Duben 2018. Emmanuel Macron je už skoro rok ve funkci francouzského prezidenta a odjíždí na první oficiální návštěvu do Bílého domu. Tam ho vítá Donald Trump i s první dámou Melanií. To se ve světě, kde je zpráva stará už po několika hodinách, může zdát jako dávná minulost. Teprve nyní ale vychází na světlo světa jeden detail z jejich setkání, který stojí za pozornost: Donald Trump Macrona nepřímo vyzval k opuštění Evropské unie. Informace vychází ze sloupku Joshe Rogina, který byl v pátek zveřejněn v deníku The Washington Post. Bílý dům ani Elysejský palác pochopitelně tyto zprávy nekomentovali.

„Proč neopustíte Evropskou unii?“ zeptal se prý tehdy Donald Trump a následně Macrona lákal s tím, že pokud by Francie následovala příklad Velké Británie, Spojené státy by jí mohly nabídnout mnohem výhodnější obchodní dohodu, než kterou má nyní Evropská unie.

Rogin ve svém textu cituje dva nejmenované vysoce postavené evropské úředníky. Neříká, jaká byla reakce Emmanuela Macrona, jen píše, že ze strany Trumpa jde o nepochopení Macronových názorů i neporozumění lidem, kteří ho volili.  Šance, že by Francie opustila EU, jsou každopádně mizivé. Je jednou ze zakládajících zemí EU, a Macron je navíc silně proevropsky orientovaný.

Tím spíše, že vztahy obou lídru se v posledních týdnech rychle zhoršují. A to především kvůli obchodní válce s Evropou, kterou Trump nedávno vyvolal. I v ní se mimochodem snaží rozbít jednotu Evropy. Guardian dodává, že vše až podezřele koresponduje s podezíravým vztahem Donalda Trumpa k mezinárodním organizacím a s jeho politikou „America first“. Ještě nedávno se přitom psalo, že vztahy obou politiků jsou výjimečně dobré - a Macron je jeden z mála evropských vůdců kteří ví, co na Trumpa platí.

Pokud jsou informace Joshe Rogina pravdivé, jednalo by se o jasný Trumpův pokus dál podkopávat Evropskou unii. Týdeník Newsweek přitom v této souvislosti připomíná, že jednání amerického prezidenta od vypovězení Pařížské klimatické dohody až po politiku v rámci NATO se blíží i názorům a politickým zájmům Vladimíra Putina. Šéfové bývalých rivalů studené války se mimochodem mají poprvé sejít již 16. července v Helsinkách.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Před třemi lety dosáhl východoafrický Mozambik velkého úspěchu - po víc než dvacetiletém úsilí, které nastoupilo po víc než třiceti letech války, byla kdysi zaminovaná země prohlášená za min prostou. Agentury Spojených národů a další organizace od konce tamního konfliktu zlikvidovaly přes tři sta tisíc výbušných zařízení; lidé přestali zbytečně umírat na cestách nebo při práci na poli a hospodářství začalo vzkvétat.

Na takový příběh se ovšem stojí v Africe dlouhá fronta, jak píše server Quartz. Angola, Čad, Etiopie, Senegal nebo Somálsko (ani to není plný výčet) se rovněž snaží se zahraniční pomocí zbavit svá území nášlapných nebo protivozidlových min. Nejenže však tahle práce stále není hotová, navíc se zpožďuje. A nepřímo za to může Blízký východ. Valná část prostředků mezinárodních, národních i nevládních dárců a organizací míří právě do oblasti pustošené největší válkou současné doby. Což znamená, že na Afriku zbývá méně. Vlastně jí hrozí, že bude zapomenutá.

 Což je smutné, ale přirozené. Peněz není neomezené množství a situace na Blízkém východě je nejurgentnější. Podle mezinárodních organizací, které se odminovávání po celém světě věnují, tak musí africké země - ale nejen ony, nýbrž všechny postižené státy, na které není upřená mezinárodní pozornost - změnit pohled na čištění vlastního území od min.

 Je to sice v prvé řadě humanitární problém, a tak je také nejčastěji zobrazován - v globální mysli jsou nášlapné miny spojené s obrazem zraněného dítěte. Bezpečná krajina však znamená také investici, protože cesty bez rizika znamenají snadnější obchod a rozvoj. “Skoncujme s utrpením” je pravdivé motto. Ale pokud ho vlády postižených zemí doplní souslovím “…a začněme s blahobytem”, mají pak větší šanci, že výpadek mezinárodních fondů nahradí penězi nových, především soukromých dárců.

https://www.youtube.com/watch?v=H1O_vtfX1sY

Reklama

Společná večeře se protáhla až do pěti do rána. Co se zdá jako horor pro každého, kdo vstává do práce a neodváží se naznačit svým hostům, že je čas jít spát, je popis velkého summitu evropských lídrů. Jeho první den skončil po více než osmi hodinách vyjednávání v pátečních brzkých ranních hodinách. Na stole bylo přitom jediné téma: migrace. Nakonec vznikla i společná dohoda. Ne všichni ji však vítají s úsměvem na rtech.

Hlavním přínosem dohody má být souhlas ke zřizování uzavřených evropských azylových center. Ta by měla vzniknout v členských státech na principu dobrovolnosti a měla by přijímat všechny migranty, kteří vkročí na území EU. Po rychlém azylovém řízení je pak centra mají rozdělovat na ekonomické migranty a uprchlíky. Ti první, kterých je prý valná většina, by měli být vráceni do země původu. Uprchlíci, kteří mají na azyl skutečně právo, by naopak byli přijati a rozděleni mezi země EU – opět na dobrovolné bázi.

Jak zdůrazňuje premiér Andrej Babiš, dohoda také obsahuje zmínku, že by se mělo usilovat o vznik podobných platforem přímo v „třetích zemích“. Vágní dohoda má tímto souslovím na mysli vznik center pro vyhodnocování migrantů na území severoafrických zemí, odkud migranti většinou vyplouvají.

To Babiš označuje za velké vítězství Visegrádské čtyřky: „Jako V4 jsme se radili separátně a nakonec jsme prosadili, co jsme chtěli. Podle mě je to pro nás velký úspěch,“ řekl pro ČT. Problémem ovšem zůstává, že žádná ze zemí, kterých by se to mělo týkat, s tím prozatím nesouhlasila - a některé podle Guardianu dokonce přímo vyloučily, že by něco takového bylo na jejich území možné. Vznik těchto center tak zůstává velkým otazníkem.

 

 

Pro premiéra Babiše je však nejdůležitějším výsledkem summitu to, že dohoda definitivně ruší evropské kvóty. Relokace uprchlíků, kteří projdou azylovým řízením, bude dobrovolná. Nicméně je důležité dodat, že vrchol migrační krize už je dávno za námi. Skutečných uprchlíků je dnes už jen minimum. Jak uvádí i sama dohoda, suma migrantů a uprchlíků přicházejících do Evropy se od roku 2015 snížila o 95 procent. Počty uprchlíků, které Evropa ve výsledku přijme, se tak budou pohybovat ročně v řádu tisíců. Státům, jež v minulosti přijaly pouze desítky uprchlíků, se to číslo může zdát stále vysoké, ale pro země jako Francie, Itálie, Řecko či Německo je minimální. Tyto státy se v letech 2015 a 2016 musely vyrovnat s příchodem několikanásobně větších počtů. Relokace na dobrovolné bázi, které se Česko nezúčastní, by tak měla být dostatečná.

Nejen Babiš, ale také velká část dalších evropských lídrů je s výsledkem jednání spokojená. Emmanuel Macron zmínil, že je rád, že se podařilo najít evropské řešení. Angela Merkel, kterou čeká těžké vyjednávání na domácí půdě, pragmaticky dodala, že názory pořád zůstávají dosti rozdílné - a Evropu čeká ještě spoustu práce. Italský premiér Giuseppe Conte komentoval dohodu následujícím vyjádřením: „Jsme spokojení. Bylo to dlouhé vyjednávání, ale odedneška už Itálie není sama.“

 

 

Pozitivní náladu evropských politiků však nesdílejí humanitárních organizace. Například Lékaři bez hranic (MSF) hned v pátek ráno zveřejnili tiskové prohlášení, ve kterém upozorňují, že finanční pomoc libyjské pobřežní hlídce – jež byla schválena a navýšena nově vzniklou dohodou – odsuzuje bezbranné lidi k uvěznění v Libyi. Tam přitom panují nelidské podmínky plné násilí a zneužívání: „Státy EU se zříkají své odpovědnosti zachraňovat životy a úmyslně odsuzují zranitelné lidi k uvěznění v Libyi nebo k smrti na moři,“ říká Karline Kleijer, vedoucí mimořádných událostí. „MSF vyzývá Evropské státy, aby projevily základní slušnost a uvědomily si, že se tu bavíme o lidských životech a lidském utrpení. Mohly by začít tím, že by se zavázaly podporovat záchranu lidí na moři a usnadnily jejich vylodění v bezpečných místech. A to neznamená v Libyi.“

Kleijer dále zdůrazňuje, že „záchrana lidí na moři není zločin“. Reaguje tím na závěry summitu, který se rozhodl činnost humanitárních organizací regulovat. Český premiér Andrej Babiš přitom tento postup chválil: „(Na summitu) zněla velká kritika neziskových organizací, které mají prázdné lodě a de facto dělají marketing a pašeráci dodávají migranty, kteří za to (transport do Evropy) zaplatili. To je samozřejmě nepřijatelné.“ Dodal, že jejich činnost „je podivná“. 

 

 

Jak se shodují první reakce, je dohoda velkým kompromisem i velkým úspěchem. Nejdůležitější tak je, že vůbec nějaká dohoda vznikla; ukázalo se, že lídři Evropy jsou přece jen schopni se alespoň na něčem shodnout. To je samo o sobě velký krok kupředu. Na stole nicméně zůstává  otázka, zdali bude dohoda dost schůdná pro Angelu Merkel. Kancléřku po návratu ze summitu čeká další vyjednávání s koaliční CSU, která hrozí uzavřením německých hranic.

Ať tak či tak, pro Česko zůstává důležité, že jednání i jeho výsledek jednoznačně ukázaly, že pokud chceme, náš hlas v Evropě může být slyšet. Summit pokračuje i v pátek, kdy je na stole téma reformy eurozóny.

Erik Tabery: Jak Češi porazili Evropu

Reklama