Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Denní menu

Nejpoužívanější herbicid na světě má zřejmě karcinogenní účinky

Netanjahu a Bílý dům :: Jak cloumat asteroidem :: Putinova pračka :: Rakovina na polích s GMO? :: Obří červi v oceánech

Biotechnologické firmy v čele s Monsantem vždy obhajovaly nasazení totálních herbicidů jednoduchým…
Biotechnologické firmy v čele s Monsantem vždy obhajovaly nasazení totálních herbicidů jednoduchým argumentem • Autor: Globe Media / Reuters

Mají američtí demokraté a Izrael společnou budoucnost? ptá se The New York Times Magazine. Zatímco Republikánská strana zachovává židovskému státu podporu bez ohledu na momentální politickou situaci, napětí mezi demokratickou reprezentací a izraelským vedením roste. K jeho eskalaci přispěly i nedávné předvolební výroky premiéra Netanjahua, který odmítl řešení izraelsko-palestinského konfliktu v podobě vzniku samostatného palestinského státu a varoval veřejnost před davy arabských voličů, které někdo sváží autobusy k volbám, aby hlasovali pro opozici. 

Bílý dům po Netanjahuových výrocích prohlásil, že bude muset přehodnotit přístup k blízkovýchodnímu mírovému procesu. Dokonce naznačil, že prezident Obama podpoří rezoluci Rady bezpečnosti OSN volající po ustavení samostatné Palestiny.


Autor článku ve zmíněné nedělní příloze listu The New York Times upozorňuje, že odpor vůči současné izraelské politice není jen věcí Bílého domu a lidí kolem prezidenta, nýbrž mnohem hlubším fenoménem pronikajícím nejen mezi běžné členy Demokratické strany, ale i do společnosti, třeba na kampusy amerických univerzit.

Premiér a Američané: S Netanjahuem v čele bude Izraele i dál hledat těžko společnou řeč s USA.
Premiér a Američané: S Netanjahuem v čele bude Izraele i dál hledat těžko společnou řeč s USA. • Autor: AP, ČTK

„Řada mladých Američanů,“ píše se v článku, „zná Izrael pouze jako stát disponující jadernými zbraněmi a dominantní sílu v regionu. Pro-palestinské skupiny v univerzitních kampusech, třeba Studenti za spravedlnost v Palestině, již dlouho představují izraelskou okupaci jako prvořadý lidskoprávní problém dneška. A výzkum veřejného mínění provedený Pew Research Center ukázal, že 29 procent voličů mladších třiceti let dává Izraeli větší vinu za válku v Gaze než Hamásu - zatímco Hamásu přisuzuje větší díl viny jen pětina voličů.“

Michael Oren, předchozí izraelský velvyslanec ve Spojených státech, se klesající podporou své země snažil zvrátit. Objížděl progresivní synagogy a think-tanky a přesvědčoval je, aby pomohli zlepšit vztahy s členskou základnou Demokratické strany a jejími voliči, mezi nimiž roste počet hispánců, Američanů černé pleti nebo mladých lidí, kteří se k Izraeli ani židovství nehlásí. Před dvěma lety byl však Oren nahrazen blízkým Netanjahuovým spojencem a poradcem, bývalým Američanem Ronem Dermerem, který pomáhal v USA republikánům, než se stal občanem Izraele.

A Dermerovi podle textu schází trpělivost i takt jeho předchůdce. Je útočnější než býval Oren – levicové odpůrce izraelské politiky například nazval „morálními idioty“. Co je však podstatnější, Bílý dům jej spíše než za neutrálního velvyslance Izraele pokládá za člena republikánské opozice a odpůrce současného vedení země.

Dermer dává přednost republikánskému publiku a často se účastní akcí, kde je nevybíravě kritizován ministr zahraničí Kerry i prezident Obama. Ke zlepšení značně pošramocených vztahů to nepřispívá a řada lidí se obává, jak se bude situace vyvíjet, pokud se Netanjahu udrží v premiérském křesle a v příštích prezidentských volbách v Americe zvítězí demokrat.


si NASA
si NASA • Autor: Respekt

Výprava k asteroidu, kterou plánuje americká NASA, nabývá konkrétnější obrysy. Původní plány, kdy měl být celý asteroid dopraven do blízkosti Země, se zřejmě ukázaly být poněkud nerealistické, protože NASA ve středu ohlásila skromnější verzi mise: robotická sonda v roce 2022 přistane na povrchu asteroidu, uchopí balvan o velikosti osobního auta a opět odstartuje.

Poté bude kolem asteroidu kroužit 400 dní a testovat, zda jej svojí gravitací dokáže mírně vychýlit z dráhy, což se může hodit v případě, že by se příroda chtěla inspirovat scénářem filmu Deep Impact a Zemi skutečně hrozila srážka s velkým kosmickým tělesem. 

O tři roky později, po návratu sondy do blízkosti Země, pak k balvanu přivezenému z asteroidu zavítají astronauti v kosmické lodi Orion a budou jej téměř měsíc zkoumat. Expedice bude součástí nácviku letu na Mars.
Cena za zkoumání asteroidu přesáhne miliardu dolarů - a jak píše časopis Science, vědci se obávají, že dvojitá expedice vysaje fondy na jiné vědecké projekty výzkumu kosmu. Zda k ní skutečně dojde, není zatím jisté – nejprve ji totiž musí posvětit Kongres.


Chcete lépe pochopit, jak uvažuje Vladimir Putin?Přečtěte si článek v BBC News Magazine přibližující roky, které současný ruský prezident strávil jako agent sovětské KGB v tehdejším východním Německu. 

V prosinci 1989 byl Putin v Drážďanech svědkem toho, jak dav lidí nespokojených s léty komunistického útlaku vtrhl do ústředí východoněmecké tajné služby Stasi. Část demonstrantů se vzápětí obrátila i proti tajnému ústředí KGB, které se nacházelo přes ulici. Putin vyšel sám před budovu a údaje o tom, co demonstrantům plynnou němčinou řekl, se liší. Podle článku Martina M. Šimečky, otištěného před rokem v Respektu, je ujistil, že budova je jen obyčejným kulturním centrem, načež se dav rozešel. Autor textu v Magazínu BBC to vidí jinak, pozdější ruský prezident demonstrantům pohrozil použitím zbraní. 

Vladimir Putin v uniformě KGB
Vladimir Putin v uniformě KGB • Autor: wikipedia.org / kremlin.ru

To však není tak podstatné. Důležité je, že ambiciózní mladý špion viděl na vlastní oči, co dokáže nespokojenost lidí s režimem, který se jemu osobně velmi zamlouval. Pro Vladimira Vladimiroviče a jeho tehdejší ženu Ludmilu byl pobyt v NDR rájem. Ulice byly čisté, obchody plné, Putinovi dostali pěkný byt v panelovém domě a Vladimir Vladimirovič prý listoval celé hodiny v západních katalozích se zbožím. Nemusel ani tolik pošilhávat po Západu, ve srovnání se Sovětským svazem panoval blahobyt i v NDR. Přitom tu existoval nevídaný úkaz – více politických stran, i když pouze formálně. Ve skutečnosti držela všechnu moc ta jedna jediná komunistická, stejně jako v SSSR.

Ráj se však na podzim 1989 začal rychle hroutit. V říjnu projížděly drážďanským nádražím uzavřené vlaky plné východoněmeckých uprchlíků, kteří se uchýlili na západoněmeckou ambasádu v Praze a posléze dostali povolení vycestovat do západního Německa. V Drážďanech na zapečetěné vagony zaútočil dav nespokojených lidí, kteří chtěli na Západ také. Bezpečností kordon vojáků a policistů byl málem prolomen a velitelé sovětské tankové posádky usazené ve městě chtěli zasáhnout. Jenže nezasáhli – nedostali rozkaz z Moskvy. Moskva mlčela, a to byl pro Putina naprostý šok.

Další šoky přišly po pádu berlínské zdi. Rozkazy z Moskvy opět nepřicházely, důstojníci KGB byli ponecháni svému osudu. „Pálili jsme tolik materiálů, že nám vybouchl krb,“ vzpomínal později Putin v knize životopisných rozhovorů. A nejen krb: sovětským exponentům i jejich rodinám explodoval před očima doslova celý svět. „Moje sousedka a přítelkyně plakala celý týden. Všechno se zhroutilo – životy, kariéry,“ dodala Ludmila Putinová.

RTRU5PY 1
RTRU5PY 1 • Autor: Respekt

Brzy poté se Putinovi vraceli do Moskvy se starou automatickou pračkou, kterou jim darovali východoněmečtí přátelé. A Vladimir Vladimirovič měl během dlouhé cesty dost času přemýšlet o tom, co může způsobit uvolnění tvrdé vládnoucí ruky, po němž následuje výbuch nespokojenosti.

V Leningradě našla rodina prázdné obchody a rozklad způsobený chaosem perestrojky. Putin se nejprve chtěl stát taxikářem, brzy si však uvědomil, že si z Německa přivezl něco podstatně cennějšího než starou pračku: kontakty s elitou, která možná ještě není úplně odepsaná. To, co následovalo, je už jiný příběh. Jeho kořeny však tkví v Putinově východoněmecké minulosti.


Velkou ranou pro biotechnologický průmysl může být nedávné oznámení Světové zdravotnické organizace (WHO), že glyfosát, nejpoužívanější herbicid na světě, má zřejmě karcinogenní účinky. Herbicid, součást známého přípravku Roundup firmy Monsanto, je často používán na polích, kde rostou geneticky modifikované plodiny. Úprava genů totiž těmto plodinám propůjčuje proti Roundupu odolnost, takže když farmář tímto tzv. totálním herbicidem postříká pole, zahyne na něm vše kromě modifikované úrody.

Pšenice
Pšenice • Autor: Shutterstock

Biotechnologické firmy v čele s Monsantem vždy obhajovaly nasazení totálních herbicidů jednoduchým argumentem: účinkují tak efektivně, že se díky nim snižuje celkové množství chemikálií používaných pro boj s plevely. A v obhajobě glyfosátu pokračují firmy i nyní. Představitelé Monstanta výzkum provedený pod patronací WHO zpochybnili a Světovou zdravotnickou organizaci obvinili ze zkreslování dat.

Výzkum WHO dospěl k závěru, že je glyfosát je karcinogenní pro zvířata. Důkazy, že to platí i u člověka, jsou limitované, proto byl přípravek zařazen do kategorie 2A – pravděpodobně karcinogenní. Podle Monsanta však výzkum nebral v potaz studie, které byly s tímto zjištěním v rozporu, a za „slabé“ označili důkazy i někteří vědci z univerzit. Představitelé WHO kritiku odmítají.

Co tedy bude dál? Jak píše časopis Nature, úřady se nyní musejí rozhodnout, jak s poznatky WHO naloží. Například americká EPA bezpečnost glyfosátu nezávisle prověřuje a již oznámila, že výsledkům WHO bude věnovat velkou pozornost.


Video: Vznášejí se v moři, mohou připomínat obří duté červy a někdy dorůstají velikosti vorvaně. Nejsou to však samostatní živočichové, ale kolonie drobných organismů zvaných ohnivky. Za potravou v podobě planktonu se přemísťují koordinovaně, reaktivním pohybem, kdy každý jedinec nasává a vystřikuje vodu. Když se setkají s nějakým objektem, začnou barevně světélkovat; snad si něco navzájem sdělují. Existuje-li něco tak fantastického v pozemských mořích, s čím se jednou můžeme setkat v oceánu na Jupiterově měsíci Europa?


Kulturní tip: Kawasakiho růže. ČT2, 29. 3. 22:10. Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Drama Jana Hřebejka podle Cenou Sazky oceněného scénáře Petra Jarchovského. 

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 693
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte