Na lince mezi Havajskými ostrovy a Samoou se odehrává menší spor o důstojnost lidí s nadváhou. Havajské aerolinie totiž přestaly hmotnějším pasažérům umožňovat, aby si předem vybrali místo v kabině jako ostatní, a místo toho si vyhradily právo rozmístit, jak sami uznají za vhodné. Otesánci se urazili, ohradili a podali proti aerolinkám stížnost na americké ministerstvo dopravy. Jenže nepochodili, ministerstvo postup dopravce považuje za oprávněný.
Spor začal tím, že aerolinkám přestávaly vycházet výpočty spotřeby paliva, což je, jak jistě uzná každý pilot i pasažér, docela nebezpečná hra. Dopravce si mezi pasažéry začal dělat dobrovolný průzkum jejich osobní hmotnosti a palubních zavazadel a zjistil, že jsou dohromady průměrně o 14 kg těžší, než předpokládali. Nebezpečí číhalo především na lince mezi Honolulu a Americkou Samoou, což nepochybně souvisí s tím, že Samoané patří k nejobéznějším lidem na světě.
Aerolinky tedy zmíněné opatření zavedly právě a pouze na této lince. A to právě Samoany trochu namíchlo. Krok je podle nich diskriminační, když platí pouze pro tlouštíky z jednoho tichomořského souostroví! Dopravce na to říká, že útlocit lidí s nadváhou je pro něj příliš velký luxus, protože v nebezpečí jsou všichni. Nuceným rovnoměrným rozmístěním rozlehlejších pasažérů po kabině dosáhnou lepšího vyvážení letounu a zabrání také „dopravní zácpě“ v případě krizové situace a rychlé evakuace kabiny.
The Economist poznamenává, že na samotných ostrovech tamní letecký dopravce už od roku 2013 účtuje příplatky za nadváhu, tak jaképak copak. S jistou škodolibostí pak dodává, že v kabinách dopravních letadel dochází i k svéráznému výkonu spravedlnosti mezi vysokými a nevysokými cestujícími: ti vysocí mají podle statistik v životě lepší kariérní vyhlídky a prokazatelně v průměru lépe vydělávají, takže je jen fér, že je pro ně cestování v těsných sedačkách peklo. Autor článku v Economistu přiznává, že sám není vysoký a že má z výše zmíněného faktu radost. Autor menu je také prcek a také mu bývá vysokých spolucestujících na dlouhých přeletech mezi kontinenty zcela výjimečně líto.
Proč ale penalizovat obézní lidi, kteří to v životě rozhodně jednoduší nemají? Ekonomicky i letecky to prý dává perfektní smysl, druhá věc je, jak zareagují sami cestující. The Economist je zjevně toho názoru, že aerolinkám hrozí vědomý či nevědomý bojkot a že se budou muset naučit se situací vyrovnat nějak jinak.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
