úterý 11. 9. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker má ve středu oznámit radikální posílení evropských pohraničních jednotek, jež by měly za cíl chránit vnější hranice Evropské unie. Tvrdí to španělský deník El País a britský deník Financial Times.

V projevu předneseném před Evropským parlamentem by Juncker měl navrhnout posílení evropských pohraničních jednotek na 10 000 mužů a žen do roku 2020. Strážci hranic by měli být ozbrojeni a měli by mít možnost operovat uvnitř zemí Evropské unie, na hranicích i na území třetích zemí. Hlavním smyslem je samozřejmě snaha dostat pod kontrolu příliv nelegálních migrantů. “Navrhované jednotky by měly zastavit nově příchozí, narušit nepovolené přesuny mezi jednotlivými zeměmi EU a urychlit návrat do země původu u těch migrantů, kteří neuspěli se svou žádostí o azyl,” píší Financial Times.

Reklama
Reklama

List také cituje nejmenovaného evropského diplomata, podle nějž je navrhovaný plán “okamžikem pravdy”. Na jeho realizaci se prý ukáže, zda je Evropa skutečně ochotná zachovat celistvost schengenského prostoru. “Chceme ochranu vnějších hranic co nejvíce federalizovat,” cituje britský deník dalšího představitele EU.

El País k tomu dodává, že podobné návrhy existovaly již léta, ale nikdy se nikam nepohnuly kvůli odporu ze strany několika členských států, které se obávaly narušení suverenity. Teď se však podle španělského deníku situace radikálně změnila a je jasné, že zvládat migrační krizi na úrovni jednotlivých zemí jednoduše není možné. Evropa zároveň očekává další vystupňování krize v souvislosti s ofenzivou vojsk Bašára Asada a Ruska v syrské provincii Idlíb.

Dnešní Frontex čítá okolo 1500 policistů, podléhá velení jednotlivých států a podle El País evropské zdroje opakovaně přiznávají, že koordinace nesahá dále než ke sdílení informací. Posílené jednotky by měly mít centrální velení a mnohem širší pravomoci. Zároveň je ale jasné, že ustavení “federálních” pohraničních jednotek bude citlivá záležitost a bude narážet na odpor. “Pořád existují obavy, že federální velení převezme kompetence národních států,” citují Financial Times svůj zdroj z jedné ze středomořských zemí.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pokud máte někdy chuť zabít svého kolegu či kolegyni, můžeme vás uklidnit – nejste v tom sami, jde o masově rozšířenou emoci během pobytu na pracovišti. Poněkud zneklidňující je nicméně fakt, kolik lidí tyto své tajné touhy dotáhne do konce. Alespoň tedy ve Spojených státech.

Jak upozorňuje magazín The Atlantic, tamní úřad shromažďující informace o pracovním trhu tvrdí, že vražda je třetí nejčastější příčinou smrti v práci, hned za pádem z výšky a dopravní nehodou. Nejčastěji se kolegové - typicky americky - střílejí, byť statistici také registrují poměrně časté pobodání. Neméně pozoruhodné jsou důvody: kromě milostných trojúhelníků s dramatickým vyústěním a situací, kdy někomu ze stresu zkrátka rupnou nervy, sahají po takto extrémním řešení problému lidé, kteří se snaží zakrýt vlastní pracovní selhání, nejčastěji podvod.

Reklama
Reklama

Jev je to natolik rozšířený, že vyšetřovatelé specializující se právě na podvody pro něj vytvořili novou kategorii. PO zločinech bílých límečků, jak jsou označovány zpronevěry, podplácení a jiné přečiny spáchané vysoko postavenými lidmi ve firmách či úřadech, tak nově našly označení zločiny límečků červených. Termín vymyslel právník Frank S. Perri poté, co v roce 2005 pracoval na případu vraždy, v níž jeho klient podezřelý ze zpronevěry rozbil spolupracovníkovi hlavu kladivem. Podle Perriho nebyl vrah nikdy předtím zatčen ani nebyl znám pro své násilné chování, což je nakonec společné většině zločinů červených límečků.

Perri několik desítek vražd červených límečků (či pokusů o ně) před třemi lety analyzoval v textu otištěném v magazínu International Journal of Psychological Studies. Zmiňuje tam třeba případ bývalého prezidenta velké investiční firmy Aarona Handa, který se ve snaze zahladit stopy po podvodu, který spáchal, pokusil zavraždit člověka, který o tom informoval úřady. Byť ne „vlastnoručně“, ale pomocí najatého vraha. Jak poznamenává Atlantic, Handovy citáty, jimiž čin vysvětloval, znějí jako z gangsterek od Martina Scorseseho: třeba když říká, že se toužil „dívat na to, jak (informátor) trpí“.

S filmy o mafii a gangsterech mají ostatně zločinci v oblecích společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Oba typy zločinů páchají osobnosti narcistní a psychopatické, což jsou kategorie nacházející se hojně i ve světě byznysu - jak naznačila třeba studie z roku 2010, v níž výzkumníci testovali na dvě stovky vysoce postavených manažerů ze sedmi společností pomocí série obodovaných otázek. Ze čtyřiceti maximálních bodů běžní lidé „získají“ kolem tří, ovšem osm lidí ze zkoumané skupiny přesáhlo třicítku, což jsou hodnoty, v nichž se pohybují sérioví vrazi.

Kolik „kancelářských psychopatů“ ovšem začne vraždit, není jasné. FBI zatím zločiny v kategorii červených límečků speciálně nesleduje, což může mít za následek i to, že nevěnuje dostatečnou pozornost místu činu – a některé případy skončí s označením sebevraždy nebo nehody. Ale jak říká další ze specialistů zabývající se podvody Richard G. Brody: „Pokaždé, když vidím zprávu o smrti vysoce postaveného člověka z byznysu, tak mě napadne, jestli to není zločin červených límečků.“

Reklama
Reklama