Nejdříve jeden příběh o tom, že nic není beznadějné. Aralské moře, jak si nejspíš pamatujete ze zeměpisu, bývalo čtvrté největší sladkovodní jezero na světě. Rozkládalo se na hranicích Kazachstánu a Uzbekistánu - ale když se obě země staly součástí Sovětského svazu v časech komunisty manažované industrializace a velkozemědělství, bylo zničeno.
Voda z řek Syrdarja a Amudarja byla moudře a vědecky odkloněna do stepí, aby pomohla sovětským zemědělcům s pěstováním bavlny. Jezero úsilí národohospodářů neustálo, systém se zhroutil a voda vyschla. „Dnes moře zabírá pouze desetinu své původní rozlohy a téměř se rozdělilo a dvě části,” píše se v reportáži dostupné na serveru BBC. K dispozici jsou klasické fotografie zrezavělých lodí povalujících se na prašné poušti táhnoucí se k obzoru. Součástí zkázy jsou opuštěná města, zničené životy rybářů, smutek a hluboká nostalgie. Z prosolené pouště zvedá vítr sloupy prachu a ničí plíce lidí až v severním Turkmenistánu.
Tyhle apokalyptické scény naprostého zmaru jsou však dnes už jen jednou půlkou příběhu - tou známější, snad proto, že zkáza je přes všechnu tragédii zvláštně přitažlivá. Druhou část však již léta píší Kazachové, do jejichž území spadá severní část jezera a kteří se zjevně s tragédií odmítli smířit. S pomocí peněz Světové banky postavili dvanáctikilometrovou hráz v úzkém hrdle, kde poušť téměř jezero přetíná na dvě poloviny.
Zároveň vyčistili koryto řeky Syrdarja, jež se do jezera vlévá kousek nad hrází. Do jezera - tedy do jeho kazašské části - se teď vlévá mnohem více vody než dříve. Úspěch překvapil i projektanty, během sedmi měsíců stoupla hladina o téměř tři a půl metru a vodní plocha se zdvojnásobila, což mělo podle původních předpokladů trvat deset let. Na jezero se vrátil rybolov a reportáž obsahuje dojemné vzpomínky na dětství strávené na březích jezera doplněné o částečný happy end. Jak voda stoupá, posmutnělý taxikář opouští svou nenáviděnou profesi a vrací se zpět na rybářskou loďku a k sítím.
Dokonalé to jistě není, hladina vody stále končí nějakých dvacet kilometrů od přístavu ve městě Aralsk, kde zmíněný taxikář proměněný nově v rybáře trávil dětství. Píše se tu o snech, že vlny budou jednou zase šplouchat na nábřeží města a hlavně - není to nemožné. Voda dnes přitéká tak rychle, že se přelévá přes hráz do jižní části jezera a vysychá v poušti. Existují plány, podle nichž by šlo přehradu o pár metrů zvýšit. Poté, v horizontu pěti až sedmi let, by se na lodě opět nasedalo v aralském přístavu jako dříve, před příchodem sovětských plánovačů.
Jak k tomu přijdou Uzbekové na “špatné” straně hráze, ptáte se možná. Reportáž tvrdí, že by mohli postupovat obdobně, museli by ale prolomit zájmy svých pěstitelů bavlny. Ti stále odebírají z řeky Amudarja (jež zásobuje jižní část jezera) tolik vody, že na obnovu vodní hladiny už žádná nezbývá.
“Většina vlád dává obvykle přednost vytváření ekonomických zdrojů, třeba vylepšování zavlažovacích systémů, a vodohospodářství, aby mohli dodávat vodu do měst. Životní prostředí a posílení ekologických systémů je to poslední, co se stává jejich prioritou - ale Kazaši to tak udělali,“ vysvětluje v reportáži BBC šéf týmu Světové banky Masúd Ahmad. Aralské moře má ke své dřívější slávě stále daleko, zmar a smířené zoufalství nicméně vystřídala akce.
Autora menu v úterních médiích zaujala ještě jedna reportáž, tentokrát serveru Reuters ze severu Španělska. V aragonské vesnici La Estrella, jedné ze stovek španělských osad, odkud se všichni odstěhovali za moderním životem do měst, již více než třicet let osaměle žije manželská dvojice. Juan Martin Colomer a Sinforosa Sancho na rozdíl od všech ostatních zůstali, dnes mají jim je přes osmdesát a proměnili se v jakousi dožívající duši opuštěné vesnice. V reportáži se toho vlastně mnoho neříká a není třeba, fotografie jsou výmluvné. Ta, na níž si žena bezstarostně dává šlofíka přímo na liduprázdné návsi, autora menu dojala. Pokud se chcete dozvědět něco více, nabízí se třeba tento krátký dokument.
The Last Two, La Estrella, Spain from Jungles in Paris on Vimeo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
