Že nevíte, co to je v titulku za tým? Že je divné, že vyhlašujeme šampiona, a přitom se turnaj v Rusku teprve rozjíždí? Pak - podobně jako páteční menu - poprvé v životě slyšíte o světovém mistrovství světa ve fotbale CONIFA, asociace národů, menšin, závislých území, kulturních regionů a neuznaných států nesdružených ve FIFA.
Hostil je Londýn a finále vidělo hřiště na severolondýnské Donkey Lane a vítězem se stala právě Kárpátalja - tým Maďarů žijících na území ukrajinského státu. Ve finále porazili ukrajinští Maďaři na penalty tým Severního Kypru, o třetí místo se utkala Padánie (ze severní Itálie) a Szekélyho země (Maďaři z rumunského území).
Menu samo neví, co si o CONIFA myslet. Protože pohled na seznam členských asociací je rozporuplný. Na jednu stranu tu vidíme týmy, kterým nelze ze sentimentálních nebo politických důvodů nefandit - kdo by nepřál úspěch Grónsku, Tibetu, Ujgurům nebo třeba ostrovu Man. Ale pak jsou tu i týmy, u nichž jeden neví, zda se tu nedělá separatistická politika.
Zmíněná Padánie? Etnické menšiny, kde to z důvodů státní politiky drhne, třeba úspěšní Maďaři? Tam už je to komplikovanější. A když je tu ještě ke všemu možnost, že se utká sympatický Tibet s výsledkem mezinárodně-právního zločinu, třeba týmem Doněcké nebo Luhanské lidové republiky nebo Podněstří, jeden už vůbec neví.
Zdá se, že politika co fotbalu patří, ať se hraje na zbrusu nových stadionech v ruských městech nebo londýnských hřištích o kapacitě kolem tisíce a půl sedaček.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
