Naprosto otevřená zůstane až do posledních chvil nejpodstatnější otázka zářijových německých voleb: Bude příští čtyři roky opět vládnout velká koalice křesťanských a sociálních demokratů? Dvě tradičně nejsilnější německé politické strany společně vedou zemi osm z posledních dvanácti let. Úspěšně. Ovšem dlouhodobě velké koalice demokraciím neprospívají: chybí silná opozice, vytrácí se soutěž odlišných politik, politická a mediální debata je nudnější. Část voličů tak alternativy hledá mimo parlament - u nových aktérů, kteří slibují „otřást systémem“. V případě Německa je touto silou nacionalistická Alternativa pro Německo (AfD).
I z tohoto důvodu bude v německých volbách rozhodující výsledek menších politických stran, zvláště pak liberální FDP a Zelených. Obě mají šanci stát se menším koaličním partnerem v příští vládě, týdeník Die Zeit jim proto v aktuálním vydání oběma věnuje několik textů. “Na první pohled připomínají nezadané singles, jejichž základní údaje nabízejí dobré vyhlídky na příjemnou romanci. Bydlí v podobných čtvrtích, jsou vzdělaní, velmi dobře vydělávají, odmítají autoritářské způsoby… Pak ale přichází zlé probuzení: program, světonázor a etické názory k sobě nesedí,” píše Mariam Lau v textu, který pojednává o tom, proč německé liberály a Zelené pojí tak hluboká vzájemná averze.
Rivalita vychází z rozdílné základní filozofie obou stran: Zelené charakterizuje varovně zdvižený ukazováček, FDP ostré lokty. Zelení mají pocit, že se lidé provinili proti přírodě a musí tento dluh splácet - nebo dojde k ekologické katastrofě. Jejich levicové křídlo upozorňuje, že plundrování planety Země neskončí, dokud se nezbrzdí kapitalismus, který je na maximálním využití přírodních zdrojů založený. Zelení mají spíše skeptickou představu člověka. Naopak FDP se děsí kolektivismu a morálního tlaku, který vychází z pocitu viny vůči přírodě. Liberálové věří, že pokud bude mít každý jedinec maximální svobodu, budou z toho mít nakonec prospěch všichni. Jejich ideologie tak vychází z mnohem pozitivnější představy o člověku.
Různé světonázory, přitom podobné sociální složení voličů a fakt, že jedna strana ve druhé vidí i vlastní slabiny - to vše dělá ze souboje FDP a Zelených něco jako zaťatou bratrskou rivalitu. Aktuálně se odlišná východiska projevují například v postoji vůči dieselové aféře: Zelení chtějí k roku 2030 zakázat spalovací motory, FDP naopak tuto debatu považuje za hysterii, chce zmírnit emisní limity a nechat budoucnost průmyslu především na inženýrech. Liší se též názory na budoucnost Evropy: FDP by nevadil odchod Řeků z eurozóny či ukončení evropských stabilizačních mechanismů v eurozóny, naopak Zelení navrhují víc německých státních investic, které by v Evropě rozpumpovaly větší růst, a jsou vstřícnější vůči zadluženým jihoevropským zemím.
Tady probublávají odlišné představy o vztahu státu a trhu, nicméně současně se postoje obou stran přibližují. Šéf Zelených Cem Özdemir prohlásil, že “musíme zachránit německý automobilový průmysl”. To je značný posun od chvil, kdy se někdejší šéf poslaneckého klubu Zelených Rezzo Schlauch počátkem století musel ve straně zpovídat z rozhovoru, v němž uznal, že řízení auta s sebou nese i pocit svobody. FDP se však také posunula: hlásí se k ochraně klimatu a k obnovitelný zdrojům. V migrační politice pak obě strany požadují moderní přistěhovalecký zákon po vzoru Kanady a Zelení do svého programu napsali dříve nemyslitelnou větu, že “ne každý, kdo do Německa přijede, zde také může zůstat”.
Bernd Ulrich pak na základě těchto rozdílů v jiném textu rozvádí, jak by se lišila případná vláda Angely Merkel v závislosti na tom, kdo by se stal menším koaličním partnerem. Pokud by se koaličním partnerem stala FDP, většina vlády by stála politicky napravo od Angely Merkel: bavorská CSU, FDP i velká část poslaneckého klubu CDU zastává konzervativnější pozice v otázkách migrace, eurozóny i ekologie. “Kdo si chce udržet kancléřku Merkel, avšak zastává názor, že její dosavadní politika byla příliš zelená, ten by měl volit FDP,” píše Ulrich. Naopak koalice se Zelenými by dosavadní, na poměry křesťanských demokratů liberální kurs kancléřky zachoval, nebo dokonce posílil.
To vše samozřejmě platí jen za předpokladu, že Angela Merkel skutečně volby vyhraje - přičemž polovina voličů se stále nerozhodla. A že by koalice CDU/FDP či CDU/Zelení získaly nadpoloviční většinu poslanců, což bude nejspíše do poslední chvíle rovněž nejisté.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
