Die Zeit: Měli jsme pocit, že nás nezavalili uprchlíci, ale naši fanoušci

Po nedělních volbách se nemůžeme vyhnout Německu. Politický editor týdeníku Die Zeit Jochen Bittnerzajímavě vysvětluje kořeny německé “vítací kultury” (willkommenskultur), která vloni tolik překvapila svět.

Ve skutečnosti prý nejde o hluboce zažitou kulturu, spíše o spontánní projev něčeho, co není snadné pojmenovat. První dny po příchodu běženců vlastně nebyly ani tolik o uprchlících jako o Němcích samých. “Nabídli nám (Němcům) úlevu hned na třech frontách,” píše Bittner. “Úlevu z pocitu bezmoci uprostřed takového množství utrpení na Blízkém východě v okamžiku, kdy se Německo začínalo konečně cítit pohodlně ve svém mocenském postavení v Evropě. Úlevu z tehdejšího pocitu, jenž vycházel z řešení řecké krize - že Němci nemají srdce. A úlevu z historického podezření, že ostatní vnímají Němce jako nebezpečné xenofoby.”

Pocit bezmoci byl vystupňován fotografií tříletého syrského chlapce utonulého v Turecku, která oběhla svět jen o dva dny dřív. Německá veřejnost prý byla zároveň v emocionálním napětí, jež bylo výsledkem vleklých jednání s Řeckem. Němci sice de facto půjčili Řekům miliardy eur, ale dohoda byla kvůli podmínkám líčena jako diktát a Angela Merkel se v řeckých novinách objevovala v nacistické uniformě. “Když běženci dorazili do Mnichova, dostali Němci šanci tento obraz vylepšit. Podívejte se, volaly fotografie, jsme velkorysí! Jsme soucitní. Naše vlastenectví je altruistické.“

A potom je tu na hlubší rovině možnost znovu dokázat, že Německo není nepřítelem svobodného světa; naopak, že se stalo novou mekkou svobody. “Mnozí Němci přijali masový útěk do své země jako dosud nejsilnější důkaz, že se Německo stalo jedním z nejrespektovanějších a nejvstřícnějších míst na zemi. Jakkoliv naivně to může znít, měli jsme pocit, že nás nezavalili uprchlíci, ale naši fanoušci,” píše německý komentátor.

Bittner říká, že se teprve ukáže, zda zvítězí povrchnější nebo hlubší motivy - a to se odrazí v tom, jak dlouho vstřícnost vůči přistěhovalcům vydrží. “Humanitární reflexy nejsou náhražkou požadavků zahraniční politiky; požadavků, které před Německem stojí stále naléhavěji. Další uprchlická krize se již nyní prohlubuje v Africe, a jak německá vítací kultura chladne, další vlna migrantů už nebude přijímána s takovým potleskem. Německo se před rokem změnilo, ale o rok později jeho političtí lídři stále nevysvětlili, jak přesně tohle nové Německo vypadá.”