V Česku padá vláda, ve Francii se za pár dní rozhodne o budoucnosti Evropy, během čtvrté průmyslové revoluce většinu z nás o práci připraví roboti a umělá inteligence, takže nastal čas napsat o něčem skutečně podstatném – o módě. Tedy o jedné z nejsledovanějších událostí pop-kulturního světa: večera s oficiálním cílem podpořit finančně Metropolitní muzeum v New Yorku, konkrétně jeho sekci věnující se oděvům. Z akce se v posledních letech stala událost s mimořádně vysokou koncentrací slavných účastníků; pokud bychom slávu měřili na počty followerů, které mají všichni dohromady večera hosté na sociálních sítích, vydalo by to zřejmě na půlku planety.
Autorka by si nyní přála disponovat schopností psát o Met Gala s břitem a vtipem, jakými se vyznačuje psaní kolegyně Karolíny Vránkové. Bohužel nemá ani jednu dovednost v oslnivé kvalitě, takže se budou hodit postřehy, které v recenzi přinesl americký deník The New York Times. S Met Gala je totiž potíž. Co vypadá na první pohled jako oslava módy, je na druhý pohled především marketing módních značek, pro něž je večer mimořádnou příležitosti ukázat svoje výtvory zdarma mimořádně velkému publiku. Byť i pojem zdarma má své limity, protože většina značek naopak platí za to, že si slavní jejich šaty obléknou.
Nejméně tak byly paradoxně v úterý večer na červeném koberci k vidění šaty japonské návrhářky Rei Kawakubo, oslavě jejíhož díla je aktuální výstava v muzeu věnovaná (slavnostní večer každoročně přehlídku zahajuje). Právě její značka nikomu neplatí a celkově se vymyká z logiky módního světa. A ačkoliv byla hlavním tématem večera avantgarda, na tu skutečnou - právě v podobě extravagantních šatů od návrhářky Kawakubo tvořící pod značkou Comme des Garçons (CdG) - málokdo našel odvahu.
Jednak proto, že za avantgardu nikdo nezaplatí, a také může mírně nepraktická. Třeba modelka a designérka Helen Lasichanh (a rovněž manželka hudebníka Pharella Williamse, s nímž na Met Gala dorazila) si oblékla naddimenzovaný červený overal, který - kromě toho, že dramaticky změnil tvar jejího těla – neměl otvory pro ruce. Což se pro událost, jejíž součástí je večeře, příliš nehodí. NYT nicméně Helen, jejího manžela (v roztrhaných džínách z dílny CdG) a několik dalších hostů oceňuje za odvahu překročit hranice, tedy alespoň symbolicky naplnit „zadání“.
Většina hostů totiž nepodnikla nic ani vzdáleně připomínajícího avantgardu, pokud tedy nepočítáme soutěž v ploše odhalené kůže či délce vlečky. Sama Rei Kawakubo pak přišla v bílé košili a černém saku, na nohou tenisky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
