Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Kultura

Liz Phair před 25 lety nabourala pánský klub indie-rocku

„Předtím, než jsem vůbec Liz Phair slyšela, tak jsem slyšela o Liz Phair,“ vzpomíná americká hudební publicistka Jessica Hopper v textu pro Rolling Stone na rok 1993, kdy vyšel její debut Exile in Guyville. Písničkářka Liz Phair byla zjevením roku. Deska se stala teprve druhým albem, které složila žena, jež když zvítězilo v prestižní anketě hudebních kritiků listů Village Voice (první byla Joni Mitchell v roce 1974). Liz Phair navíc patřila v první polovině devadesátých let společně s Nirvanou a Green Day k interpretům, kterým se podařilo probourat se z undergroundu do mainstreamu, aniž jejich tvorba ztratila obsah.

U příležitosti 25. výročí vydání alba vychází nejen rozšířené vydání Exile in Guyville, které obsahuje i raná dema - a zdá se, že mediální pozornost věnovaná Liz Phair není o nic menší než před čtvrt stoletím. Není divu, protože ozvěny písničkářství, jež staví na zobrazení vnitřního světa mladé ženy, jsou přesně tím, co současné scéně vládne. Ať už se jedná o Mitski, St.Vincent, Soccer Mommy nebo Snail Mail – všechny se dnes k jednapadesátileté Liz Phair vztahují jak k průkopnici.

Svědčí o tom rozhovor, který Phair na serveru Pitchfork vede s osmnáctiletou Lindsey Jordan, jež vystupuje jako Snail Mail, a před časem dokonce měla kapelu hrající pouze covery Liz Phair. I tento ohlas u navazující generace ukazuje , že Liz Phair se ve své době podařilo nabourat pánský klub indie-rocku a dodat odvahu nejen dalším písničkářkám, ale také publicistkám a mladým dívkám na hudební scéně.

To ostatně bylo hlavní poselství, které si odnesla také Jessica Hopper, když v roce 1993 dorazilo CD Exile in Guyville do obchodu s hudbou, kde si přivydělávala při střední škole. „Poslouchala jsem svoje mužské spolupracovníky, jak mezi sebou rozebírají tuhle ženu, kterou nikdo z nich neznal. Říkali, že je amatérka a děvka, protože má píseň, která se jmenuje Fuck and Run - a prý se na obal desky nechala vyfotit nahoře bez. To pro mě byla docela zásadní lekce: Došlo mi, že kluci, kteří na této scéně vládnou, budou vaše ambice nenávidět tak jako tak, takže byste si nakonec měli dělat, co opravdu chcete.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].