Vývoj raketového a jaderného programu Severní Koreje již dávno neděsí pouze jejího jižního souseda. Poslední úspěšné testy raket středního a dlouhého doletu vyvolaly vážné obavy i v USA - a nevídaně rychlé tempo, s nímž Severní Korea takto technologicky náročná zařízení testuje, překvapilo všechny experty. Jednou ze studií pokoušející se osvětlit rychlý pokrok Severní Koreje jeanalýza britského Mezinárodního institutu bezpečnostních studií. Práce přichází s poměrně šokujícím zjištěním, neboť tvrdí, že severokorejský úspěch začíná na východní Ukrajině, odkud měla země získat vysoce výkonné motory, které pak použila k pohonu raket. Studii se dostalo velké pozornosti médií, nicméně ukrajinská strana veškerá obvinění podobného typu razantně odmítá - rovněž někteří přední znalci se závěry studie nesouhlasí.
Nejvýraznějším úspěchem Severní Koreje byly nedávné testy rakety středního doletu Hwasong-12, která by byla schopná dosáhnout na ostrov Guam (na němž se nachází americká námořní základna), a rakety Hwasong-14. Právě druhá zmíněná může být řazena k tzv. mezikontinentálním balistickým raketám a při správné trajektorii má potenciál doletu mezi 7 a 9 tisíci kilometry – tedy i území kontinentálních USA.
Michael Elleman, autor studie, tvrdí, že důvodem úspěchu severokorejských raket je použití vysoce výkonného motoru na kapalné pohonné látky. Podle Ellemana Severní Korea historicky spoléhala na motory vyrobené či navržené v zahraničí a není příliš reálné, že by nyní byla schopna takto výkonný motor vyrobit sama. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je tak podle něj varianta dovozu (motoru či informací potřebných k jeho výrobě) ze zahraničí. Na základě vzhledu a technologických parametrů použitých motorů pak Elleman vyhodnotil jako nejpravděpodobnější místo jejich původu oblast bývalého Sovětského svazu.
Sovětský svaz vyráběl několik typů motorů; ten, který použila Severní Korea, podle studie nejvíce odpovídá typu RD-250. Výroba tohoto motoru je spjata s ruským Gluškovým závodem, továrnou Energomaš (kde byly motory navrženy) a ukrajinským závodem Južmaš (který zařízení vyráběl). Motory pak Sovětský svaz používal do raket typu Ciklon. Spolupráce mezi oběma firmami přečkala rozpad východního bloku a trvala až do roku 2006; tehdy Rusko motory přestalo odebírat, a ukrajinská továrna se od té doby potýká s finančními problémy
Přesný počet vyrobených motorů, které se dnes nachází na území Ukrajiny a Ruska, není známý - experti nicméně odhadují, že několik stovek jich bude jak vyřazených v Rusku, tak ve skladech Južmaše. Firma se nachází v dlouhodobé krizi a zaměstnanci jsou podle Ellemana špatně placení, demotivovaní a náchylní k finančním i jiným pobídkám ze strany překupníků zbraní a dalších kriminálních organizací operujících v oblasti. Nebylo by to navíc poprvé, kdy by se ukrajinská továrna ocitla v hledáčku severokorejských tajných služeb – v roce 2012 byli dva občané Severní Koreje odsouzeni za pokusu získat z továrny citlivé informace.
Britské studii věnovaly pozornost jak přední světové deníky, tak česká média, souběžně se ovšem začali ozývat experti, kteří s jejími závěry buď přímo nesouhlasí či je považují přinejmenším za nedotažené. Agentura Reuters i Financial Times se odvolávají na zdroje v amerických zpravodajských službách, které rozporují základní předpoklad Ellemanovy studie - tedy že Severní Korea by nebyla schopná takto technologicky náročná zařízení vyrobit sama.
„Máme informace, které tvrdí, že Severní Korea není závislá na dovozu motorů. Domníváme se, že jsou schopní je vyrobit sami," uvedl pro Reuters nejmenovaný člen zpravodajských služeb. Další zdroj pak uvedl, že použitá technologie připomíná sovětskou, protože na ní mohli pracovat severokorejští inženýři se zkušenostmi z Ruska.
Přední světový expert na severokorejský raketový program Ankit Panda se taktéž odvolává na informace tajných služeb, když píše pro magazín The Diplomat, že Severní Korea sice použila motory sovětského typu, nicméně si je pravděpodobně sama vyrobila. A podle jeho informací se americké tajné služby momentálně nedomnívají, že by použité motory pocházely buď z Ruska či Ukrajiny. Panda předpokládá, že pokud země na vývoji motorů s někým spolupracovala, pravděpodobnější možností by byl Írán, se kterým má Severní Korea již zkušenosti – např. v lednu loňského roku americké ministerstvo financí uvalilo sankce na jedenáct íránských osob a subjektů kvůli jejich zapojení do íránského raketového programu. Zároveň ministerstvo uvedlo, že íránští technici v té době podnikli cestu do Severní Koreje.
Michal Smetana ze Střediska bezpečnostní politiky Univerzity Karlovy nicméně zůstává opatrný i v případě této hypotézy: „Existuje poměrně hodně důkazů o dlouhodobé spolupráci mezi KLDR a Íránem v oblasti raketových technologií, nicméně nevíme o žádném přesvědčivém důkazu, že nějaká forma spolupráce probíhala zrovna na tomto konkrétním typu motoru. Nejpravděpodobnější varianta je momentálně taková, že se jedná o motory domácí severokorejské výroby, ačkoliv určitě mohlo dojít k inspiraci sovětskými návrhy. Vůči ukrajinské či íránské cestě bych byl zatím skeptický.“
Jak vedení továrny Južmaš, tak ukrajinská vláda se vůči veškerým obviněním ostře ohradily. Oleksander Turčynov, člen ukrajinské Rady národní bezpečnosti, prohlásil, že studie je naprosto nepodložená a označil ji za „provokaci ruských tajných služeb“.
Že by byla ukrajinská vláda jakkoliv zapojená do potenciálního transferu technologií do Severní Koreje, a tím obcházela mezinárodní sankce, nevěří ani Jan Šír z Katedry ruských a východoevropských studií Univerzity Karlovy: „Kredibilita režimu sankcí je pro Ukrajinu životně důležitá s ohledem na problémy, kterým teď čelí. Navíc Ukrajina nechce vypadat jako nevěrohodný partner pro Spojené státy, kde nedávno po dvou a půl letech opět ožila debata o možnosti dodávek amerických zbraní na Ukrajinu.“ Vnímání Ukrajiny jako státu, odkud se ztrácí citlivé zbrojní technologie, by podle něj mohlo mít negativní dopad na rozhodování Američanů. „Diskreditace Ukrajiny je tak v ruském zájmu, nicméně samozřejmě nejsem schopen říci, zda za kauzou jakkoliv stojí," dodává Šír.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
