Facebook má za sebou krutý měsíc. Skandál s firmou Cambridge Analytica a tajným skenováním dat využitých posléze pro politickou kampaň otevřel mnoha lidem oči ohledně toho, jak intenzivně se v digitálním světě pracuje s jejich soukromím. Je přitom zvláštní, že se v této souvislosti skoro vůbec nemluví o Googlu, který toho o nás ví ještě mnohem víc.
„Google je v mnoha ohledech mnohem větší hrozbou – kvůli objemu informací, které shromažďuje, kvůli rozsahu toho, co je schopen sledovat, i kvůli času, který lidé stráví na jeho stránkách nebo s jeho aplikacemi,“ upozorňuje ve velkém článku na toto téma americký deník Wall Street Journal.
Text vyšel den předtím, než firma Alphabet, pod kterou značka Google spadá, zveřejní čtvrtletní výsledky. Čeká se, že čísla opět půjdou nahoru, mimo jiné právě díky schopnosti dobře vytěžit osobní data a informace pak dobře zpeněžit. „Musíme porozumět, jakou roli v tom Google hraje,“ píše přední americký ekonomický deník.
Podle autorů článku dělá Google řadu věcí podobně jako Facebook, na který se kvůli tomu snesla během posledních týdnů lavina stížností. Je například pravděpodobné, že přes takzvané „šedé profily“ sbírá data i o lidech, kteří u Googlu žádný profil nemají - a poskytují mu data jen tím, jak jeho služby používají bez přihlášení. Jedním z nástrojů je mimochodem služba Google Analytics, kterou používá takřka každá firma pro tvorbu statistik o návštěvnosti na svém webu.
Hlavně má však víc než miliarda lidí u Googlu svůj účet, přes který firma sbírá informace o tom, co kdo vyhledává a co na internetu dělá, co si instaluje za aplikace nebo kde se pohybuje. Mobily s Androidem automaticky archivují pohyb a málokdo tuto vymoženost vypíná – mapu s historií pohybu tak má k dispozici nejen Google, ale každý, kdo zná heslo k vašemu Google účtu.
Přes Google k lidem míří čím dál větší objemy reklamy zacílené podle toho, kdo se do monitoru nebo na displej smartphonu právě dívá. Tříděním a prodejem těchto dat se jen v USA živí na čtyři tisíce firem, které „o nás vědí i to, co bychom možná byli raději, kdyby nevěděly – třeba jestli je žena těhotná, rozvedená nebo se snaží zhubnout,“ jak píše Wall Street Journal. Data se dají prodat pojišťovnám, obchodníkům nebo komukoli jinému, anebo se dají přes algoritmy Googlu použít k vyhledání dalších tisíců podobných lidí („look-alike audience“).
Žádná firma na světě pak nemá ohledně sběru dat k dispozici to, co Google přes svoje mobilní aplikace. Na světě už je přes dvě miliardy aktivních mobilních zařízení s operačním systémem Android, který je sice zadarmo, ale uživatelé nepřímo platí tím, že otvírají cestu k svému digitálnímu soukromí.
A to nejen Googlu, ale i dalším aplikacím, které člověk na Androidu používá – překvapivým příkladem byla právě jedna z afér Facebooku, který si dokázal z telefonů s Androidem vytáhnout i výpisy hovorů. V mnoha aplikacích jsou ovladače soukromí tak šikovně skryty (nebo manipulativně zobrazeny), že se sběrem dat člověk souhlasí, aniž si to uvědomuje.
Povinnost dát uživatelům jasně najevo, jaká data o nich kdo sbírá, je podstatou nové regulace vstupující v účinnost v EU od 25. května pod zkratkou GDPR. (viz Pravidla nového světa, Respekt 17/2018). Po aféře s Facebookem přibývá hlasů, aby se podobným směrem vydaly i Spojené státy.
„Řešení může být jednoduché – dát nám lepší nástroje k tomu, abychom jasně chápali, k čemu dáváme souhlas. Pokud je volba srozumitelná, leckdo nejspíš nebude mít se sdílením svých dat problém. Leckdo jiný ale rád odmítne,“ píše v závěru článku Wall Street s upozorněním, že taková odmítnutí pochopitelně znamenají negativní dopad na to, jak Google vydělává.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
