Stále aktuální text on-line magazínu Quartz připomíná málo známou skutečnost, že bezmála dvě dekády po začátku jedenadvacátého století na světě žije mnoho dívek, které stále nemají stejný přístup ke vzdělání jako chlapci. Podle odhadů UNESCO jich je kolem 130 milionů. Vzdělání žen přitom přináší společnosti jasné benefity - a nejen hospodářské, byť všechny mají v konečném důsledku pozitivní dopad na ekonomiku, připomíná v textu Farah Mohamed, šéfka nadace založené nejmladší nositelkou Nobelovy ceny za mír, aktivistkou Malalaj Júsufzai.
U vzdělaných žen panuje menší riziko, že se provdají velmi mladé, nakazí se virem HIV, naopak je vyšší pravděpodobnost, že budou děti vést rovněž ke vzdělání a že budou mít jejich potomci lepší zdravotní péči. Mohamed cituje studii amerického think tanku The Brookings Institution, podle níž je středoškolské vzdělání dívek i nejlevnější investicí v boji se změnami klimatu.
Zmiňuje také - byť bohužel neuvádí zdroj – výpočet, podle něhož by země s nízkými a středně nízkými příjmy získaly bezmála sto miliard dolarů ročně do státní pokladny, pokud by všechny dívky chodily do školy. Zároveň dává vzdělání dívek jednoduchý smysl také proto, že podle odhadů OSN bude za dva roky na světě 40 milionů volných pracovních míst. Do světové pracovní síly je dnes zapojeno 76 procent mužů, zatímco u žen necelá polovina. (Mimochodem také nedostatek zaměstnanců na českém pracovním trhu vede k novinovým titulkům, že „díry na pracovním trhu mohou zaplnit ženy“.)
Mohamad pak přidává zkušenost a příběhy dívek a žen ze zemí, které coby šéfka nadace přímo navštívila. Šestnáctiletá Sydney z provinčního mexického města se měla brzy – zhruba v době, kdy měla jít na střední školu - vdát stejně jako její matka a babička, jenže se očekávání rodiny vzepřela. Zůstala na škole, sní o lékařské kariéře a dnes má vlastní rozhlasový pořad, v němž nabádá dívky, aby neodcházely ze školy, a posluchačům vysvětluje, že tato změna bude výhodná pro všechny.
Dvacetiletá Nigerijka Amina projevila chození do školy velkou odvahu – na severu země, kde žije, totiž školačky unášejí (a také zotročují a znásilňují) extremisté z Boko Haram. Přesto nedávno dokončila střední školu. Baví ji chemie, ráda by šla na univerzitu a pak sama učit. Má už v tom nakonec jistou praxi, protože ve volném čase doučuje dívky.
Tyto individuality, které se vzepřely konvencím i nebezpečí extremismu, ovšem příliš nepodporují domovské jejich země. Konkrétně právě Nigérie a Mexiko nejenže nenavyšují rozpočty určené na vzdělávací politiku, jak jim doporučují mezinárodní organizace, ale naopak je ještě snižují. Nigérie je nejbohatší africkou zemí, přesto snížila výdaje na vzdělání o tři procentní body, Mexiko o čtyři.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
