Ovlivňují teroristické útoky výsledky voleb? Na první pohled je odpověď jasná: nálada se prudce změní, společnost zachvátí panika, ve výhodě jsou strany, které mají v agendě ochranu hranic, posilování domácí bezpečnosti a protimigrační politiku. Po teroristickém útoku před prvním kolem francouzských voleb tomu také titulky odpovídaly. Teroristický útok by mohl pomoci Marině le Pen, napsal Newsweek. I Donald Trump poznamenal, že teroristický útok “pravděpodobně pomůže” šéfce Národní fronty, protože “je nejsilnější v otázce ochrany hranic a nejsilnější v tom, co se ve Francii skutečně děje”.
Dnes už víme, že teroristický útok Le Pen nepomohl, její výsledek byl dokonce o něco slabší, než předvídaly průzkumy. V prvním kole zvítězil s náskokem zhruba 900 000 hlasů Emmanuel Macron, který je programově pravým opakem své národovecké soupeřky.
Časopis The Atlantic se na problém dívá důkladněji. Rychle dochází k názoru, že na podporu běžně rozšířeného názoru, že teroristé nahrávají populistickým, pravicovým a konzervativním stranám, vlastně není mnoho dat. Útoky ve Francii v roce 2015 a 2012 rozhodně s předpokládaným výsledkem neudělaly vůbec nic.
Zřejmě nejkřiklavější případ, kdy teroristický útok skutečně dramaticky zasáhl do voleb, nabízí tragédie v Madridu v březnu 2004. Při útoku na příměstské vlaky tehdy ve Španělsku pár dní před volbami zahynulo 192 lidí. Všeobecně se tehdy předpokládalo, že ve volbách zvítězí pravicová Partido popular (PP) tehdy dosluhujícího premiéra Aznara. Po útocích se ale Španělsko otřáslo, v ulicích propukly demonstrace a vítězem voleb se celkem překvapivě stal socialista José Zapatero a jeho PSOE.
Autor menu byl před lety ve Španělsku u toho, o dění psal reportáže a může potvrdit to, co tvrdí The Atlantic - že to tehdy bylo trochu složitější. Problém byl v tom, že Aznarova vláda se přidala do koalice George W. Bushe pro válku v Iráku a tento krok byl ve Španělsku hluboce nepopulární. V ulicích demonstrovaly milióny Španělů, autor na vlastní oči viděl stotisícovou demonstraci v Granadě (údaj policie), která má tři sta tisíc obyvatel.
Vláda pak následně naštvala voliče ještě během katastrofy ropné lodi ve vodách Galicie, velká část veřejnosti ji podezírala, že zatajovala informace. Když pak explodovaly madridské vlaky, Aznar a spol. zřejmě ze strachu, že si islamistický motiv útoků voliči spojí s iráckou intervencí, sveřepě tvrdili, že čin spáchali baskičtí separatisté z ETA. Na svém postoji vláda trvala i v okamžiku, když už bylo celkem jasné, že tomu tak není. V tu chvíli teprve propukly demonstrace, voliči přečetli chování vládních špiček jako další lhaní a poslali je od válu.
The Atlantic dodává, že průzkumy již před útokem ukazovaly, že se náskok lidovců rychle snižuje, socialisté tedy z různých důvodů měli vítr v zádech tak jako tak. I když teroristické útoky možná nakonec skutečně zvrátily výsledek, fungovaly v podstatě tak, že jenom podpořily a posílily trend, který již byl nastolen i bez nich. Španělská pravice by snad bez útoku volby těsně ustála, ale nebylo to tak, že by tragédie otočila politický vývoj vzhůru nohama.
Teď ve Francii, kdy se jednalo o podstatně méně spektakulární útok, se politická scéna rozhodně nijak neotřásla. The Atlantic dodává, že “teroristické útoky se staly tak běžnými, že veřejnost alespoň nad těmi menšími už jenom krčí rameny. Vidíme to i na finančních trzích, které už sotva registrují i útoky středního rozsahu”. Takže se vlastně zdá, že aspoň pokud jde o terorismus, chovají se voliči vlastně rozumněji, než by se čekalo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
