Bílému teroristovi se jen něco pomotalo v hlavě

Klasické islamofobní rčení praví, že ne každý muslim je terorista, všichni teroristé jsou ale muslimové. Nikdy to samozřejmě nebyla pravda, sebevražedné atentáty například v moderní době “objevili” Tamilští tygři na Srí Lance, Evropa se v 70. a 80. letech zmítala v osidlech vlastního extrémistického terorismu (IRA, ETA, Rudé brigády) - a dnes třeba barmští buddhisté vědí, jak rozpoutat teror proti tamní muslimské menšině. V Británii se po nedělním atentátu proti muslimské komunitě v Londýně bohužel zdá, že terorismus umí proniknout i mezi “obyčejné” bílé Evropany. Útoku se dopustil zcela nemuslimský Angličan Darren Osborne z Cardiffu a při zatýkání si liboval, že “odvedl svůj díl práce” a že “touží pozabíjet všechny muslimy”.

Následuje samozřejmě klasické zděšení. Nikdo nechápe, proč právě tenhle soused, který se vlastně choval celou dobu úplně normálně, maximálně občas křičel na svou přítelkyni (z výpovědí se zdá, že možná trochu častěji než občas). Sestra prohlásila, že “ani nedokáže vyjádřit svou lítost” a dál se z pochopitelných důvodů nechce k ničemu vyjadřovat.

Matka sedmačtyřicetiletého vraha tvrdí, že “Darren není žádný terorista, jenom člověk, který má problémy” a dodává, že vůbec netuší, jak se z cely věcí vyrovnat. Všichni naznačují, že atentátník se nezajímal o politiku, “ani by neuměl říct, kdo je premiérem”, a že se mu muselo něco pomotat v hlavě. Kámoši, kteří s ním donedávna chodili na pivo, vypovídají, že je to “pomilováníhodný rapl”.

Jak se srovnat s tím, že někdo začne vraždit zcela nevinné lidi, je samozřejmě problém. Blízcí atentátníka zjevně procházejí fází, kdy mají pocit, že Osborne je nikoliv vrah, ale vlastně oběť. „Dlouho trpěl”, říkají, aniž uvádějí podrobnosti. Normální člověk přece něco takového neudělá, něco se mu muselo přihodit. Tenhle distanc je mimochodem zcela typický (a pochopitelný). Autor menu diskutoval o terorismu s muslimy po útocích v Madridu a Londýně v letech 2004 a 2005 a vždy slyšel, že atentátníci nemohli být muslimové - normální muslim miluje své bližní a něco takového by nikdy neudělal.

Je samozřejmě možné, že u Darrena Osborna náhle propuklo psychické onemocnění, kterého si do té doby nikdo z jeho příbuzných a známých nevšiml. Totéž samozřejmě platí pro všechny ostatní atentátníky. Tady je třeba vyseknout poklonu premiérce Therese May, která se nepostavila na stranu instinktivní obrany příslušníka “vlastního kmene” a rychle prohlásila, že útok “je v každém detailu stejně nechutný jako atentáty, k nimž došlo v předchozích týdnech”. Do mešity dorazil i šéf opozice Jeremy Corbyn a spousta dalších politiků, aby útok proti muslimům odsoudili.

Po muslimských útocích obvykle následuje otázka, jak se stalo, že se pachatel radikalizoval. V případě Darrena Osborna platí totéž. Včetně dotazů, jak je možné, že si jeho okolí ničeho nevšimlo - a pokud všimlo, nic s tím nedělalo. Deník The Telegraph k tomu dodává dosud přehlížená čísla: v Británii se rychle zvyšuje počet lidí podezřelých z “domácího” (tedy nemuslimského) terorismu. Vloni jich policie zadržela 48, zatímco o rok dříve jen deset. V prosinci také úřady oficiálně zařadili skupinu National Action (Národní akce) na seznam teroristických organizací - jedná se o neonacisty. A je tomu téměř přesně rok, co bílý rasista těsně před referendem o Brexitu zavraždil labouristickou poslankyni Jo Cox.

Deník cituje Aarona Wintera z University of East London, který se studiem ultrapravicových extrémistů zabývá. Podle něj “dochází ke zvýšené mobilizaci proti muslimům”, spousta dalších lidí v článku popisuje nárůst protimuslimské agitace na internetu i jednotlivé menší útoky. Motivace pro vražednou nenávist je nicméně snadno k nalezení třeba i na stránkách britského bulvárního tisku.