Donald Trump se ukáže být neschopný koherentního vládnutí, Brexit přinese britské ekonomice dlouhodobé a trvalé ztráty. Bude to bolet, ale lidé (nebo alespoň část z nich) časem zjistí, že tudy cesta nevede.

Druhou možností je, že se sami populisté postupně zkultivují, promění ve střední proud a tím také přijdou o část obliby. Tady dodejme, že většina evropských politických systémů se svým poměrným zastoupením a nutností vytvářet vládnoucí koalice takovému řešení nahrává. Lloyd také cituje příklad dříve radikálních Opravdových Finů, kteří zásadně obrousili hrany ve snaze stát se přijatelnou stranou s širším záběrem a koaličním potenciálem. Tahle možnost zní “evropsky” upatlaně, avšak představitelně, ale autor menu se obává, že pnutí, jež žene populisty vzhůru, je skutečné a nikam jen tak nezmizí.

Poslední šance se nejvíce podobá entuziasmu týdeníku The Economist zmíněnému v dalším příspěvku tohoto menu: spočívá v nástupu nových demokratických osobností, lidí nabitých nápady, již přinášejí skutečné výsledky. Z tónu textu je nicméně cítit, že komentátor Reuters cítí v tomto bodě jistou skepsi.

Tak či onak, cesty zpět již není. Populisté ukázali, že umí skvěle odmítat jakési mytické“elity”, a co z navařené kaše vznikne, je krajně nejisté. Podle Johna Lloyda budeme svědky kombinace všech tří načrtnutých řešení - a nebude to žádná krása. “Bude to hrbolatá cesta: už na ní jsme a nedostaneme se z ní jedním ladným skokem,” předpovídá.