Na vojenském puči v Zimbabwe mohla mít zájem Čína, spekulují média

V Zimbabwe pokračují oslavy pádu tamního diktátora. Někdejší celosvětová ikona boje proti kolonialismu Robert Mugabe dovedl během 37 let vlády svou zemi zu grunt a jeho úterní rezignace pro tamní občany bezpochyby znamená začátek nové kapitoly v dějinách. Jásající a tleskající davy ovšem - zdá se - netuší, že konec jedné tyranie nemusí v jejich případě znamenat nic moc jiného než začátek nové. V zákulisí země na jihu Afriky se už pevně usadili zástupci nového nastupujícího „světového dirigenta“ - Číny.

Prezident Mugabe (93) „dobrovolně rezignoval“ týden po zdařilém vojenském puči; a jak píše server The Daily Beast, tamní generálové jej nesvrhli z nějaké laskavosti a lásky ke svobodě, nýbrž proto, že další vládnutí čím dál nestabilnějšího starce ohrožovalo jejich zájmy. Mugabe chtěl předat moc své o více než čtyřicet let mladší ženě, což se armádním špičkám nezdálo jako výhodné řešení.

I když by podle tamní ústavy měl odstoupivší hlavu státu nahradit současný viceprezident Phelekezela Mphoko, všeobecně se očekává, že moc přebere jeho předchůdce, Mugabem před třemi týdny odvolaný  Emmerson Mnangagwa. Dlouholetý spojenec padlého tyrana, jeho spolubojovník z války o nezávislost a ministr jeho četných vlád má prsty v největších ukrutnostech Mugabeho režimu: coby ministr národní bezpečnosti například nese odpovědnost za „akci“, při níž Mugabeho armáda během občanské války v 80. letech povraždila v hrubém odhadu 20 tisíc příslušníků menšinového národa Ndebele, kteří podporovali Mugabeho rivala Joshuu Nkoma.

Jak píše The Daily Beast, sepětí armádních a bezpečnostních ostrých hochů s politickou mocí pak pokračovalo po celou Mugabeho vládu a demonstrovalo se vlnou násilí při každých volbách - nejviditelněji před deseti lety, kdy opozice sdružená v Hnutí za demokratickou změnu získávala větší a větší podporu obyvatelstva a bylo třeba lidi zastrašit. Z role ozbrojených sil v Mugabeho držení moci i v jeho pádu je jasné, že kdokoli získá nástupnictví po padlém diktátorovi, bude nucen jít armádě na ruku a bludný kruh korupce a zastrašování se bude točit dál. Dědic Mugabeho moci přitom přebírá zemi v chronickém hospodářském kolapsu způsobeném Mugabeho krátkozrakými „reformami“.

Zatímco v 90. letech Zimbabwe produkovala 320 tisíc tun pšenice ročně, po Mugabeho násilném odebrání půdy bílým farmářům a jejím předání do rukou černošských bezzemků většinou bez jakékoli farmářské zkušenosti produkce spadla až na loňských 20 tisíc tun.  Podle jihoafrické odnože Human Rights Watch závisí zhruba čtvrtina zimbabwské populace zcela na zahraniční potravinové pomoci a země se od počátku tisíciletí ani ve zcela základním chodu neobejde bez masivní hospodářské pomoci.

USA však kvůli rozsáhlému porušování lidských práv Mugabeho režimem vyhlásily proti Zimbabwe konkrétně cílené sankce, zmrazily konta a diktátorovi zakázaly v roce 2003 vstup na své území. Režim začal hledat zachránce a investora, jehož maličkosti jako lidská práva a vraždění politických oponentů nezajímají. A našel ho: do Zimbabwe vstoupila Čína.

Kapitál z Pekingu pomohl zpět na nohy tamnímu tabákovému a energetickému průmyslu a díky Číňanům se dnes zimbabwské hlavní město Harare pyšní obřím nákupním centrem za 200 miliónů dolarů. Mnangagwa je pro čínské soudruhy v pozadí ideálním Mugabeho nástupcem. Skutečnost, že tento muž podstoupil v Číně před lety vojenský výcvik, vedla spolu s fakty o ekonomických zájmech Pekingu v Zimbabwe některé komentátory až k úvahám, zda Číňané nestojí přímo za vojenským pučem proti Mugabemu.

Nenápadné rozpínání „pax China“ na jihu Afriky se přitom děje bez jakékoli viditelné reakce Západu. Asi proto, jak ve středu upozornil komentátor Hospodářských novin Adam Černý, že „na americkém ministerstvu zahraničí není jedenáct měsíců po začátku prezidentství Donalda Trumpa obsazena funkce náměstka pro africké záležitosti. Tedy toho, kdo má říci, co podniknout“.

Do jisté míry optimistickou zprávou o západní bdělosti stran čínských světovládných ambicí je naopak informace listu The New York Times o obvinění dvou představitelů čínského konglomerátu CEFC z praní špinavých peněz a z pokusu uplatit na americké půdě vysoké africké politiky z Čadu a Ugandy, a získat tak od nich pro CEFC licenci na těžbu ropy z tamních nalezišť.

Pro připomínku: CEFC je čínská firma, jejíž předseda představenstva Jie Ťien-Ming je poradcem zdejšího prezidenta Miloše Zemana - a která zde díky Zemanovi začíná zapouštět podnikatelské kořeny. Není proto náhodou, že článek v NYT o případu čerstvého korupčního obvinění uvozuje ilustrační fotografie zachycující Miloše Zemana při slavnostním uzavření smlouvy mezi řadou českých firem a CEFC v Šanghaji v září 2015. Daleký puč v exotické Zimbabwe je pro nás možná důležitějším vzkazem, než bychom si mohli myslet.