Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika

Trump nejspíš skončí jako kuriózní odchylka. Pokud nepřijde krize

Narcistická osobnost, neschopnost soustředit se po delší dobu či žádné zkušenosti se světovou politikou. • Autor: AFP/Getty Images
Narcistická osobnost, neschopnost soustředit se po delší dobu či žádné zkušenosti se světovou politikou. • Autor: AFP/Getty Images

Spojené státy nikdy neměly prezidenta,  jako je Donald Trump. Narcistická osobnost, neschopnost soustředit se po delší dobu, a navíc žádné zkušenosti se světovou politikou – to vše vede tomu, že tento byznysmen místo strategických vizí nabízí spíše slogany a hesla.

Americký politolog, teoretik mezinárodních vztahů a žijící legenda svého oboru Joseph Nye se v komentáři zamýšlí nad tím, nakolik může Donald Trump reálně změnit americkou zahraniční politiku a co jeho prezidentství znamená a bude znamenat pro postavení USA ve světě. A jak budou historici příštích generací hodnotit Trumpovo působení v kontextu zahraniční politiky – jako bod obratu, nebo jen  dočasnou anomálii?

Ve své úvaze Nye vychází z knihy Presidential Leadership and The Creation of The American Era, kterou napsal před čtyřmi lety. V ní se americký politolog vrací k zásadním okamžikům dvacátého století, díky kterým se z USA stala světová velmoc, a přemýšlí, do jaké míry byly podmíněny osobnostmi tehdejším prezidentů.

Např. Woodrow Wilson byl první americký prezident, který udělal to, co bylo do té doby nemyslitelné – veden přesvědčením o americké výjimečnosti poslal poprvé v historii americké vojáky bojovat a umírat na jiný kontinent. A situace o dvacet let později: kdyby USA vedl zapřísáhlý izolacionista namísto F. D. Roosevelta, těžko říci, jak by se země zapojila do druhé světové války. Čtyřicet let nato pak i díky schopnostem dua Ronald Reagan - George Bush starší došlo k rozpadu sovětského bloku.

Dějiny si Trumpa budou nejspíš pamatovat jako kuriózní odchylku v americké historii.

Nakolik  by tedy byla historie odlišná, kdyby na jejich místech v Bílém domě seděl někdo jiný? Stala by se i tak z USA supervelmoc? Vzhledem ke geografii USA a ekonomické velikosti země je pravděpodobné, že by nějaká forma americké dominance přesto vznikla, tvrdí Nye. Nicméně klíčová rozhodnutí prezidentů a jejich načasování ovlivňují formu a typ dominance. Pokud by např. v roce 1945 po zesnulém Rooseveltovi nenastoupil Harry Truman, který vůči Sovětskému svazu zaujal tvrdý kurz, Stalin mohl dost možná získat další území v Evropě a na Blízkém východě - a studená válka mohla trvat ještě déle.

Akademici se pokusili alespoň základně spočítat, do jaké míry ovlivňuje jedinec ve vedoucí pozici chod dané entity a např. v případě obchodních společností došli zhruba k 10 – 15 procentům. Nicméně v obchodních společnostech existují pevné struktury a politika mnohdy funguje jinak, bez ustálených struktur – tady jako příklad může sloužit Jihoafrická republika, kterou nejistým obdobím přechodu od apartheidu provedl Nelson Mandela, jehož vedení bylo pro tehdejší vývoj klíčové.

Americká zahraniční politika má také svoji strukturu a formuje ji  řada institucí, jejichž pole působnosti určuje ústava. Krize nicméně vytvářejí situace, v nichž mají rozhodnutí prezidenta zásadní vliv. Např. pokud by těsné prezidentské volby v roce 2000 vyhrál Al Gore namísto George Bushe, Amerika by pravděpodobně nikdy nezačala válku v Iráku. Zahraniční politika vzniká jako kulminace řady menších rozhodnutí, z nichž každé (včetně prezidentských) má potenciál zásadně ovlivnit výsledek.

Nye tak svoji úvahu uzavírá varováním, že riskantní rozhodnutí vůdců mohou hrát větší roli v případě velmocí než v případě teprve rostoucích zemí. Pokud Trump nevyvolá žádnou větší válku a nebude za tři roky znovu zvolen, dějiny si ho budou nejspíš pamatovat jako kuriózní odchylku v americké historii. Jak ovšem Nye podotýká, v této úvaze se skrývá až příliš mnoho „kdyby“.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].