Polozapomenutý problém s řeckým dluhem se opět hlásí o slovo a události posledních dnů naznačují, že o tomto únavném příběhu ještě hodně uslyšíme. Nejspíš už brzy a hodně intenzivně. Starý kostlivec se ozval minulý týden, kdy Mezinárodní měnový fond vydal pravidelnou hodnotící zprávu o stavu řecké ekonomiky. Rozruch způsobila poznámka, že Řecko svůj dluh samo nezvládne a že je vhodné část závazků odpustit. Pro mnohé jde o konstatování očividného faktu, ale v delikátní globální hře o osud nejzadluženější země světa zafungoval tento výrok jako výkřik z pohádky o císařových nových šatech.
Fakt o nahém císaři se vůbec nehodí ostatním zemím eurozóny, kde se letos koná hned několik důležitých voleb. A kde jsou debaty o dalších problémech nezodpovědných Řeků – natož o další pomoci – momentálně tabu. Jenže Řecko bude nejpozději v červenci potřebovat další peníze v rámci pomoci, na které dosud měnový fond a eurozóna spolupracovaly jako dva hlavní partneři. Pokud se neshody nepodaří během jara urovnat, vrátí se řecká krize v plné síle, což v nynější napjaté a mnohovrstevnaté hře o osud Evropy rozhodně není nic žádoucího.
Měnový fond konkrétně píše: „Řecko nedokáže ze svého dluhového problému vyrůst. Má-li být dluh udržitelný, Řecko potřebuje od svých evropských partnerů podstatnou dluhovou úlevu.“ Uvnitř eurozóny však převládá pocit, že dřívější pomoc už byla velká dost, byť nikdy nešlo o odpuštění samotného dluhu, ale o snížení úroků a prodloužení splatnosti. A že další úlevy nejsou třeba, stejně jako změny v bolestně dohodnutém jízdním řádu řeckých půjček a splátek.
Nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem, jehož vláda bude za měsíc hájit ve volbách pozice proti nevyzpytatelnému populistovi Geertu Wildersovi, označil postoj MMF za „zbytečně pesimistický“. Na stejné lodi je řecký premiér Alexis Tsipras, podle kterého reformy v Řecku běží podle dohodnutého plánu, a není proto důvod se od tohoto plánu odchylovat.
Tsipras potřebuje plán udržet v chodu jednak kvůli tomu, že s ním spojil svoji pověst, ale také kvůli tomu, aby zajistil zemi přísun peněz a odvrácení bankrotu. Proto o víkendu pohrozil, aby si nikdo „nehrál s ohněm“, což byla poznámka směrovaná jak do MMF, tak i do Německa. To sice oficiálně patří k hlavním zastáncům dříve sjednaného záchranného balíku, ale i uvnitř spolkové vlády se už ozývají hlasy, že platný reformní plán pro Řecko je příliš tvrdý a neshody Berlína s MMF ohledně dalšího osudu Řecka povedou jen k další eskalaci celého problému.
Do Atén má tento týden dorazit expertní tým, který začne s hodnocením, jak na tom Řecko s plněním reforem a s nárokem na další peníze vlastně je. Zatím je čas: rozhodující datum je červenec, kdy má Řecko v rámci dříve sjednaných dohod splatit 7 miliard eur. Mezi věřiteli nejsou jen státy, ale i privátní instituce, takže selhání by znamenalo státní bankrot. Splátka přitom bude možná jen tehdy, když Řecko dostane další pomoc tak, jak bylo již dříve dohodnuto. Podmínkou by správně mělo být plnění úsporného ekonomického plánu, jehož součástí je mimo jiné vysoký primární rozpočtový přebytek na úrovni 3,5 procenta HDP.
Tady ovšem začíná začarovaný kruh, protože podle aktuální hodnotící zprávy MMF bude přebytek letos jen jednoprocentní. Navíc jak už bylo řečeno, mezi experty z MMF převládá názor, že tak tvrdou disciplínu Řecko stejně není schopno dlouhodobě ekonomicky unést, takže celý záchranný program je vlastně dlouhodobě k ničemu.
Kudy tedy vede cesta ven? Velmi kriticky to hodnotí sobotní článek komentátora Financial Times Wolfganga Münchaua, jehož vyznění lze shrnout zhruba tak, že lež má krátké nohy. Měnový fond jen popsal zjevnou pravdu, zatímco političtí lídři v eurozóně (včetně Řecka) potřebují ještě nějakou dobu držet při životě pohádku o tom, že Řecko dluh zvládne a že nynější záchranný program může zůstat beze změny.
Držet rozpočet v přebytku 3,5 procenta je podle Münchaua zcela nereálné. Řecký premiér Tsipras podle něj udělal fatální chybu, když v roce 2015 na tuto podmínku přistoupil a spojil se v tomto bodě se zbytkem eurozóny proti měnovému fondu, který naopak mohl být spojencem ve věci odpuštění dluhu. Tsipras se přepočítal, když si myslel, že měnový fond bude nakonec kooperovat. Už nyní fond zařazuje zpátečku, a jakmile v něm za USA dosednou lidé zastupující administrativu Donalda Trumpa, vstřícnost bude ještě menší.
Münchau proto předpovídá, že fond se bude držet toho, co naznačil minulý týden – tím pádem z nynějšího záchranného balíku odstoupí a Evropa bude muset vyřešit svého řeckého kostlivce sama. „Když se MMF z Řecka stáhne, můžou se stát jen dvě věci. Řecko buď v létě vyhlásí bankrot a bude nuceno opustit eurozónu, anebo Berlín nakonec bude muset na odpuštění dluhu přistoupit pár měsíců před volbami,“ předpovídá Münchau. A v obou případech podle něho zůstane někdo ležet knokautován na zemi.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
