Svět je fascinovaný Ruskem, respektive jeho (všeho)schopným vládcem Vladimirem Putinem. Část amerických demokratů je evidentně přesvědčená, že vládce Kremlu je prostřednictvím armády hackerů připravil o Bílý dům a dosadil si do něj svého vlastního člověka. Jiní jsou naopak nadšeni jeho “moudrou” reakcí na vyhoštění pětatřiceti ruských diplomatů - respektive jeho schopností odolat vábení odvetných opatření a předvést se jako “velkorysý vládce” povznesený nad poslední křečovité snahy současného amerického prezidenta Baracka Obamy. Kromě toho Rusko stojí za vojenským zvratem ve zdánlivě neřešitelné válce v Sýrii, a nabírá tak v očích Západu téměř mytických rozměrů geniálního hráče na světové scéně. Možná je čas dát si sprchu.
Putin bezpochyby má strategii a svým aktivním přístupem Západ zaskočil. Deník The Wall Street Journal v uplynulých dnech znovu popsal celistvý plán. Tzv. Gerasimovovu doktrínu, kterou se Rusko řídí a jež mu dovoluje zasazovat Západu nepříjemné dloubance. Strategický plán zveřejnil v roce 2013 v ruském odborném časopise náčelník tamního generálního štábu Vasilij Gerasimov. Jedná se o soubor kroků využívajících kombinaci nových technologií s činností speciálních jednotek a mediální manipulací. Strategie se inspirovala událostmi arabského jara, kde - jak Gerasimov píše - “jsme byli svědky využívání technologických prostředků k ovlivnění státních struktur i široké populace za pomoci informačních sítí. Podobné aktivity v informačním prostoru je potřeba dovést k dokonalosti”.
A poslední události naznačují, jakoby Rusové skutečně byli ve vedeních kybernetického konfliktu o krok před ostatními - zvlášť když ho kombinují s dlouhodobou strategií směřující k obnovení ruské imperiální slávy. Deník The Washington Post v osvěžujícím textu nicméně upozorňuje, že ruské úspěchy je potřeba chápat v širším kontextu. Než se před námi začne vynořovat přízrak mocného Ruska podobného Sovětskému svazu s celou jeho geopolitickou vahou, je dobré si připomenout, že Rusko je vlastně spíše rozzuřený trpaslík. Americký deník upozorňuje, že Putinovo království je dnes chudší zemí než před třemi lety. Tehdy jeho ekonomika měla hodnotu 2,2 bilionu dolarů, dnes 1,3 bilionu - tedy méně, než kolik vykazuje Itálie nebo Brazílie.
Zároveň Rusko stále zůstává předpotopním státem závislým na exportu surovin; ohlašované ekonomické reformy nikdy neproběhly a na ruské počítače, mobily nebo auta, která by chtěl někdo koupit, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Ruská společnost chudne: The Washington Post cituje server gazeta.ru, jenž uvádí, že procento Rusů, kteří mají vůbec nějaké úspory, se z 72% v roce 2013 snížilo na 27% v loňském roce. Rusové nyní poprvé za posledních sedm let utrácejí více než polovinu svých příjmů za potraviny. Putin je oblíbeným vládcem, zřejmě především kvůli obnovení národní hrdosti ho podporuje 80 procent Rusů. Zároveň si ale jen polovina z nich myslí, že země kráčí správným směrem.
The Washington Post tak dochází k názoru, že zahraniční úspěchy dnešního Ruska závisejí především na ochotě ostatních zemí úspěch mu dopřát. Celé putinovské tažení přirovnává k plavbě jediné nevelké, čadící a zastaralé ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov, jež byla zkonstruována k ochraně ponorek, a nikoliv k výpadům na území nepřítele. Jen málo pilotů z ní umí odstartovat a zase na ní úspěšně přistát (loď nepoužívá na rozdíl od svých moderních protějšků katapult) - a Rusové při jejím nasazení zaznamenali nadprůměrné ztráty. Přesto její symbolická působnost u břehů Sýrie stačila k zásadnímu zvratu ve vývoji války. Nikdo jiný totiž nebyl v dohledu.
Text vlastně tvrdí, že Putinův talent je především ve schopnosti rozpoznat, do kterých konfliktů jít a které nechat být. “Putin uspěl, protože si vybírá střety pouze ve chvílích, kdy se skutečně jedná o zásadní ruské zájmy a kdy má rozumnou šanci získat převahu,” cituje deník experta Simona Saradzhyana: “Sovětští lídři se pokoušeli o konfrontaci se Spojenými státy všude a vždy, Putin má omezené možnosti dané ekonomikou své země, její demografií a strukturou její moci.“
Putin se zjevně od svých sklerotických sovětských předchůdců zásadně liší. Západ by neměl podléhat panice, ale zároveň by si mohl znovu promyslet biblický příběh o Davidovi a Goliášovi…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
