Autorka menu si palčivě uvědomila vlastní věk. To když zjistila, že uplynulo dvacet let od premiéry televizního seriálu Sex ve městě a také čtrnáct let od textu, který napsala do Lidových novin, když seriál na jaře 2004 po šesti sezónách končil. Výročí připomíná řada článků, a zdaleka ne všechny dnes na dobrodružství single třicátnic v New Yorku vzpomínají pochvalně.

Třeba podle komentáře v americkém deníku USA Today seriál „nepěkně zestárnul“, milostná a sexuální dramata sloupkařky Carrie, majitelky PR agentury Samanthy, právničky Mirandy a galeristky Charlotte hodnotí jako „otravná“ a některé díly prý z dnešního pohledu vyznívají rasisticky či homofobně (už ale neupřesňuje které konkrétně). Ovšem některé epizody si prý univerzální platnost zachovaly – třeba díl ze šesté sezóny, kde se řeší rozdíl mezi finančními náklady, které pro svoje přátele znamenají zadaní lidé, a které naopak lidé nezadaní. Když se totiž zasnoubíte, vdáte a máte děti, přátelé vás postupně obdarují slušnou řádkou darů, zatímco když jste single, nedostanete nic. Pokud se tedy nevdáte samy za sebe - jak to v Právu ženy na boty Carrie udělá a dostane coby dárek vymazlené lodičky.

1101000828_400

Možná že seriál skutečně zestárnul, nicméně dobový význam a dopad již před časem připomněla v týdeníku The New Yorker televizní kritička Emily Nussbaum, která jej považuje za „vynikající a – v jistých ohledech – radikální seriál“. Třeba tím, že přinesl první ženskou televizní antihrdinku, jíž je podle Nussbaum hlavní postava seriálu Carrie Bradshaw. Z dnešního pohledu se to asi nezdá, ale než přišla Carrie, představovala většina single dívek a žen v televizní tvorbě jistý typ ženy, jejíž klíčovou charakteristikou byla atraktivita a přijatelnost pro muže. Byly to sice ženy kurážné, ale zároveň vřelé a zranitelné. Byly sice samy, ale s nadějí, že jednou někoho najdou, protože to jsou přece tak milé dívky.

Sex ve městě tuhle naději navzdory cukrkandlovému finále nedává. Carrie a spol. jsou jiné, komplikované. Občas agresivní a někdy až děsivé postavy, které muži – snad s výjimkou Charlotte – obvykle nepovažují za sympatické. „Carrie, Samantha a Miranda byly terčem nekonečného proudu vtipů, které je vykreslovaly jako coury, zlatokopky a ženy, které nenávidí muže,“ píše Nussbaum. A dodává, že sama jako single žena preferovala obraz, který předkládal Sex ve městě: seriál líčil nezadaný život jako „luxusně oslnivý a ohrožující“ (tedy ohrožující muže), zatímco jinde se v kultuře objevoval jen jako smutný a osamělý.

A jakkoliv všechny čtyři hrdinky vskutku žily zmiňovaný luxusně oslnivý život a za nerealisticky zobrazený život na Manhattanu byl také Sex ve městě často kritizován, během let učinily řadu větších či menších přešlapů a měnily se - a to ne vždy k lepšímu, jak už to u lidí bývá. V tom kouzlo seriálu (filmy ignorujeme) bezpochyby přetrvá.

https://www.youtube.com/watch?v=DtqAEMgOTRs

 

 

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Je tomu přesně rok, kdy Saúdská Arábie spolu s Egyptem, Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty zahájily totální blokádu Kataru, malé, ale velmi bohaté země v Perském zálivu. Nyní se zdá, že Katar nejenže zahnal bezprostřední nebezpečí ekonomické krize, ale vyšel z  konfliktu jako politický vítěz. Alespoň to tvrdí americký novinář a expert na region Hassan Hassan v analýze pro Foreign Policy.

Katar byl pro své partnery na Arabském poloostrově již dlouho nepohodlný. Maličký ropný emirát kontroluje nejvlivnější arabskou televizní stanici Al Džazíru, je celosvětově jedním z největších vývozců zemního plynu a dlouhodobě se staví proti tradičním arabským režimům. To se projevilo především v roce 2011, kdy Al Džazíra jednoznačně podporovala protestující davy během arabského jara.

Oficiálním důvodem sankcí bylo právě to, že Katar dle tvrzení Saúdské Arábie podporuje islamistické skupiny a teror v regionu (přitom na armádní základně v Kataru působí 10 000 amerických vojáků). Míněna byla podpora skupin, které se hlásí k Muslimskému bratrstvu, a údajná proíránská prohlášení katarského emíra. Faktem je, že Katar hraje mezinárodně významnou roli. Byl největším sponzorem rebelů, kteří v Libyi bojovali proti Kaddáfímu v roce 2011 - a díky Al Džazíře má obrovský vliv v celém regionu a v posledních letech i na Západě, kde si televize rychle získává vliv skrze sociální média.

Katar byl též hlavním sponzorem islamistické vlády, která po arabském jaru vyhrála první svobodné volby v Egyptě - a poté ji v převratu rozprášila armáda vedená prezidentem Sísím. Saúdové přitom považují Muslimské bratry za hlavní ideologické rivaly v rámci sunnitského politického islámu. Jak tedy vidno, současný Blízký východ nerozděluje jen napětí mezi sunnity a šíity, neboť Katar i čtveřice jeho rivalů patří do stejného sunnitského tábora. Stejně tak  Saúdské Arábii vadilo, že Katar podporuje kupříkladu hnutí Ahrar aš-Šám, islamistické rebely v Sýrii.

Ať již byly politické hry jakékoli, koalice čtyř zemí přišla se třinácti požadavky, kterými podmínila odvolání blokády. Ty například vyžadovaly uzavření Al Džazíry či právě ukončení podpory pro islamistická hnutí. Podle Foreign Policy však byly nastaveny tak, aby je Katar nemohl přijmout. Pravým cílem koalice bylo udělat z ambiciózního Kataru vazalský stát Saúdské Arábie, neschopný nezávislé zahraniční politiky. S tímto cílem koalice zahájila i mediální kampaň na Západě, která měla za cíl obrátit veřejné mínění proti Kataru.

Reklama
Reklama

Rok po začátku krize je jasné, že tento plán nevyšel. Kataru se povedlo udržet si ekonomickou stabilitu a nepřistoupil na žádnou z  podmínek. Zároveň zahájil vlastní PR kampaň, do které dle FP investoval asi 1,5 miliardy dolarů. A ta byla velice úspěšná: obvinění z financování teroristických organizací jsou dnes mezinárodně vnímána spíše jako placená kampaň Saúdské Arábie. Svůj názor během minulého roku otočil i Donald Trump. Loni americký prezident svým tweetem vyjádřil podporu saúdské blokádě, letos v dubnu se však setkal s katarským emírem Al Sáním a poděkoval mu za dlouhé přátelství a spolupráci. Později také vyzval k vyřešení sporu na Arabském poloostrově.

Mapa Katar
Autor: Economia

Hassan v textu píše, že i koalice v čele se Saúdskou Arábií z konfliktu profitovala. Blokáda totiž omezila vliv Kataru v zemích, jako jsou Libye či Jemen. Vysoce postavený arabský představitel nicméně pro Foreign Policy přiznal, že Katar vyhrává ve velmi důležité části konfliktu: „[Máme tu] maličký Katar přečíslený několika velkými zeměmi. Na opačné straně konfliktu stojí Saúdská Arábie. Je tak docela přirozené, že mnoho lidí se postaví na stranu Kataru.“

V pondělním článku pro New York Times tak katarský ministr zahraničních věcí Mohamed Bin Abdulrahman Al Sání sebevědomě vyzývá k ukončení blokády. Píše, že Katar je dnes silnější, než byl před rokem, odvolává se na podporu Washingtonu a tvrdě blokádu kritizoval: „V čase, kdy by arabské země měly být jednotné v boji proti masovému zabíjení v Sýrii a vyhrocující se válce v Jemenu a měly by spolupracovat při budování státních institucí v Libyi a Iráku, se někteří regionální hráči rozhodli řídit sobeckými ambicemi, hádat se o drobnosti a podkopávat tak naši jednotnost. Příznak číslo 1: Blokáda mé země.“

Sebevědomí, které Katar nabyl během krize, ukazuje i nedávný výrok ministra obrany, jenž řekl, že dlouhodobým cílem země je plné členství v Severoatlantické alianci.

Čtěte také: Čtyři sunnitské státy přerušily styky s Katarem

Lidstvo by mělo urychleně omezit především používání jednorázových plastů, jehož dopad na životní prostředí je katastrofální, varuje v naléhavém komentáři pro deník The Guardian ředitel programu OSN pro životní prostředí Erik Solheim. Naše planeta je totiž podle něj na pokraji globální plastové kalamity.

Více než 100 let po vynálezu plastu jsme se na něm stali závislí. Dychtili jsme po výrobku, se kterým bude život levnější, rychlejší, jednodušší. Po století jsme plast nekontrolovatelně vyráběli a používali. Dnes je jím zaplaven celý svět a pohodlnost se přehoupla v krizi, rekapituluje Solheim. S plastem se setkáváme každičký den – a bohužel už nejen v nejrůznějších formách výrobků, ale i v jídle, nápojích i přírodě. Plast prostoupil do potravinového řetězce a začíná se objevovat v našich plicích, žaludku i v krvi. Vědci teprve začínají zkoumat zdravotní následky, nicméně je očividné, že plast má na náš organismus i svět obrovský vliv.

Od začátku výroby jsme vyprodukovali asi devět miliard tun plastu. A třetina byla určena k jednorázovému použití; rychlé spotřebě a ještě rychlejšímu vyhození. Brčko, které si na pár minut strčíme do pití, se v přírodě rozkládá 200 let.  Plast se často ocitne v oceánech, kde zabije přes 100 000 mořských živočichů ročně. Před pár dny svět obletělo video velryby, která uhynula v Thajsku poté, co spolykala více než 80 plastových sáčků.  Velryby mrtvé kvůli plastu byly nalezeny na pobřeží i v Norsku nebo ve Španělsku.

https://www.youtube.com/watch?v=1LI3XhcefZg

Ve vodě každoročně skončí 13 milionů tun odpadu. Zaplavena jsou i pobřeží, například ve Velké Británii se jeho objem na plážích za posledních 20 let zdvojnásobil.  A vyhlídky do budoucnosti jsou ještě děsivější; světová produkce plastu by se v následujících 10 - 15 letech ještě měla raketově navýšit, jen letos se očekává výroba 360 milionů tun. Už tak nestačí o problému jen mluvit, musíme jednat, opakuje  Erik Solheim a vybízí: Začít může každý u sebe.  Občané musí jednat jako zodpovědní spotřebitelé a informované občané.

Někteří lidé už začínají odmítat plastová brčka a příbory, čistí pláže a pobřeží, přemýšlejí o tom, co kupují. A pokud se k plastu zodpovědně začne stavět ještě více lidí, prodejci budou nuceni hledat alternativy. Firmy by si tak měly zakládat na ekologickém přístupu a být zodpovědné za životnost svých výrobků.

K tomu je však podle Solheima nutný i aktivní přístup vlád, které by se měly zasadit o tvrdší zákony směrem k produkci a konzumaci plastu. Například Keňa a Rwanda již zakázaly jednorázové plastové tašky. Evropská komise zase nedávno navrhla zákaz plastových brček, nádobí, míchátek a dalších jednorázových plastů. Jejich prodej by měl být zakázán, existuje-li dostupná a cenově přijatelná alternativa. Proč by to nešlo i u jiných nerozkladatelných výrobků? ptá se představitel OSN.

Pokud zamezíme znečištění plasty, zachráníme cenné ekosystémy, zmírníme změnu klimatu, ochráníme biodiverzitu, a tím i lidské zdraví. Pokud se chceme dožít udržitelnějších zítřků, musíme proti plastové krizi způsobené naší pohodlností bojovat už dnes, končí ředitel programu OSN pro životní prostředí svou výzvu.

Čtěte také: Kolik plastu míří denně do oceánu

Argentinský fotbalový výběr odřekl sobotní přípravné utkání s Izraelem v Jeruzalémě a kolem celé záležitosti je docela poprask. Utkání se podle deníku Haaretz řešilo na nejvyšší úrovni, izraelský premiér Netanjahu si s argentinským prezidentem Macrim několikrát telefonoval. Macri se prý dokonce na utkání chystal s celou delegací argentinské židovské komunity, ale fotbalová asociace, hráči a trenér rozhodli v neprospěch zápasu. Hrát se mělo v Jeruzalémě a nebude - důvodem jsou údajně nespecifikované výhrůžky nejlepšímu argentinskému hráči Messimu ze strany Palestinců.

O palestinských výhružkách není pochyb. Šéf Palestinské fotbalové asociace Jibril Rajoub vyzval v otevřeném dopise fanoušky, aby pálili Messiho fotografie a dresy. “Je (Messi) obrovským symbolem a budeme na něj tedy útočit osobně a vyzýváme všechny, aby pálili jeho dresy a fotografie a aby mu přestali fandit. Stále doufáme, že nepřijede,” uvedl Rajoub a podotkl, že Messi má v arabském světě milióny fanoušků - a že je samozřejmě mít nemusí. Proti argentinskému výběru se demonstrovalo v Jeruzalémě i v Barceloně, kde se tým připravuje na nadcházející mistrovství světa v Rusku.

Hráči nemluví o politických důvodech, ale právě o bezpečí. Argentinský deník Clarín popisuje rozpaky hráčů reagujících na arabské demonstranty v Barceloně. “Mnozí nevědí, co přesně se v dlouhotrvajícím konfliktu na Blízkém východě děje,” tvrdí argentinští novináři. “Bojíme se o svou bezpečnost,” cituje deník (anonymně) jednoho z hráčů. Jediný hráč, který mluví na jméno, je Gonzalo Higuaín - a ten tvrdí, že “se udělala správná věc. Logika a zdraví jsou na prvním místě. Myslíme si, že je lepší do Izraele nejezdit”.