pátek 14. 9. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ten vzorec většinou vypadá zhruba takhle: náctiletý chlapec nebo dívka začne na server YouTube nahrávat videa, v nichž vystupuje jako hlavní hrdina. Nezáleží příliš na tom, čeho se videa týkají: puberťačka může před kamerou předvádět, jak se správně nalíčit, uhrovitý hráč počítačových her zase vtipně glosovat, jak zabíjí příšery v nejnovější střílečce. Videa mají úspěch, sledují je nejdříve desítky, pak tisíce lidí. Mladí autoři překvapeně zjišťují, že si díky příjmům z reklamy vydělají dost peněz, současně se z nich přes noc stávají internetové celebrity – a tohle všechno se přitom odehrává ve věku, kdy ještě nedokončili střední školu.

Pro mnoho teenagerů je popisovaný vzorec životním snem: dělají to, co je baví, a ještě jsou za to placení. V poslední době ale přibývá svědectví, která tuhle nekomplikovanou pohádku zpochybňují. Stále více úspěšných youtuberů věší hvězdnou kariéru na hřebík nebo si od ní aspoň dávají delší pauzu. Zjišťují totiž, že práce youtubera má jednu nevýhodu – nejde s ní přestat. Pro udržení diváků je potřeba nahrávat stále nová videa. Neustálý tlak na vytváření nového obsahu pak způsobuje u mladých internetových celebrit vnitřní vyhoření. Tento trend nyní popisují takřka všechna velká média – a příběhy několika z nich přináší i švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung.

Reklama
Reklama

Syn kosovských přistěhovalců do Švýcarska Bendrit Bajra na internetu prorazil s klipy, ve kterých si dělal legraci z toho, jaký přízvuk mají v němčině Švýcaři a jaký přistěhovalci. Z 19letého Bajry, který se učil na prodejce autodílů, byl rázem slavný komik, kterého na Facebooku sledovalo 200 tisíc lidí, na Instagramu 60 tisíc. Bajra nahrával jedno parodické video za druhým – ale pak proud klipů náhle přestal. Po tříleté pauze se Bajra letos na jaře objevuje v televizi a veřejně popisuje, jak se ze své popularity zhroutil. „Měl jsem příznaky vyhoření,“ vysvětlil dlouhou odmlku nyní 22letý Bajra.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=141&v=5FQdVYtnPQU

Něco velmi podobného prožila letos v létě 19letá Kanaďanka Elle Mills, úspěšná youtuberka, jejíž kanál sleduje 1,4 milionu lidí. Ve videu pojmenovaném “Vyhoření v 19“ dívka popisuje, jak už nemůže dál. Vypráví, jak se stala slavnou: neustále postovala nová videa, až měla statisíce fanoušků, dělali s ní rozhovory novináři, na její videa odkazovali nejslavnější youtubeři.

„Takový život jsem si vždycky přála. Tak proč jsem tak zatraceně nešťastná?“ křičí Mills do kamery ve svém bilancujícím videu z letošního května. Na konci příspěvku fanouškům oznamuje, že tenhle příspěvek nebude mít happy end. Následně se se všemi loučí, protože potřebuje pauzu. Už nechce být osamělá a pod neustálým tlakem, kdy musí produkovat stále nová a nová videa.

Jak připomíná server NZZ, letos na jaře a v létě se s přiznáními vyhořelých youtuberů roztrhl pytel. Dalším autorem, který promluvil o temných stránkách práce snů, byl německý mladík vystupující pod přezdívkou NebelNiek, což pozpátku znamená „žádný život“. Na videu z letošního června mluví o tom, proč byl dva roky mimo provoz. Vzpomíná, jak se jednoho dne probudil, bolelo ho celé tělo, cítil vnitřní prázdnotu a nechuť dělat cokoli.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=42&v=WKKwgq9LRgA

Bylo mu 17 let a každý den nahrával dvě nová videa, v nichž komentoval počítačové hry. Jejich hraním trávil někdy i 20 hodin denně. Přestal se vídat s přáteli, špatně jedl, málo spal. Vše podřizoval tomu, aby udržel nárůst fanoušků, kterých prý přibývalo až 10 tisíc za den. „Svoje tělo i duši jsem přepínal tak, že jsem kvůli YouTube úplně vyhořel,“ přiznává se na videu.

K vlně přiznání vyhořelých youtuberů se pak přidal i ten nejslavnější – Felix Kjellberg alias PewDiePie. Globální superstar ze Švédska, jehož kanál sleduje 66 milionů lidí a v nejlepších časech si vydělával 15 milionů dolarů za rok. Letos v červenci natočil video, ve kterém mladé a začínající autory varuje, že youtubering má svá úskalí. „Stejně rychle jako nahoru můžeš taky spadnout dolů. Na YouTube jde jenom o množství příspěvků. Brzy zjistíš, že nejde dát si pauzu.“

Neustálý tlak na tvorbu nových videí, který popisuje Kjellberg, zkoumala vědkyně z London School of Economics Zoe Glatt. Za tímto tlakem není jen touha po stále větší slávě u mladých tvůrců, ale také algoritmus samotného YouTube. „Algoritmus upřednostňuje kanály, na kterých pravidelně přibývají nové příspěvky,“ řekla deníku Guardian. Tvůrce videí to vede k tomu, že se místo kvality soustředí na množství.

Fenoménem se zabývala také Katherine Lo z univerzity v kalifornském Irvine. Vyhoření podle ní nezpůsobuje jenom tlak na tvorbu stále nových příspěvků, ale také neustálá komunikace s fanoušky a diváky na sociálních sítích, kterými si youtubeři udržují pozornost publika. „Tahle část práce je neviditelná, ale velmi vyčerpávající a stresující,“ míní Lo. Výzkumnice sestavila seznam faktorů, které ohrožují psychický stav tvůrců na internetu. Na seznamu je stres při čtení komentářů, finanční nejistota, snaha získat si další profesionální youtubery, jejichž podpora ve formě doporučení je k úspěchu klíčová.

Kam až může zoufalství stav youtubery zavést, ukazuje tragický případ z letošního dubna. V centrále firmy YouTube v kalifornském San Brunu vyšla na terasu 38letá youtuberka. Vytáhla pistoli a začala střílet po kolemjdoucích, tři z nich zasáhla a zranila, pak pistoli obrátila proti sobě. Jejímu zoufalému činu předcházelo video, ve kterém si stěžovala, že algoritmus YouTube ignoruje její příspěvky:  „Všechny mé kanály na YouTube jsou filtrovány. Takhle nedostanu žádné kliky.“

https://www.youtube.com/watch?v=KmFAfjdCzAU

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Kdo byl někdy na večírku, ten tuhle situaci určitě někdy zažil: jste v čímsi bytě, stojíte v chodbě mezi obývákem a kuchyní. V ruce skleničku pití, nenuceně mluvíte se třemi dalšími lidmi. Čas příjemně plyne a řeč přirozeně přeskakuje mezi všemi účastníky konverzace, když tu se k vám připojí další člověk. Najednou debata drhne, ještě před chviličkou souznící skupina se rázem dělí na dvě poloviny nebo se úplně rozpadá, její členové míří do různých koutů večírku. V anglosaském světě se tomuto pozoruhodnému jevu říká dinner party problem. A tento večírkový trabl nastává právě ve chvíli, když má konverzace více než právě čtyři členy. Tato skutečnost je sice všeobecně známá, píše server Quartz: jenže proč tomu tak je?

Dvojice psychologů se rozhodla přijít večírkovému problému na kloub. Jaimie Arona Krems a Jason Wilkes ve článku pro časopis Evolution and Human Behavior přišli s teorií, která vychází z evoluční psychologie. Ta říká, že dvojice lidí neboli dyáda je základním stavebním kamenem společnosti. Když spolu konverzují čtyři lidé, existuje celkem šest dvojic, které spolu mohou navzájem mluvit. Například ve skupině, v níž jste vy, Tomáš, Silvie a Hana, existuje šest možných konverzačních párů: vy a Tomáš, vy a Silvie, vy a Hana, Tomáš a Silvie, Tomáš a Hana a Silvie a Hana. To znamená tři dvojice, jichž jste součástí a tři, kterých součástí nejste. V součtu tak máte šanci ovlivnit polovinu všech možných konverzací, které se mohou ve skupince odehrát.

 Pokud jsou ve skupině jen tři lidé, existují tři konverzační kombinace - a pouze jedna vás vylučuje. Pokud naopak skupina dosáhne pěti lidí, existuje deset možných konverzačních dvojic a ve větší části z nich – celkem v šesti – nebudete. Což znamená, že pro vás bude mnohem těžší prosadit svůj postoj a zájem. Co když se tedy v našich prapředcích vyvinula evoluční potřeba nebýt v konverzující skupince přečíslen? Fyzické nebezpečí plynoucí z takové situace by bylo evidentní: vyloučení ze společnosti mohlo v raných dobách snadno znamenat rozsudek smrti.

V kritických chvílích, kdy primitivní lidé stavěli přístřeší nebo si dělili potravu, zkrátka mohlo být výhodné nedostat do přečíslení, uvažují vědci. Jde jistě namítnout, že pravěká tlupa mohla snadno mít mnohem více než čtyři nebo pět členů. A o tom, jakou sociální dynamiku má skupina sedmi, osmi nebo třeba patnácti lidí, už psychologové ve své studii nemluví.

 Přitom minimálně Krems by k tomu určitě měla co říci: tato psycholožka dříve studovala na Oxfordské univerzitě pod vedením Robina Dunbara, evolučního psychologa, který vyvinul teorii, že soudržnost lidské skupiny se rozpadá, když její počet přesáhne 150 členů. Číslu 150 se od té doby v oboru říká Dunbarovo číslo. Pokud tedy Jaimii Krems potkáte na večírku, můžete se jí na to zeptat. Ale pozor, abyste nebyli až pátým člověkem ve skupině, se kterou diskutuje.

Reklama
Reklama