Britský deník The Finacial Times přidává o debaty o druhém kole francouzských prezidentských voleb výlet do historie země, v němž se vrací se až k francouzskému ultranacionalistickému autorovi Charlesovi Maurrasovi. Zemřel sice už v roce 1952, nicméně podle FT je v letošním hlasování opět přítomné jeho dělení Francie na dvě části. Tradiční „pravověrnou“ venkovskou část na jedné straně - a sekulární republiku, kde byrokraté hájí cizí zájmy.
Konkrétně extrémistka Marine Le Pen je pochopitelně reprezentantka prvního modelu, zatímco centrista Emmanuel Macron oné „druhé Francie“. Moderní francouzské dějiny totiž Maurras chápal především jako souboj mezi těmito dvěma podobami jedné země. Pád Bastily a následnou revoluci vnímal jako porážku tradiční Francie, stejně na ni útočil židovský důstojník Dreyfuss křivě obviněný ve známé aféře - když byl ostatně sám Maurras po válce uvězněn coby kolaborant, prohlásil, že jde o „Dreyfussovu pomstu“.
V sedmdesátých letech pak tento koncept oživil šéf Národní fronty Jean-Marie Le Pen - a nyní jeho dcera. Zatímco Maurras se bál Židů, Němců a angličtiny, Marine Le Pen se obává muslimů, Němců (kteří podle ní reálně Francii ovládají) a angličtiny. Přes propast desítek let je dělí i pohled na to, kdo reálně v zemi vládne – tedy úzká elita, stejně jako nedůvěra k parlamentu a stesk po jakémsi bájném zlatém věku. Mimochodem mezi obdivovatele Maurrase se počítá i blízký spolupracovník Donalda Trumpa Steve Bannon.
Pro toto dělení světa je pak samozřejmě Macron ideálním protikandidátem – v perfektně střiženém obleku a s prací pro banku rodiny Rothschildů. Existuje jméno více symbolizující úpadkové boháče? A stejně tak ho lze napadat jako kandidáta odtrženého od reálného života „pravých“ Francouzů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
