„Je to tu úžasný,“ říká s nadšením Paris Jackson. „Mají tady elektrické křeslo i skutečnou lidskou hlavu!“ Není výjimkou, že návštěvníkům losangeleského Muzea smrti se při pohledu na fotografie mrtvol či poprav a na předměty spojené s masovými vrahy zvedá žaludek, nebo přímo omdlévají. Osmnáctiletou Paris Jackson, která si sotva prošla emo a gotickým období, však zdejší kulisy, zdá se, uklidňují. Už je tu podeváté.
Rozsáhlý obálkový materiál věnovaný dceři Michaela Jacksona přináší aktuální vydání časopisu Rolling Stone, kterému Paris poskytla vůbec první důkladný rozhovor. V něčem mírně bulvární, přesto fascinující. Novinář Brian Hiatt ji doprovází jak v Muzeu smrti, tak zavítá do jejího bytu, což je původně nahrávací studio, kde její otec natočil například první dema hitu Beat It.
Působí mnohem mladším a zároveň mnohem starším dojmem, než ji ve skutečnosti je, všímá si Hiatt. To proto, že byla v různých obdobích života před zraky veřejnosti jak mimořádně chráněná, tak jim byla extrémně vystavená. Právě vzpomínky na dětství na Jacksonově ranči Neverland, kdy si vybavuje na kuchařské umění svého otce, patří k těm nejpůsobivějším: „Jeho smažené kuře bylo nejlepší na světě.“ Prvních sedm let prožila na obřím pozemku s minizoo, zábavním parkem a kinem, aniž měla sebemenší ponětí o globální slávě svého otce; nehledě na to, že svou matku poznala až po Jacksonově smrti.
To, že jí i jejímu bratrovi Princeovi otec na veřejnosti nasazoval masky, se Paris vždy zdálo velmi hloupé; ale později to pochopila. Obzvlášť po jeho smrti, kdy se její svět zhroutil a musela se vyrovnat s jeho ztrátou i s obviněními ze zneužívání dětí - a také s pochybnostmi okolí, že je opravdu biologickou dcerou Michaela Jacksona. Dnes se Paris pokouší prorazit jako modelka a herečka a vzpomíná na jednu z vět, kterou jí otec řekl: „Jestli chceš být slavnější než já, můžeš. Jestli nic takového nechceš, taky v pořádku. Jen si přeju, abys byla šťastná.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
