Téma toho článku samo o sobě ukazuje, že situace je vážná. V posledním vydání týdeníku The Economist komentátor skrývající se za přezdívkou Bagehot uvažuje, jestli je možné, aby společnost považovaná za domovinu demokracie a disponující zvlášť vyvinutou odolností proti politickému extremismu sklouzla nyní do bahna autoritativního režimu. Bagehot sice upozorňuje, že v jeho vlasti proběhla poslední násilný převrat v letech 1640. Nicméně vývoj od schválení brexitu v referendu nabral takový směr, že vlna politického extremismu vážně hrozí.
Prvním rizikem je předseda Labour Party Jeremy Corbyn. Economist konstatuje, že jde o klasického levicového populistu přesvědčeného o tom, že život je nekončícím bojem mezi ctnostnými masami a zhýralými elitami. Někteří z jeho poradců jsou marxisté, kteří považují instituce za součást třídního boje. Sám Corbyn se dostal do čela strany pomocí aktivistů a metodu pouličních nátlakových akcí předseda i jeho přední spolupracovníci nadále považují za běžnou součást politiky.
Druhým rizikem pro Británii je situace v Konzervativní straně. Zastánci brexitu hájí názor, že vše kromě prosazení maximalistických požadavků při jednání s EU je nerespektování vůle lidí. Na adresu straníků, kteří mají jiný názor, padají invektivy jako „nepřátelé lidu“ nebo „zrádci“.
„Takový extremismus se vzájemně posiluje,“ píše Bagehot. „Zlostné nálady krmí jedna druhou, citlivější lidé se stahují do pozadí a instituce slábnou. Političtí aktivisté jsou stále ochotnější používat na své cestě k moci násilné metody.“
Začarovaný kruh extremismu se přitom podle Economistu muže rychle prohloubit. Pokud ve volbách v roce 2022 vyhraje Corbyn, a to je podle Economistu pravděpodobné, hrozí, že přesune část své politiky na ulici. Konzervativci pak mohou odpovědět posilováním britského nacionalismu.
Při politologických debatách bylo i v Česku zvykem stavět na odiv fakt, že Británie ani nepotřebuje ústavu. To teď ovšem Economist vidí jako velkou nevýhodu. „Británie má slabou formální obranu proti autoritářskému populismu,“ konstatuje článek s tím, že chybí zaručená ochrana základních práv. Po roce 1973 zaplnilo tuhle mezeru evropské právo, po brexitu je Británie opět zranitelná.
To vše se přitom děje za situace, kdy lidé mají sílící pocit, že se na demokracii jako na cestu ke zlepšování svých životů nemohou spolehnout, a množství Britů volajících po silných politických lídrech dosáhl 50 procent. „Možná však nakonec Corbyn bude pověstný psem, který štěká, ale nekouše, brexit se zvládne a britská formální obrana proti extremismu se ukáže jako silná,“ konstatuje Bagehot.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
