Anatolij Kartašov žije ve vesnici Gorjuny, tři sta kilometrů západně od Moskvy. Je mu padesát devět let a živí se jako instalatér. Jeho prorezlá Lada Niva čeká na správku, a tak do práce chodí už za rozbřesku devět kilometrů. Může tak do školy doprovodit i desetiletou dceru.
O polední pauze jde místo oběda na poštu, kde pomáhá s nakládáním balíků, protože tam pracují jen dívky a ženy a “některé balíky jsou těžké, co by si s nimi počaly”? A když už je na městské poště, zaplatí složenky svých starých sousedek z vesnice, “které sotva dojdou do koupelny, natož sem”.
Po odpolední práci zajde do obchodu, nakoupí pro sebe i pro jiné sousedky a sousedy, kteří tam zajít nemohou nebo nemají čas, vyzvedne dceru ve škole a s nákupními taškami v rukou jde devět kilometrů zpátky do Gorjun. “Kdyby každý udělal každý den jeden dobrý skutek, třeba jen úplně maličký, i kdyby mu za něj nikdo nepoděkoval, svět by byl lepší místo,” říká Anatolij Kartašov.
Krátkou reportáž o lidské dobrotě z lesů západního Ruska přinesla televize Současnost a Rádio Svobodná Evropa.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
