Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Společnost

Michael Chabon: Moje děti mi za nenapsané knihy stojí

Michael Chabon • Autor: Getty Images, Profimedia
Michael Chabon • Autor: Getty Images, Profimedia

Dilema, zda rodinný život ničí spisovatelskou kariéru a vlastně kariéru obecně, případně je s ní naprosto neslučitelný, řeší ve velmi osobně laděném textu slavný autor Michael Chabon. Zamyšlení pod názvem Jsou děti nepřátelé psaní? - které pochází z chystané knihy Pops: Fatherhood in Pieces - uveřejnil na svém serveru časopisu GQ.

Chabon vzpomíná na literární akci, která se konala léto předtím, než se na trhu objevil jeho debut. Byl to večírek, kde se ocitl po boku staršího spisovatele, jehož dlouhé roky obdivoval, a ten nad sklenkou vína prohlásil: „Dám vám jednu radu.“ Chabon nedočkavě naslouchal; ne snad proto, že by o radu stál, spíš to bral jako příležitost proniknout do mysli uznávaného autora. „Nemějte děti,“ řekl mu. „Prostě je nemějte. To je vše.“

Chabon měl měsíc před svatbou a jeho prvotina se chystala na následující jaro. Zkušenější autor, který byl sám ženatý, mu začal vysvětlovat, že po debutu ho čeká těžká druhá kniha, a pak musí svůj status potvrdit třetí a čtvrtou. „Můžete psát skvělé knihy,“ pokračoval muž. „Nebo můžete vychovávat děti. Je to na vás.“

Načež ze sebe začal sypat jména bezdětných velikánů jako Poe, Čechov, Beckett nebo Virginia Woolf, na něž Chabon marně hledal příklady vzorných otců. Došlo mu, že John Cheever ani Thomas Mann mezi ně rozhodně nepatří. „S každým dítětem ztratíte jednu knihu. Myslete na to,  Michaele,“ uzavřel muž diskuzi.

Během následujících pětadvaceti let se Michael Chabon stal čtyřnásobným otcem a autorem čtrnácti knih. „Mělo jich být osmnáct?“ ptá se na jednom místě sám sebe. Načež začne přemítat, jestli třeba tyhle čtyři nenapsané knihy nejsou ony ztracené knihy, které ho mohly zařadit mezi velikány literatury, do kánonu hned vedle zmíněných autorů Čechova či Poea. „Pokud se žádná z mých knih nezařadí do panteonu, protože jsem dětem dovolil, aby mi vzaly čas, sebraly mi prostor a vzaly svobodu, jsem s tím naprosto v pohodě,“ odpovídá si však.

„Na rozdíl od mých dětí pro mě již moje knihy nemají žádné tajemství, jakmile je dopíšu. Na rozdíl od mých děti jsou moje knihy kruté a nemilosrdné, pokud jde o zachycení mých slabostí, selhání a nedostatku charakteru. A především: moje knihy mě na rozdíl od mých dětí neopětují moji lásku. Každopádně, jestli moje knihy za 100 let upadnou v zapomnění, to se nikdy nedozvím. To je totiž ten problém, když člověk vsadí vše na dědictví. Nikdy nebude žít tak dlouho, aby si ho užil.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].