Zajímavý spor klíčí v německé federální vládě. Ministryně pro rodinu Franziska Giffey si myslí, že by mělo být muslimským žákyním a studentkám v tamních školách dovoleno plavat ve školních bazénech ve speciálních úborech zvaných burkini. Sociálnědemokratická politička podle stanice Deutsche Welle (DW) argumentuje tím, že se tak do sportovních aktivit zapojí i dívky, které by jinak zůstaly stranou - aniž ovšem vysvětlila, jak běžné je, že se mladé muslimky z plaveckých hodin omlouvají.

Bývalá starostka berlínské čtvrti Neukölln, tedy obvodu s největším podílem přistěhovalců v metropoli, dokonce navrhuje, aby školy burkini měly ve výbavě a nabízely je studentkám. Takto už nyní postupuje střední škola ve městě Herne v Severním Porýní-Vestfálsku, která plavecké úbory poskytuje studentkám, jejichž rodiče by jim podle DW nedovolili chodit do hodin plavání, a která celou debatu nedávno spustila. Představitelé školy argumentují tím, že zatím šlo jen o několik případů a že oblečení a vybavení pořizovala i dalším studentům pro jiné příležitosti.

Pohled ministryně pro rodinu nikoliv překvapivě odmítají další členové nedávno vzniklého kabinetu, zejména z řad konzervativní CDU. Ministryně zemědělství Julia Klöckner řekla, že takové opatření by jen upevnilo misogynní představy namísto toho, aby je odbourávalo, což je úloha školy.  Náměstek ministra pro integraci vlády v Severním Porýní-Vestfálsku pak postup zmíněné školy odmítá jako nepochopení tolerance a nesprávný signál.

Podle deníku Die Welt po vlně kritiky ministryně pro rodinu upřesnila, že burkini nepropaguje, na straně druhé nicméně pamatuje na to, že škola by měla poskytnout všem základní dovednosti včetně plavání - a to bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení či původ.

Do debaty se překvapivě vložila i známá liberální imámka Seyran Ateş (Respekt o ní psal před rokem). Ta prohlásila, že burkini nejsou přijatelné a omluvitelné nikdy, ani potřebou naučit děti plavat. Burkini totiž vnímá jako ústupek konzervativcům a signál, že muslimky mají vždy chodit zahalené - podle ní by naopak měla být ministryně tvrdší a dívky by měly mít normální plavky. Některé organizace zastupující německé muslimy si pak povzdechly, že debata odvádí pozornost od vážnějších problémů.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

„Nadešel čas vykopnout Maďarsko z Evropské unie,“ začíná nekompromisně Owen Jones svůj komentář v listu The Guardian. „Máme tu členský stát opovrhující základními demokratickými normami stejně jako lidskými právy - a rychle se měnící v autoritářskou noční můru.“

Svůj návrh Jones hájí vyjmenováním mnoha nepřijatelných kroků, kterých se maďarský premiér Viktor Orbán dopustil. Mezi ty nedávné patří zákon, který činí v Maďarsku prakticky nemožnou žádost o azyl a kriminalizuje i sám akt pomáhání migrantům a migrantům. Navíc byla nedávno uvalena 25procentní daň na zahraniční financování nevládních organizací, které „podporují imigraci“. Dodejme, že tento zákon byl minulý týden schválen parlamentem i přes protestní dopis, který podepsalo více než 250 nevládních organizací včetně mnoha českých jako například Člověk v tísni, Diakonie, Adra či Forum 2000.

Reklama
Reklama

Jones také připomíná, že ve stejnou dobu byla Maďarská státní opera donucena zrušit víc než třetinu představení muzikálu Billy Elliot poté, co provládní media vedl kampaň, ve které se mimo jiné objevilo tvrzení, že by muzikál mohl „přeměnit maďarské chlapce na homosexuály“.  Nejedná se přitom o ojedinělý případ podobné kampaně. Provládní média soustavně propagují Orbánovu politiku, očerňují opozici a skupují nezávislá média. A ta, která jsou k vládě kritická a koupit se nedají, se pak dostávají pod stále narůstající tlak. To platí i pro Sorosovu Středoevropskou univerzitu, která bude možná brzy nucena ze země odejít.

Návrh na aspoň dočasné vyloučení Maďarska z Evropské unie přednesl již v roce 2016 lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn. Odůvodnil to tehdy tím, že země zachází s migranty „hůře než s divokými zvířaty“. Návrh však neprošel - a pokud ani dnes toto není možné, Jones tvrdí, že by přinejmenším měl být přijat návrh výboru evropského parlamentu pro občanské svobody. Ten poukazuje na porušení článku 7 Lisabonské dohody, který požaduje, aby „všechny členské státy respektovaly hodnoty EU“. A jeho porušení by mělo mít za následek sankce včetně odebrání volebního práva země v rámci EU. Výbor přitom v dubnu poukázal na minimálně 12 přestupků včetně omezování svobody slova či oslabení justice, kterých se Maďarsko proti tomuto článku dopustilo.

„Ano, Evropská unie je zmítána mnoha krizemi: od brexitu až po nástup euroskeptické vlády v Itálii. Ale tiché přijetí přerodu jednoho z jejích členů na autoritářský systém se může nakonec ukázat jako největší existenciální hrozba ze všech,“ končí svou úvahu Owen Jones.

Nové hranice a bariéry zjevně nesvědčí automobilovému průmyslu. Podle The Society of Motor Manufacturers & Traders (Společnost výrobců a obchodníků s automobily, SMMT) klesly v Británii investice v oboru zhruba o polovinu, z 647,4 milionu liber v první polovině roku 2017 na 347,3 milionu ve stejném období letos. Na vině je podle zmíněné organizace nejistota spojená s brexitem a to, že “mantinely, jež si (pro vyjednávání) vytyčila vláda, a navzájem protichůdné signály fungují přímo proti zájmům britského automobilového sektoru”.

Připomeňme si, že britská vláda se nedokáže shodnout na tom, zda zůstane součástí evropské celní unie, nebo dokonce společného evropského trhu. Neshody a chaos neustále hrozí tím, že Británie nakonec odejde z EU bez konečné dohody, a tedy bez jakýchkoliv nadstandardních vztahů.

Na přesné podobě obchodních vztahů mezi Velkou Británií a zbytkem Evropy přitom závisí fungování dodavatelských řetězců. “Dodavatelské řetězce, na nichž závisí pohyb milionů součástek osobních i nákladních automobilů, se mohou narušit,” píše BBC. Podle šéfa zmíněné asociace výrobců SMMT Michaela Hawese by v případě, že se Británii nepodaří do konce roku dosáhnout dohody s EU, nedošlo hned ke katastrofě, ale jednalo by se (v narážce na nejbrutálnější čínskou metodu poprav odsouzených) “o smrt tisící řezy. “Konkurenceschopnost Spojeného království by byla podkopána, přilákat investice by se stalo mnohem obtížnějším - a jsou to právě investice, díky nimž je britský automobilový průmysl konkurenceschopný,” prohlásil v rozhovoru s BBC.

Financial Times ukazují problémy výrobců na příkladu firmy Honda. Logistické řetězce jsou dnes roztaženy hodně do široka a pracují s hodinovou přesností. Obrovská továrna Hondy v Británii například disponuje pouze se dvěma malými sklady, do nichž se vejdou všechny potřebné součástky určené k výrobě automobilů Honda Civic v následujících 36 hodinách.

Sklady je potřeba s naprostou přesností neustále doplňovat komponenty přicházejícími z jiných zemí EU. Deník cituje manažery, kteří se chlubí, že celý systém “teče jako voda”. Součástky zpoza kanálu La Manche přicházejí v rozpětí 5 - 24 hodin od objednávky. A některé z lokálních zdrojů dorazí pouhých 75 minut před tím, než jsou při výrobě potřeba. Žádné zádrhele nejsou možné. A teď si představme fronty kamionů na hranicích a celní kontroly.

Respekt26/2018: Proč Američany přestává bavit globalizace

Manažeři ve zmíněné továrně odhadují, že pokud vznikne nová hranice (tedy pokud Británie opustí celní unii, což mnozí zastánci brexitu požadují), může se doba dodávek prodloužit na tři, ale možní taky na devět dní. Stejný problém nastane v opačném směru, při dodávkách hotových automobilů na evropský trh. Aby firma změnu vyrovnala, potřebovala by postavit úplně nové sklady, jež by pojaly zásobu dílů na zmíněných 9 dní + někam uskladnit vyrobené automobily. V případě skladišť dílů to předpokládá plochu 300 000 čtverečních metrů, což by z ní dělalo jednu z největších budov na světě - třikrát větší než centrální sklad dodavatelské firmy Amazon pro celé USA. Náklady na provozování takového skladiště by byly odpovídající rozměrům.

Financial Times takovou budoucnost popisují jako “surrealistickou”, sami manažeři říkají, že čelí díky brexitu mnohem drtivějším problémů, než před jaké je postavila zemětřesení v Japonsku nebo povodně v Thajsku. Jejich zástupce v Evropě Ian Howells v textu prohlašuje, že “i když existují značné nejistoty ohledně směnných kurzů, naši japonští kolegové se s nimi naučili pracovat. V tuto chvíli ale vůbec nevědí, jak zvládnout brexit”.

Podobné problémy samozřejmě řeší i ostatní automobilky, třeba BMW dováží 90 procent součástek do automobilů montovaných ve Velké Británii z kontinentu. Zmíněná Honda jich tunelem z Evropy protáhne 75 procent. Do továrny ve Swindonu jich denně dorazí dva miliony kusů. Vytvořit širší dodavatelskou základnu komponent přímo v Británii by podle jejích zástupců trvalo roky, spíše však dekádu - pokud by se tedy vůbec výrobci našli. Velké změny se přitom očekávají spíše v řádu měsíců.