Pětadvacet písní, které prozradí, kam směřuje hudba. Sestavil je deník The New York Times a ve výpravném materiálu s ukázkami figurují zpěvačky Adele, Solange, Mitski i Kelela. Objevuje se zde Leonard Cohen, ale také rappeři Migos, Future a Kanye West. Vše pak opatřil výstižným úvodem Nitsuh Abebe, v němž dokonale představuje a formuluje téma, které se v roce 2017 stalo v populární hudbě zcela ústředním. A tím je identita.
Abebe se ohlíží do historie americké populární hudby, aby konstatoval, že po většinu času tu neexistovaly žánry, ale národnosti. Kabaretní programy z počátku dvacátého století obsahovaly čísla takřka pro každou skupinu imigrantů: italské, čínské, irské. A tato tendence přetrvala až do padesátých let. Ukrývalo se za ní přesvědčení, že hudba – podobně jako jídlo - pochází z konkrétních míst a od tamních lidí. Různí lidé vytvářejí různé styly.
To vše se změnilo v době, kdy se na populární hudbu přestalo pohlížet jako na lidovou tradici, ale jako na uměleckou formu. Z muzikantů se stali vynálezci, jejichž tvorba začala být podřízena intelektuálním rozhodnutím. Jak ale Abebe popisuje, hudbu se nikdy od lidí nepodařilo oddělit, a proto je nyní téma identity žhavější než kdy jindy. Co to vlastně znamená, když si žena pokouší osvojit kadenci a sexuální rétoriku drsných rapperů? Co znamená, když se přistěhovalkyně pokouší splynout s prostředím, jak to ilustruje skladba Your Best American Girl od japonsko-americké písničkářky Mitski.
Identita je to podstatné, o čem nyní všichni mluvíme. Dávno už nejde o nuance žánru. Jak Abebe uzavírá: „Umělci dnes musí především přijít na to, za koho a ke komu mluví. Stejně jako my ostatní.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
