“EU je dnes nejslabší od 60. let, kdy Francouzi praktikovali politiku ´prázdné židle´. Od té doby však již tak křehká nikdy nebyla. Soudržnost a ztotožnění se s EU je víceméně vidět jen v evropských institucích, kde se řadě lidí dobře daří, a je tedy jejich vitálním zájmem, aby tenhle aparát byl zachován. Ale to neznamená, že národy, které reprezentují, sdílejí evropskou politiku. Absolutně ne – bylo to vidět nyní na příkladu obchodní smlouvy s Kanadou. Stačil jeden lokální parlament a celý obrovský mechanismus se zastavil.” Tohle říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Arsene Verny, bývalý vyjednavač rozšíření EU na východ za Evropskou komisu a nyní advokát v jedné pražské právnické firmě (rodina Arsena Vernyho pochází ze severu Čech a v roce 1968 emigrovala do Německa.)
Jakkoli by šlo s tímhle tvrzením úspěšně polemizovat – vzpoura Valonů proti obchodní smlouvě s Kanadou nebyla odmítnutím společné politiky, ale pokusem vyvzdorovat si nad její rámec extrabuřty – rozhovor přináší zajímavý vhled do smýšlení člověka, který dlouho pracoval tam, kde se dělá Evropa.
Verny mimo jiné upozorňuje, na co se zapomíná v debatě o vzpouře proti rychle se měnícímu světu, jež se zhmotnila v Brexitu a nyní ve vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách. Totiž že tohle poznání Evropa učinila už nejméně před jedenácti lety, kdy Francouzi a Holanďané v referendech odmítli evropskou ústavu.
Tehdy také nešlo o stopku obsahu smlouvy, nýbrž o to zastavit změny. Zabarikádovat se před všemi těmi levnými pracovníky z nových států, před novými jazyky, které bude člověk slýchat na ulicích, před volným obchodem, před otevřenými hranicemi, zkrátka novotami.
Evropské instituce tehdy zareagovaly, jako by se nechumelilo. Odmítnutá ústava se změnila na Lisabonskou smlouvu a ta prošla. Podařilo se tak zachovat knot, který Unii drží pohromadě, a potud dobře. Přístup k populacím v členských zemích ale zůstal beze změny - a dost možná, že i to přispělo k letošnímu Brexitu. Jednoduchý recept na jinou komunikaci s evropskými voliči ovšem neexistuje a není jisté, že nějaký funkční v tomto případě vůbec existuje. Evropa ale ztratila nejméně jedenáct let na to se o to aspoň pokusit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
