V kalifornském Los Angeles začala jedna z největších videoherních konferencí E3. A jak upozorňuje francouzský deník Le Monde, nese se ve znamení ženských hrdinek. Nejde přitom jen o návrat tradičních figur plných stereotypů, jako je archeoložka Lara Croft. Vrací se také postavy, které před pár lety jako první ukázaly, že i ve videohrách mohou vystupovat silné ženy: jde například o Jade v Beyond Good & Evil 2 či Ellie v pokračování oceňované dobrodružné hry The Last of Us.  A k nim přibývají zcela nové a nečekané figury. O síle této postupné proměny herního průmyslu svědčí i to, že nejvýraznější je příchod žen u značek, které byly tradičně obsazené mužskými hrdiny.

https://www.youtube.com/watch?v=qPNiIeKMHyg

Celosvětově oblíbená série Assassin’s Creed například ve svém novém díle situovaném do starověkého Řecka umožní hráči vybrat si pohlaví postavy. Už v jednom z předchozích dílů nazvaném Assassin’s Creed: Unity studio Ubisoft slíbilo, že multiplayer bude obsahovat hratelnou ženskou postavu, ale nakonec rozhodnutí odvolalo s tím, že přidání by bylo produkčně příliš nákladné.

Mezi další značky, které přivádí ženské hrdinky, patří sci-fi akce Gears of War 5 - točí se kolem vesmírné žoldnéřky Kait, jež se ve všem vyrovná mužským předchůdcům. Rozšíření ke středověké mlátičce For Honor zase staví ženskou hrdinku do centra prvního traileru.

https://www.youtube.com/watch?v=SEpWlFfpEkU

Posilování ženských hrdinek se nicméně nevyhnulo kontroverzím. Také připravovaná akční hra švédského studia EA DICE Battlefield V bude obsahovat množství ženských postav. To se však mnoha hráčům nelíbí: argumentují, že přítomnost žen neodpovídá historickému zasazení do druhé světové války. „Chtěli jsme si být jisti, že si můžete vybrat nejen způsob, jakým budete na bojišti hrát - ale také za koho chcete hrát, ať už to je muž, či žena, v uniformě historické nebo vlastní. Chceme mluvit ke všem,“ hájil hru Andreas Morell, jeden z hlavních vývojářů Battlefieldu.

Zdá se, že velká studia herního průmyslu začínají chápat svou zodpovědnost a přizpůsobují tomu produkty, konstatuje Le Monde. Jak listu řekl ředitel divize Xbox v Microsoftu Phil Spencer: „S radostí pozoruji, že herní průmysl začíná zodpovědně přistupovat ke své roli ve společnosti. Na počátku šlo o prostou zábavu, ale dnes mají některé hry umělecký rozměr a další vyvolávají diskuse o důležitých tématech. A myslím, že interaktivita a kooperace, jež jsou srdcem našeho průmyslu, vytváří z her unikátní formu umění, která bude nadále získávat na významu.“

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Téma červnového čísla amerického magazínu Foreign Affairs zní „Umírá demokracie?“. A v sérii esejí se pokouší identifikovat příčiny dnešního celosvětového úpadku liberální demokracie. Centralizace politické moci v rukou exekutivy, zpolitizování soudnictví, tlaky na nezávislá média, zneužívání veřejných funkcí k osobnímu prospěchu – to vše prý známe teoreticky, ale jsme překvapeni, že se to děje u nás, konstatuje časopis. „Všichni tenhle film známe, ale nikdy jsme ho neviděli v angličtině,“ uvádí magazín nejnovější číslo.

Známý americký politolog Ronald Inglehart v rozsáhlé úvaze toto téma nahlíží z teoretické perspektivy. Zastupitelská demokracie šla historicky ruku v ruce s modernizací, tvrdí. Větší ekonomická jistota i lepší bezpečnostní situace umožnily společnostem nezabývat se otázkami fyzického přežití, ale obrátit pozornost k abstraktnějším hodnotám, jakými jsou svoboda slova a práva menšin. A díky všeobecnému vzdělávání se pak společnosti staly efektivnější i v prosazování těchto hodnot.

Reklama
Reklama

Jak se průmyslová společnost vyvíjela, postupně přibývalo také profesí založených na kreativním využívání znalostí, které kladly větší nároky na samostatnou práci a uvažování na úkor rutinního plnění úkolů.  A toto vše se posléze promítlo i do politického uvažování, tvrdí Inglehart. „Na rozdíl od prvních fází průmyslové revoluce, v nichž ještě autoritářský systém může zajistit vysokou míru ekonomického růstu, se ekonomikám spoléhajícím na kreativní využívání znalostí daří nejlépe v otevřených (demokratických) společnostech. Z dlouhodobého pohledu tak demokracie vypadá jako nejlepší způsob, jak spravovat vyspělé země,“ konstatuje politolog.

Nejviditelnější úpadek demokracie zatím historicky nastal ve třicátých letech, kdy většinu Evropy pohltila vlna fašismu. Druhá světová válka následovaná obdobím bezprecedentního blahobytu v celém západním světě autoritářské strany „zkompromitovala“. Od 80. let nicméně vidíme opětovný nárůst jejich podpory - a její dosavadní vrchol prožíváme právě dnes.

https://www.youtube.com/watch?v=ArWFQ90mjxg

Posuny od demokracie k autoritářstvím (či naopak) lze vysvětlit mimo jiné právě tím, jak bezpečně se lidé cítí a jak jistá je jejich existence. Po druhé světové válce ztratila otázka čistého přežití pro mnoho lidí relevanci. Fyzická bezpečnost a ekonomické zajištění přestaly být prioritami, stejně tak nutnost vázat se společenskými normami. Vyzdvihovanými hodnotami se stala individualita a svoboda rozhodování, které se promítly i do protiválečných protestů, větší tolerance vůči sexuálním menšinám či větší rasové a generové rovnosti.

Tyto změny ale přirozeně vyvolaly i odmítavou protireakci, zejména u starších či méně vzdělaných a chudších obyvatel, jejichž pozice byla mnohem méně jistá. Pocit odcizení ve vlastní společnosti navíc v posledních desetiletích posilovala silná migrace do západních zemí. Švédsko, kde v roce 1970 žili prakticky pouze etničtí Švédové, má dnes 19 procent  obyvatel narozených v zahraničí. V Německu je to 23 a ve Švýcarsku dokonce 25 procent.

Výsledkem těchto změn je dnešní polarizovaná společnost, v níž proti sobě podle Ingleharta stojí „materialisté“ (soustředící se na ekonomickou a fyzickou bezpečnost) a „postmaterialisté“ (zabývající se abstraktními hodnotami). Kulturní tenze navíc zesilují v obdobích ekonomických krizí a poklesu životní úrovně. A právě ekonomická nejistota může posilovat autoritářské tendence - a nemusí se jednat o extrémní události typu hladomorů.

Řada studií ukazuje, že zásadním problémem pro fungování demokracií je extrémní příjmová nerovnost – a  podle některých je s demokracií zcela neslučitelná.  Právě ekonomická nerovnost přitom v západních společnostech v posledních letech narůstá obrovským tempem. Ve Spojených státech dnes příjem horních deseti procent populace tvoří polovinu národního důchodu.

Navíc je tu další faktor, kulturní změny a příjmová nerovnost jsou doprovázeny (a vzájemně podporovány) rostoucí automatizací. Ekonomika se zásadním způsobem proměňuje a stále vyspělejší technologie mají potenciál už v dohledné době nahradit i vzdělané pracovníky. Přestože ekonomika v posledních letech opět roste a nezaměstnanost v USA je rekordně nízká, drtivou většinu nově vytvořených postů tvoří špatně placená místa či neúplné úvazky.

Všechny tyto faktory podle Ronalda Ingleharta stojí za oslabením přitažlivosti demokracie, kterého jsme svědky. Ale není to nevyhnutelný vývoj, tvrdí americký politolog; ani historicky největší úpadek demokracie ve třicátých letech nebyl fatální. Pokud ovšem vlády nenajdou způsob, jak účinně řešit příčiny současné krize – tedy ekonomickou nerovnost a automatizaci - pak tu s námi populismus a autoritářství zůstanou déle, než by se nám líbilo.

Reklama

Jak píšeme v hlavním materiálu nového Respektu, mnoho Čechů si obtížně zvyká na dlouhotrvající vedra, která nás zřejmě čekají. Vědci však zjistili, že zvyšující se teplota by pro Českou republiku mohla být ekonomicky výhodná. Tedy aspoň teoreticky. Nejde o zcela žhavou novinku, nicméně jedná se o první studii, která zkoumá vliv globálního oteplování na ekonomickou produktivitu, a bezpochyby stojí za to ji citovat.

Podle studie vědců z předních amerických univerzit je pro ekonomickou produktivitu ideální průměrná roční teplota 13°C – a při vyšších hodnotách už rychle klesá. Česká republika, která má aktuálně průměrnou roční teplotu mezi 7 a 8 stupni Celsia, by tak mohla z nárůstu teplot profitovat. V roce 2100, který si vědci zvolili za horizont, by se totiž podle nich výsledná průměrná teplota měla pohybovat právě okolo oněch 13°C.

Vědci vytvořili dva modely vývoje. Do jednoho započetli důsledky globálních teplotních změn a porovnávali ho s modelem, jenž se zvýšením teplot nepočítá. A pro Česko toto porovnání znamená stoprocentní nárůst HDP. Pro mnoho dalších států je však předpověď ekonomických efektů globálního oteplování naopak děsivá – až z toho mrazí.

I_obalka_R24

V porovnání s modelem, do něhož není vliv změny teplot započítán, průměrný roční příjem celosvětově klesne do roku 2100 skoro o čtvrtinu. Zároveň v té době bude 77 procent států chudších, než by bylo bez globálních teplotních změn. Největší část států je dnes koncentrovaná právě okolo klíčové teploty 13°C a jen několikastupňový nárůst tak bude mít negativní následky. To platí i pro tři nejsilnější ekonomiky dneška - Spojené státy, Čínu a Japonsko. Jejich průměrná roční teplota se již dnes pohybuje okolo této hranice.

Většina chudých zemí je navíc již dnes velice teplá, a tudíž budou kvůli oteplování trpět nejvíc. Vědci uvádějí, že ve 40 procentech nejchudších zemí světa poklesne průměrný příjem do roku 2100 o 75 procent v porovnání s vývojem bez globálního oteplování, naopak pětina nejbohatších zemí bude ze změny klimatu mírně těžit. Výsledkem pak bude i další masivní zvyšování rozdílů mezi chudými a bohatými státy.

Snímek obrazovky 2018-06-12 v 12.54.34

Je však důležité zmínit, že studie neberu v úvahu mnohé další důsledky globálního oteplování, jako je tání ledovců či rozpínání pouště. Právě rozsáhlé povodně a bezprecedentní vlny sucha mohou v budoucnu způsobit i obrovskou vlnu mezinárodní migrace. Změny v přírodě i možné mezinárodní krize tak mohou mít mnohem rozsáhlejší důsledky, než je „jen“ vliv na průměrný roční příjem. Rozhodně tedy nelze jednoduše říci, že by globální oteplování bylo pro Českou republiku „výhodné“.

Autoři studie, která byla publikována v prestižním vědeckém časopise Nature, jsou nicméně o svých výsledcích pevně přesvědčeni. Při výzkumu analyzovali data z několika minulých dekád, vzali v potaz všemožné ekonomické faktory, jako je vývoj cen ropy či příchod nových technologií - a jejich výsledek, jak tvrdí, se přesto zdá být stabilní a globálně aplikovatelný již od roku 1960.

Dopadům globálního oteplování na Česko se věnuje web klimatickazmena.cz

Snímek obrazovky 2018-06-12 v 12.54.47

Reklama