Daryl Davis má doma skříň plnou slavnostních rób organizace Ku-klux-klan alias KKK, nechvalně proslulého amerického spolku, jehož členové hlásají nadřazenost bílých přistěhovalců nad černošskými. Davis ale není členem Ku-klux-klanu. Ani jím být nemůže, je totiž černoch a potomek otroků, kteří byli do Spojených států násilím dopraveni z Afriky. Davis se živí jako bluesový hudebník, ve volném čase ale provozuje nebezpečnou činnost, která ho proslavila více než jeho hudba. Snaží se členům rasistického řádu jejich pocit nadřazenosti rozmluvit.
Během několika desetiletí se mu to podařilo u několika desítek Velkých čarodějů a velkých draků (jak se nazývají vůdci) i řadových příslušníků klanu, kteří mu poté symbolicky odevzdali svojí róbu. Příběh černošského zaříkávače Ku-klux-klanu přináší americký server CNN a odehrává se v USA, ale podobný zaříkávač by se určitě hodil i v Česku.
Černošský bluesman Davis má jednoduchou metodu – mluví s lidmi. Naslouchá jim a pokládá otázky. Snaží se zjistit, proč ho někdo nenávidí, když ho přitom ani nezná. Během let mu kvůli tomu členové KKK několikrát vyhrožovali smrtí, párkrát ho zbili, pravidelně je terčem nadávek. Jak sám říká, často je vůbec prvním černochem, se kterým členové řádu ve svém životě mluví. „Tihle už toho nechali,“ říká Davis reportérovi CNN a ukazuje na róby ve své skříni. „Je to výsledek dlouhodobé práce. Nejde někoho změnit přes noc.“
Reportér ze CNN Davise doprovází na jednom z aktivistických výjezdů. Tentokrát se Davis vydává do Charlottesville ve Virginii, města na americkém Jihu, kde se v létě stoupenci nadřazenosti bílé rasy střetli s demonstranty proti rasismu. Jeden člověk při střetnutí zahynul a další byli zraněni. Davis se má v Charlottesville setkat Billym Snufferem, který má hodnost Velkého čaroděje a patří k sekci Rytířů brigády rebelů, jež pod KKK spadá. Snuffer je v Charlottesville proto, aby se zúčastnil soudního procesu svého kolegy, který je obviněn za to, že během letních protestů střílel z pistole do vzduchu.
„Jak se máš, chlape, jak to jde?“ vítá Davis Snuffera a podává mu ruku. Oba muži se setkávají podruhé v životě a navzájem se obejmou, ačkoli první z nich je potomkem otroků a druhý představitelem řádu, který tvrdí, že míšení ras je proti boží vůli. Snuffer má na hlavě baseballovou čepici s jižanskou vlajkou a nápisem „Dědictví, ne nenávist“.
Oba muži spolu rozmlouvají na náměstí před soudní budovou. Snuffer si stojí za svým – klan není rasistický, ačkoli má ve své historii spoustu věcí, na které prý není pyšný. Snufferovi prý rovněž vadí, že jsou v organizaci neonacisté. Davis mu naslouchá, ačkoli násilnou a temnou historii klanu dobře zná – ví o tom, že klan proslul věšením, znásilňováním a terorizováním černochů. Místo konfrontace se ale snaží najít se Snufferem společnou řeč. Oceňuje, že se s ním – černochem - běloch Snuffer vůbec baví. „Oba jsme Američané - a vaše jižanská historie je stejně tak součástí mojí historie, jako je moje černošská historie součástí té tvojí,“ říká Davis. „Je to tak,“ souhlasí Davis.
Kolem konverzujících mužů prochází jakási žena. „Zas…ný čů…ci, snažíte se tady omlouvat rasismus,“ křičí žena směrem ke Snufferovi. Davis se snaží situaci uklidnit a ženu osloví; říká jí, proč se baví se členem Ku-klux-klanu. Žena ale pro jeho snažení nemá porozumění. „Vypadněte z Charlottesville,“ křičí. „A vy? Jste černoch, proč se s nimi vůbec bavíte?“ dodává. - „To je pravda, jsem černoch. Ale jsem také Američan, stejně jako tenhle muž vedle mě,“ říká Davis. Najednou je v situaci, kdy brání člena Ku-klux-klanu. Oba muže pak obklopí skupinka lidí, na scéně se objeví policie a dav se rozejde. Bluesman zůstává s členem klanu a oba muži pokračují v hovoru až do zahájení soudního přelíčení.
Po ukončení soudního stání se Snuffer a Davis rozloučí. Davis nečeká, že se ze Snuffera stane přes noc bojovník za práva černochů, věří však, že zážitek, kdy se černoch postavil na jeho stranu a bránil ho, v hlavě člena Ku-klux-klanu zůstane. Stejně jako vzpomínka, že pak seděl dvě hodiny vedle něho v soudní budově. Věří, že výjev před soudem zasel semínko. Když pak dorazí autem zpátky domů, Davisovi zvoní mobil – volá mu Snuffer, aby se ujistil, že dojel v bezpečí domů. „Tohle je začátek,“ usmívá se Davis.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
