Ještě nedávno se vyhlídky světové ekonomiky jevily růžově, ale časy se mění. Podle britského týdeníku The Economist je třeba myslet na příští recesi, která může být nepříjemně tvrdá – kvůli „toxické politice“ a malému manévrovacímu prostoru centrální bank možná dokonce tvrdší než ta předchozí. Tématu s titulkem "The next recession – How bad will it be?" (Příští recese – jak špatné to bude) týdeník věnoval vtipně pojatou obálku nejnovějšího čísla, hlavní komentář a desetistránkové téma.
Choulostivost nynější situace se projevila minulý týden krátkodobým propadem akcií, který v podobné míře přišel letos už podruhé. Spojené státy sice prožívají nebývalou konjunkturu, po snížení podnikových daní americká ekonomika roste tempem přes čtyři procenta (tedy momentálně rychleji než Česko) a nezaměstnanost je v USA nejnižší od roku 1969.
Potíží dnešního světa je však rozpor mezi vývojem v USA a jinde. Všechny vyspělé ekonomiky kromě USA letos čeká zpomalení a řada chudších zemí se dostává do potíží, mimo jiné právě kvůli nesouladu ekonomického vývoje napříč planetou a kvůli tomu, jak vypadá měnová politika v USA. Americká centrální banka kvůli růstu už třetím rokem zvedá úrokové sazby, Evropa má však ke skončení éry levných peněz daleko, v Japonsku jsou úrokové sazby pořád ještě záporné, a Čína na rozdíl od USA svoji měnovou politiku uvolňuje.
Když rostou úroky jen v USA, tlačí to vzhůru kurz dolaru. To je pro řadu takzvaných rozvíjejících se ekonomik, které si levně napůjčovaly v dolarech, dvojí problém – jednak jim rostou úroky, jednak kvůli kurzu rostou i splátky. Po Argentině a Turecku se kvůli tomu dostává do Potíží například Pákistán, který musel minulý týden požádat o ekonomickou pomoc Mezinárodní měnový fond.
Rozvíjejí se ekonomiky dnes přitom představují 59 procent globálního ekonomického výkonu, tedy výrazně víc, než to bylo před dvěma dekádami v době asijské finanční krize. Potíže podobného typu by tedy mohly mít ještě větší následky a zasáhnout i Ameriku. Zvlášť pokud se zhmotní další hrozby, jako je zpomalení v Číně nebo rozkol v eurozóně kvůli italskému dluhu a neochotě tamní vlády šetřit.
Kdyby se světová ekonomika jako celek dostala do potíží, problém je v tom, že pořád ještě není velký manévrovací prostor, jak na to zareagovat. Americká centrální banka v minulém půlstoletí reagovala na nástup recese obvykle snížením úroků zhruba o pět procentní bodů, ale nyní nemá k dispozici ani polovinu a bude na nule. Japonsko i eurozóna jsou se sazbami na nule už teď.
Alternativou by mohlo být tištění dalších peněz nebo nakopnutí ekonomik na dluh přes státní rozpočty - otázkou ovšem je, jestli by tato řešení vzhledem k velkému zadlužení států a nedávnému velkému uvolnění měnové politiky byla přijatelná.
Přijdou-li potíže, další komplikací bude stav dnešní světové politiky, kdy mnohde dominují populisté a nacionalisté, kteří rádi svalují vinu na někoho cizího. Před deseti lety po pádu Lehman Brothers se povedlo zachránit svět díky akci domluvené napříč kontinenty, dnes by taková dohoda mohla být mnohem obtížnější. Příští krize tedy může být tvrdší, než si dnes mnozí umějí představit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
