Denní menu

Historicky nejvyšší počet novinářů – celkem 262 – byl v roce 2017 uvězněn kvůli své práci, jak uvádí zpráva Komise pro ochranu novinářů. Dalších 58 se pohřešuje a 8 jich bylo zavražděno. Rekordně vysoká čísla odráží rostoucí bariéry a nebezpečí, kterým novináři na světě při výkonu své profese čelí. Dalším problém je i nárůst cenzury a omezování svobodného přístupu k informacím. Právě s tím se rozhodli bojovat novináři z německé odnože organizace Reportéři bez hranic a zvolili k tomu velmi inovativní přístup – z textů, které by jinak byly v některých zemích zcenzurované či přímo zakázané, udělali písně a nahráli je na populární streamovací služby jako např. Apple Music či Spotify, kam na ně státní cenzura nedosáhne.

Reportéři bez hranic oslovili žurnalisty z Číny, Thajska, Vietnamu Uzbekistánu a Egypta, tedy zemí tradičně obsazujících nejnižší příčky žebříčku mapujícího svobodu tisku. Každý z pěti žurnalistů napsal dva kritické texty, které následně zhudebnili místní umělci (z bezpečnostních důvodů anonymně). Reportéři bez hranic pak všechny písně poskládali do „Necenzurovaného Playlistu“ a nahráli na Spotify, Apple Music a další servery, kde je playlist dnes volně ke stažení.

Vlády ve výše zmíněných zemích jsou sice schopné poměrně efektivně kontrolovat a cenzurovat vše, co se objeví na internetu, do nabídky soukromých streamovacích služeb ale zasahovat nesmí (leda že by se s nimi dohodli). Pokud by tak chtěly šíření kritických písní zabránit, musely by služby jako Spotify či AppleMusic prostě zakázat – a to vzhledem k jejich veliké popularitě není úplně pravděpodobné.

Jednotlivé písně se dotýkají různých témat, od policejní brutality, vládní korupce až po ekonomickou nerovnost. Např. egyptská novinářka Basma Abdelaziz píše: „tady spí, se svojí mocí a pýchou, budovami ze zlata, a ovládají ty chudé venku“. Kampaň na podporu celé akce se šíří i na Twitteru pod hashtagem #truthfindsaway (pravda si najde cestu), který shrnuje étos celé akce: „Necenzurovaný Playlist ukazuje autoritářům celého světa, že nemohou umlčet svobodné informace“, říká Bianca Dordea z Reportérů bez hranic.

Americký magazín New Yorker se v podrobném a velmi obsáhlém materiálu věnuje osobě, jejíž činnost zde v denním menu rovněž v poslední době sledujeme. Saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salman, kterému v Bílém domě a (jak tvrdí New Yorker) na celém Blízkém východě přezdívají MBS, je sice stále na čekací listině na trůn, skrze svůj nemalý vliv nicméně v zemi prosazuje zásadní reformy, které představil v plánu nazvaném Vize 2030.

V jedenatřiceti letech předestírá občanům své země i světu vizi o moderní Saúdské Arábii, která už nebude ekonomicky závislá na nerostných surovinách a ropě zejména, v níž už nebude možné, aby radikální islamisté propagovali svoji verzi víry a dokonce páchali teroristické útoky v zahraničí, a v níž už z žen nebudou občané druhé kategorie. Na jednom zahraničím setkání měl podle jednoho z účastníků setkání říci, že má dvacet let na to, aby postrčil svoji zemi do budoucnosti. Tedy než Saúdům dojde ropa. Pokud by se mu reformy povedly, mohl by změnit nejen tvář své země, ale obraz islámu po celém světě, který dnes Saúdové ovlivňují „vývozem“ a podporou radikálního wahhábismu.

„Mnoho analytiků po celém světě se nicméně ptá, zda jde o upřímnou snahu o změnu nebo jen používá reformní jazyk, aby upevnil moc,“ shrnuje New Yorker základní otázku, přičemž jde o otázku skutečně klíčovou, protože díky komplikované historii a vazbám v královské rodině čeká zemi „chaotická bitva“ o trůn, která by mohla rozkolísat celý region.

Zakladatel Saúdské Arábie Abd al-Azíz ibn Saúd se (údajně) oženil s celkem 135 ženami (přičemž všechny byly panny samozřejmě), s nimiž měl celkem dvaačtyřicet synů a pětapadesát dcer. Zemi následně postupně po jeho smrti v roce 1953 vládlo šest z těcho synů, přičemž princip nástupnictví se od jiných monarchií liší v tom smyslu, že před synem krále dostává přednost jeho mladší bratr. MBS nástupnictví získal proto, že si jej mezi svými potomky mimořádně oblíbil současný král Salman, mimo jiné také pro jeho zjevnou intelignci, ambice a zájem o věci veřejné.

MBS rovněž působí dojmem, že mu vyhovují západní zvyky a kultura. New Yorker třeba zmiňuje, že MBS nemá problém – na rozdíl od řady představitelů Saúdské Arábie - si se západními ženami potřást rukou a dívat se jim do očí. Rád hraje na počítači hru Call of Duty. Což se v kombinaci s jeho charismatem a energií ukázalo pro krále jako cennější komodita než doktorát z Oxfordu, který má jeden z jeho bratrů, které při cestě k trůnu přeskočil.

Zároveň ovšem samozřejmě nejde o reformátora a demokrata v západním slova smyslu. Záhy poté, co získal výsadní postavení korunního prince sice začal s reformami, které zahrnují narování diskriminačních pravidel pro ženy nebo omezení tolerance a financování wahhábistických organizací, ale zároveň začal eliminovat všechny, kteří by mohli představovat opozici, od nezávislých médií přes reformní skupiny a aktivisty po umírněné kleriky. Stovky těchto lidí byly následně zatčeny.