Kdo v průzkumech veřejného mínění zaškrtává tvrzení “ochranu životní prostředí pokládám za důležitou” a také se podle toho hodlá řídit, ví, že nákup potravin je ošemetná věc. Maso je s velkým otazníkem, mléčné výrobky a vejce vyžadují jistou péči a trochu počtení etiket u regálů. Se sušenkami a čokoládami je to komplikované nejpozději od doby, kdy se každý dozvěděl o zhoubnosti palmových plantáží (zdroje palmového oleje).
A britský deník Guardian to milovníkům čokolády zkomplikoval ještě víc. Ve své reportáži z Pobřeží slonoviny, hlavního světového producenta kakaových bobů, ukázal, že kdykoliv si kupujeme tyčinku nebo tabulku od nějakého z velkých globálních výrobců (a to je v případě, že nakupujeme v běžných obchodech, takřka nevyhnutelné), přispíváme k likvidaci deštných pralesů v západní Africe. Odkud nakupují své boby malé nezávislé firmy, deník nezkoumal, ale není bohužel důvod si myslet, že v jejich případě je to jinak.
Firmy jako Mondeléz, Nestlé nebo Mars se sice zavazují, že se své kakaové boby snaží nakupovat z “čistých” plantáží, tedy těch, které nevznikly ilegálním kácením a vypalováním chráněných částí deštného pralesa, ale samy přiznávají, že dokonale pod kontrolou dodávky bobů nemají. Pokud afričtí prostředníci míchají boby z legálních i ilegálních plantáží, nemají to firmy šanci zjistit. Musely by výrazně zpřísnit kontroly a dohled, což ovšem nečiní.
Není to banální věc: deštný prales v kakaovém Pobřeží slonoviny se za posledních padesát let smrskl o osmdesát procent, což má zásadní ekologický dopad. Jestliže je symbolem neštěstí palmových plantáží na Sumatře orangutan, v případě kakaa je to šimpanz, jehož habitat vypalování pralesů zmenšuje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
