Být imigrant není trend aneb Jak módní průmysl řeší uprchlickou krizi

Může to znít kapánek neuvěřitelně, nicméně tak to chodí: uprchlické vlny se chopil módní průmysl. Konzum již nesčetněkrát dokázal, že umí vyprázdnit úplně všechno a ještě na tom parádně vydělat. A dokazuje to i v přítomnosti.

Módní butik se sexy názvem Uzi - jinak se jedná o značku poloautomatické zbraně izraelské výroby oblíbenou mezi mafiány - tak podle deníku The New York Times donedávna dámám nabízel model s názvem Refuge Dress neboli uprchlické šaty za 119 dolarů. Jedná se o jednoduché splývavé šatičky nad kolena, ve kterých se budou jejich majitelky v parných dnech cestou do kanceláře jistě cítit pohodlně.

Butik tvrdí, že model pojmenoval již před vypuknutím uprchlické krize a že “když něco vytvoříte, musíte tomu vždy dát nějaké jméno”. Úplně vážně tyhle řeči brát ale nelze - šatičky šlo jistě přejmenovat dávno. Obchod sice jejich jméno skutečně změnil, ale teprve minulý týden, když obrázek výrobku s jízlivým komentářem zavěsila jedna dotčená žena na Facebook a strhla se mela. Teď se tedy jedná o Oxford Dress - oxfordské šaty, což jen dokazuje, že názvy v téhle branži neznamenají vůbec nic.

Majitelka butiku Mari Gustafson si nicméně namlouvá, že takto pojatá móda může přispět k důležité celospolečenské diskuzi. “Většina módních výrobků nese ta nejnudnější jména, protože lidé v téhle oblasti nechtějí vést vážnou debatu. Je ale důležité, abychom se v módě o těchhle věcech bavili,” říká - celkem nepochopitelně vzhledem k tomu, že na kritiku reagovala místo debaty bleskurychlým ústupem do nejnudnějšího bezpečí.

Aby to ale rychlopalný butik neschytal za všechny. Deník ve svém komentáři připomíná další vkusné příklady. Značka Dolce & Gabbana tak nedávno prodávala  “slave sandals” (sandály pro otroky) za krásných 2300 dolarů a Zara pruhované dětské tričko s něčím, co nápadně připomínalo žlutou šesticípou hvězdu na prsou.

Deník má i jiné příklady, ale pokud se chceme držet uprchlíků a vychutnat si, jak přemýšlejí rozmazlení frackové z velkoměst, nic neposlouží lépe než obálky časopisu Traveller z vydavatelství Condé Nast. Na jednom se objevila herečka Priyanka Chopra v sexy tričku s “politickým” poselstvím: nápisy UPRCHLÍK, PŘISTĚHOVALEC a OUTSIDER byly přeškrtnuty a pod nimi zářil jediný pravý název, CESTOVATEL, tedy shodou okolností název zmíněného časopisu. Marketingový kousek byl prezentován jako “odvážný a nebojácný” – nicméně po upozornění, že cestovatelé se na rozdíl od válečných uprchlíků za dobrodružstvím vydávají dobrovolně, se nebojácná herečka omluvila.

Autor menu naprosto chápe, že rozhořčovat se nad touhle branží podnikání nemá smysl. Co se honí v myslích marketérů, je pro obyčejného smrtelníka záhadou: Anna Wintour v jednu chvíli hovořila o módním trendu “migrant chic”, nakonec se také omluvila. Britští umělci sdružení pod názvem Connor Brothers se trendu alespoň vysmáli a stvořili tuhle hypotetickou obálku stejného časopisu.

Komentář The New York Times nicméně podotýká, že jakýsi potenciál sdělení móda jako umění povrchnosti přece jenom má, pokud si ovšem láme hlavu s tím, co chce říct. Na americkém trhu se například na jaře objevily šátky s obrázky měst ze zemí, jejichž státním příslušníkům Trump zakázal vstup do USA, jiná firma zase vyrábí bundy, z nichž se dá postavit stan. Jsou prý určeny na pomoc uprchlíkům. Jak se k nim dostanou, firma ve svém inzerátu firma úplně neřeší, minimálně ale dává ctěným zákazníkům možnost vykonat dobrý skutek.