Deník The New York Times neopouští skandál kolem hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, protože je stále co rozkrývat. Nyní se skupina autorů, která před dvěma měsíci celou aféru odstartovala, zaměřila na propracovanou taktiku, kterou se Weinstein snažil svým obětem zabránit, aby o své zkušenosti promluvily, a následně bránit i novinářům, aby o tom napsali.
Text autorka menu vřele doporučuje každému, kdo se stále diví, proč desítky žen o svých zážitcích s Weinsteinem léta nepromluvily. Aktuálně se jejich počet pohybuje kolem šedesáti. Časopis Time mimochodem všechny ženy a muže, kteří „prolomili mlčení“, vyhlásil osobnostmi roku 2017.
Text v NYT podrobně popisuje sofistikovaný systém, do něhož byly zapojeny desítky lidí a který běžel naplno zejména během týdnů a měsíců před odhalením, kdy už producent věděl, co se chystá: byli v něm novináři, kteří měli vyhrabat kompromitující informace na dotčené ženy, agentury zastupující umělce, literární agenti. Některým vyhrožoval, jiné se snažil uplatit. Deník vychází z poctivé reportérské práce – autoři vyzpovídali více než dvě stovky lidí, prošli vnitropodnikové dokumenty Weinsteinových firem, četli dosud nezveřejněné emaily. Někteří více či méně věděli, čeho jsou součástí, jiní nikoliv. Ale ti, co to věděli, měli nejrůznější důvody k mlčení.
Lidé z vedení jeho firem o jeho chování věděli a nic s tím nedělali, Weinsteinův bratr Bob se podílel na vyjednávání o finančním vyrovnání s ženami, které hrozily soudy, agenti posílali herečky na setkání, o němž tušili či věděli, jak dopadne, a pak svým klientkách doporučovali, aby o ničem nemluvily. „To je prostě Harvey,“ říkali jim.
Konkrétně v umělecké agentuře Creative Artists Agency věděli podle NYT o osmi klientkách, které Weinstein obtěžoval, přesto k němu nadále ženy posílali na soukromá setkání. Tato agentura mimochodem zastupuje také Ronana Farrowa, syna herečky Mii Farrow a autora textu v týdeníku New Yorker, jež odhalil další detaily z Weinsteinova chování – producent podle NYT „vtrhnul“ se stížností do kanceláře jednoho z šéfů agentury a dožadoval se setkání s Farrowem. Setkání se neuskutečnilo, ale pro agenturu závislou na dobrých vztazích s nejmocnějším mužem Hollywoodu to byl jasný mocenský vzkaz.
Na tyto svoje „komplice“ používal metodu cukru a biče – agenturám zajišťoval práci, kolegům vyhrožoval tím, že zveřejnění kompromitující informace z jejich minulosti. Literární agentku, o ní věděl, že spolupracuje na připravované knize herečky Rose McGowan, kde se chystala jej odhalit, lákal na schůzku, kde jí sliboval lukrativní spolupráci. Autorům textů v NYT volal před publikováním prvního ze série článků a střídavě jim lichotil a vyhrožoval.
Na autora jedno ze starších textů, profilu v New York Magazine z roku 2001, dokonce najal bezpečnostní agenturu - a podle informací NYT měl dokonalý přehled o tom, co se v připravovaném textu píše. Jeho autor sice tehdy také mluvil s několika obtěžovanými ženami, žádná ale nesvolila k tomu, aby se její příběh v textu objevil.
O tom, jak moc si byl jistý svojí pozicí, vypovídá fakt, že v chování pokračoval i letos v září během torontského filmového festivalu – měsíce před zveřejněním výbušných textů v NYT a následně zmiňovaném článku v New Yorkeru, kdy si byl vědom, že oba materiály novináři připravují.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
