K pěti procentům, která budou za rok potřeba ke vstupu do parlamentu, se maďarská strana Momentum teprve blíží. Pro mnohé odpůrce Viktora Orbána je ale nová proevropská formace nadějí, jaká tu roky nebyla.
Stranu vede osmadvacetiletý právník András Fekete-Győr, který si po letošních volbách ve Francii rychle osvojil přezdívku „maďarský Macron“. Jak sám říká, je sice o poznání mladší, ale rád by se jako prezident stal novou a svěží silou, která už nedělí svět na pravici a levici. „Teď jde o to, jestli se chceme uzavírat - nebo otvírat,“ říká Fekete-Győr o nové dělící linii v britském Economistu.
Fekete-Győr a jeho Momentum jsou v opozici k Orbánovi přirozeně pro otevřenost. „Jenže Maďarsko není Francie,“ podotýká k tomu The Economist. „Od roku 2010, kdy Orbán získal v parlamentu supermajoritu, rozpoutal systematický útok na systém brzd a protivah veřejné moci. Provládní oligarchové ovládají většinu médií. Volební systém se změnil tak, že nahrává Orbánovu uskupení Fidesz – v roce 2014 strana obsadila dvě třetiny parlamentu s necelou polovinou hlasů. Založit novou stranu a do roka s ní zabodovat ve volbách by samo o sobě znamenalo mimořádný výkon. A v Maďarsku by to byl zázrak,“ píše týdeník.
Momentum se nicméně ukázalo jako relevantní síla na přelomu roku, kdy zaskočilo vládní struktury protestem proti megalomanskému záměru Budapešti soupeřit s Paříží a Los Angeles o pořádání letní olympiády v roce 2024. (O případu jsme psali zde v reportáži z Budapešti). Nápad měl u Orbána velkou podporu, ale proti začala vstupovat do té doby nijak známá skupina mladých lidí s argumentem, že výdaje odhadované minimálně na miliardu eur jsou pro Maďarsko jen vyhazováním peněz a podhoubím pro korupci.
Jediná cesta, jak olympijský projekt zastavit, bylo městské referendum, pro jehož vypsání bylo potřeba posbírat aspoň 138 tisíc podpisů. Za čtyři týdny jich lidé kolem Fekete-Győryho posbírali čtvrt milionu a Orbán v předtuše blamáže celý nápad s olympiádou raději odpískal. Úspěch povzbudil Momentum k přeměně v politickou stranu, která nabrala u mladých, proevropsky orientovaných lidí další body během Orbánova tažení proti budapešťské univerzitě George Sorose nebo při protestech proti vládním návrhům na zdanění internetu.
Rozruch na Facebooku je ale jedna věc a reálné volební šance jsou věc druhá. Momentum sice v posledním průzkumu poskočilo v preferencích na dvojnásobek, ale pořád jen ze dvou na čtyři procenta. Při pohledu zvenčí by se mohlo zdát, že opozice proti Orbánovi je příliš rozdrobená a že místo znesvářeného klubka malých liberálních stran s preferencemi kolem pěti procent by stálo za to nastoupit do voleb coby jeden silný proevropský blok.
Momentum, složené vesměs z lidí narozených až po pádu komunismu, ale v žádné takové kompromisy a účelová spojenectví nevěří; chce jít do voleb samo jako jediná ryzí protiváha starých struktur. Mezi ně Fekete-Győr řadí nejen Orbána, ale i druhé nejsilnější socialisty, stejně jako novou stranu někdejšího socialistického lídra Ference Gyurcsanyho, proslulého v zahraničí hlavně svým výrokem o tom, jak lhal voličům od rána do večera. Ještě zjevnějšími odpůrci jsou pro Momentum nacionalisté ze strany Jobbik, která se s 15 procenty preferencí dělí o druhé místo se socialisty.
Dá se proti takovému rozložení sil něco dokázat se čtyřmi procenty? Dnes to vypadá jako utopie, ale Momentum existuje pouze pár měsíců. A jak podotýká Economist, Orbán dnes vypadá zranitelněji než dřív. Hrozba uzavření Sorosovy školy přivedla do ulic 80 tisíc mladých lidí. V zemi sílí nespokojenost s korupcí a s autoritativními manýrami, kvůli kterým je čím dál těžší hnát někoho z politiků k odpovědnosti.
Mnoho lidí rovněž znepokojuje Orbánovo paktování s Vladimirem Putinem stvrzené dohodou o ruském financování a dostavbě maďarské jaderné elektrárny Paks a na druhé straně narůstající napětí ve vztazích se západní Evropou. Té Economist doporučuje nasadit na půdě EU proti Orbánovi tvrdší metr, například nekompromisní zkrácením evropských fondů, což lze mimochodem chápat i jako varování pro Česko, které o sobě na evropské scéně dává v poslední době vědět spíš jako maďarský spojenec.
Volby se mají v Maďarsku konat příští rok v dubnu. Orbánův Fidesz zatím jasně vede, ale jeho preference klesají - a jak podotýká Economist, proevropské síly mají v nadcházejícím roce možná poslední šanci něco podniknout. „Maďarští liberálové si nemohou dovolit tuto šanci promarnit. Vzhledem k tomu, jak Orbán utahuje šrouby proti občanské společnosti, další šance už možná nebude,“ uzavírá Economist.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
