Dá se Andrej Babiš házet do jednoho pytle s vládci Maďarska a Polska? Dají se dohromady proti Evropské unii? Číst výsledky českých voleb tímto způsobem by podle britského týdeníku Economist byla chyba. Babiš sice má svoje mouchy (k nim se brzy dostaneme), ale jeho postoj k EU je jiný než u Viktora Orbána nebo Jaroslawa Kaczynského.
Tito dva podle Economistu „představují skutečnou hrozbu pro EU tím, že narušují její právní řád“. Oba vede národovecká ideologická linka, která u Babiše chybí. „Babiš je pragmatik, který ví, že úspěch jeho země stojí na obchodním propojení a na otevřených hranicích uvnitř Evropy,“ píše Economist. Babiše v tomto ohledu připodobňuje spíš k vítězi rakouských voleb Sebastianu Kurzovi nebo slovenskému premiérovi Robertu Ficovi. „Všichni rádi používají EU jako fackovacího panáka, když se jim to hodí. Ale nikdo z nich nechce vyhodit Unii do povětří,“ píše britský proevropský list.
Česku se věnuje v nejnovějším čísle hned na dvou místech – v zpravodajském textu o výsledku voleb a v pravidelném evropském sloupku Charlemagne. První text rozebírá, jak Babišův úspěch zapadá do kontextu okolního dění. Vykresluje ho jako dalšího z řady populistů, který „zaútočil na tradiční strany jako na kartel insiderů“, a prosadil se jako hlavní protestní síla, byť seděl tři roky ve vládě. „Česko má nízkou nezaměstnanost, ekonomika roste, platy stoupají. Voliči se ale zjevně víc soustředí na obavy, že Evropská unie bude jejich zemi nutit k přijímání uprchlíků, a na pocit, že z přechodu na tržní ekonomiku profitují jen zasvěcení korupčníci,“ píše Economist. Tím vysvětluje nejen vzestup ANO, ale i úspěch Pirátů a SPD a rozložení fragmentované sněmovny s pestrým obsazením „od komunistů až po ultrapravicové extremisty“.
Druhý text se zamýšlí nad tím, kde se protestní nálada v prosperujícím Česku bere a co od Česka po volbách čekat. Proč jsou Češi tak rozmrzelí, že do vlády volí Babiše a na Hradě mají Miloše Zemana? Toho mimochodem Economist líčí jako „do Putina zahleděného primitiva, který se ohání replikou kalašnikova určeného na střílení novinářů“.
„Jedním z vysvětlení mohou být nepřiměřená očekávání ohledně toho, co může členství v Evropské unii postkomunistické zemi přinést,“ píše Economist na adresu toho, kde se negativismus Čechů bere. „Od roku 1989 uplynulo skoro třicet let, ale české mzdy jsou na 40 procentech oproti sousednímu Německu. Středoevropané to berou tak, že Západ nad nimi ohrnuje nos, podobně jako když propadají přehnaným obavám, že nadnárodní potravinářské firmy posílají do zdejších obchodů druhořadé zboží,“ dodává list. Léčit toto rozčarování třeba tím, že se „na nás“ začne vytahovat otázka přijetí eura, přitom není podle Economistu příliš na místě: Češi to prý berou jako naduté a povýšenecké vyhrožování ve stylu Připojte se, nebo si jděte po svých.
Babiš ale podle článku na tuto notu nehraje – prý není nacionalistou nebo euroskeptikem, spíš člověkem „bez jakékoliv ideologie“. To, v čem se podobá okolním vůdcům, není útočení na Brusel, ale populismus a hrozba oligarchizace na domácí scéně. „Co spojuje populisty na Východě, je křehkost institucí kolem nich,“ varuje Economist a vyjmenovává několik příkladů. Jak rychle v našem regionu vznikají a mizí politické strany, jak často strany bývají nástrojem jednoho člověka nebo úzké skupiny lidí (což platí i pro ANO), jak slabý a poddajný vůči politickým tlakům a jak slabá jsou média nebo občanské iniciativy. Toho všeho dokázali Orbán a Kaczynski využít, aby přebudovali instituce uvnitř země, zbavili se soupeřů a otrávili vzduch.
U člověka jako Babiš, který už má v rukou velkou ekonomickou a mediální moc a navrch píše knihy o tom, jak sní o zrušení Senátu nebo obecních zastupitelstev, bychom si právě na to měli dávat pozor.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
