I v českém veřejném prostoru se drží podivuhodný názor, že feministky jsou ošklivé agresivní osoby, které nemají rády muže. Kupříkladu nečekaný „expert“ na postavení žen ve společnosti, místopředseda Českého olympijského výboru Zdeněk Haník, je líčí jako „agresivní, protimužsky naladěné a nešťastné ženy“. Víkendová královská svatba ale připomněla, že k ideálům feminismu se hlásí i krásná americká herečka a aktivistka Meghan Markle, která si za velké slávy a pozornosti celého světa za muže vzala prince Harryho - a nevypadala u toho ani nešťastně ani protimužsky naladěně.

Svatba to byla výjimečná a neobvyklá, což bylo z části způsobeno Harryho méně exponovaným postavením a osobností, ale také původem, postoji a osobností Američanky Meghan. Dcera černé učitelky jógy a bílého filmaře narozená a vychovaná v Los Angeles (navíc o tři roky starší než ženich a rozvedená) připomíná neformálním a uvolněným chováním Harryho matku Dianu a bude velmi zajímavé sledovat, zda monarchie změní ji, nebo naopak.

Zatím se zdá, že by mohla být další hybnou silou pokračující modernizace královské rodiny, v čele níž stojí mimo jiné právě Harry. Svoje feministické postoje podle zpráv Meghan zmínila během řeči na slavnostní recepci, což je samo o sobě neobvyklé. Během obřadu také neslibovala být Harrymu „poslušná“ - tuhle tradici ovšem porušila už Kate, když si před sedmi lety brala následníka trůnu Williama a část cesty k oltáři šla sama.

Jako „hrdou feministku“ a bojovnici za rovnost ji líčí i profil na oficiálních stránkách Buckinghamského paláce. A rovněž zmiňuje historku, kterou sice dokola připomínají média, ale která výstižně ilustruje její zápal pro věc – coby jedenáctiletá donutila obří firmu Procter & Gamble, aby změnila sexistickou reklamu na přípravek na mytí nádobí, v níž se říkalo, že „ženy po celé Americe bojují s mastnými pánvemi a hrnci“.

„A tahle žena teď bude sedět celý den v paláci a mlčet?“ ptá v textu v deníku The New York Times bulvární novinář a moderátor Piers Morgan. A není otázkami sám. Také bývalý mluvčí královny Alžběty Dickie Arbieter očekává, že nová vévodkyně ze Sussexu bude mít problém s tradicí diktující členům královské rodiny zdržet se na veřejnosti vyjadřování politických názorů. Některé noviny (britský The Telegraph) nicméně fakt, že se zmínky o feminismu a aktivismu objevily v oficiálním projevu, interpretují tak, že Meghan k tomu dostala „požehnání“ od královny a protokolu.

Svěží vítr by mohla „americká princezna“ vnést i do jiných aspektů fungování královské rodiny. Jak dále píší NYT, Meghan překvapila královské protokoláře tím, že lidi, s nimiž se potkává během veřejných akcí, objímá. Jiní členové královské rodiny podávají třeba ruku, ale neobjímá je nikdo. A je to dokonce proti protokolu - velký skandál vyvolala třeba Michele Obama tím, když během návštěvy v roce 2009 vzala královnu kolem ramen. Meghan na námitky řekla, že jako Američanka lidi zkrátka objímá. A objímat bude nadále. Stejně tak se nevidí, aby členové královské rodiny dávali autogramy – novopečená vévodkyně ze Sussexu už jich pár rozdala.

Britové samozřejmě vedou spor o to, zda toto přibližování lidem monarchii spíše škodí nebo prospívá. Zastánci tradic tvrdí, že jistá vzdálenost mezi lidem a královskou rodinou udržuje starodávné kouzlo nedosažitelnosti. Jiný pohled naopak říká, že jen skrze větší kontakt a blízkost s daňovými poplatníky může monarchie – mimo jiné také vcelku nákladná záležitost – lidi přesvědčit o tom, že ji mají „sponzorovat“ i v jedenadvacátém století.

https://www.youtube.com/watch?v=N4Km6×zZqYM

 

 

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Je to nedávno, co denní menu psalo o vylepšení Google Assistantu. Program umí telefonovat s lidmi (aniž by to poznali) a vyřídit jednoduché úkoly. Zamluvit stůl v restauraci nebo objednat návštěvu u holiče. A tenhle programátorský sukces s sebou zároveň nese několik etických dilemat. Britský deník Guardian ve svém komentáři nabízí ještě jiný pohled - proč nám technologičtí giganti už tak dlouho, s grandiózní pompou a řečmi o tom, jak se teď - už zase, jako každý půlrok - všechno mění, celý svět, publikum souhlasně vzdychá a tleská, představují nesmysly? Kde jsou slíbené kolonie na Marsu a svět bez nemocí?

Denní menu musí podotknout, že je to samozřejmě trochu nespravedlivé. Spousta drobných vylepšení nebo nových přístrojů (jako třeba brýle Google) má bez ohledu na nabubřelé řeči potenciál usnadnit život znevýhodněným nebo churavějícím. Argumentace Guardianu ale míří trochu jinam. Už víc než desetiletí velké technologické firmy nepředstavily žádnou průlomovou novinku. Ano, Příchod vyhledávače Googlu, wi-fi, sociálních sítí, chytrého telefonu v podobě iPhonu, elektronické čtečky a s ní spojené neomezené knihovny dostupné kdekoliv na světě, to všechno byly revoluce. Ale jsou to už revoluce staré.

Pozornost technologických firem, se všemi jejich penězi a mocí, kterou v uplynulých letech získaly, se však podle deníku nyní zaměřila na dětinskosti a zbytečnosti, jakási udělátka, anebo rovnou škodlivosti. Opravdu je tak báječné mít chytrou ledničku, která nakupuje za vás? A proč? Hlasový asistent, který vás poslouchá a najde vám dopravní spojení místo toho, abyste si odjezd vlaku, program divadla nebo čas fotbalového zápasu našli sami na telefonu? A rovnou zamluví lístky? Je to průlom? Průlom možná bude, až se naše telefony naučí komunikovat s telefony našich přátel bez nás samých, a budou nám dohadovat setkání na pivu. Ale není i tohle dost hrozný a stupidní průlom?

Deník nepropadá úplné skepsi. Soukromé firmy výrazně pomáhají vesmírnému provozu, a tím jeho poznání. Samořiditelná auta na bateriový či vodíkový pohon jistě promění náš svět, totéž mohou učinit virtuální realita nebo blockchain. Takže možná jsme jen ve chvilkové pauze, kdy se nám zdá, že svět se zabývá hloupostmi, a přitom spodní proud uhání ohromnou rychlostí vpřed.

Anebo platí padesát let stará slova myslitele Guye Deborda? “Právě když většina zboží sklouzne k dětinskosti, dětinskost sama se stane speciálním druhem zboží. Nejlepším výrazem toho je udělátko.”

Reklama

Spojené státy mají plán B poté, co vypověděly jadernou dohodu s Íránem. V Pondělí ho představil americký ministr zahraničí Mike Pompeo na půdě konzervativního think-tanku Heritage Foundation. První reakce jsou skeptické, i když zjevně ne úplně ze všech stran. Saúdská Arábie nebo Izrael dávají najevo spokojenost, Benjamin Netanjahu například Američanům poděkoval a dodal, že “se jedná o jediný správný postup”. To takový britský ministr zahraničí Boris Johnson naopak o jeho smysluplnosti zapochyboval s tím, že dosáhnout cíle nového plánu bude “velmi obtížné v jakémkoliv rozumném časovém horizontu”.

Nový americký plán je v podstatě snahou vyřešit jedním šmahem všechny problémy, které Západ, Izrael a sunnitští muslimové na Blízkém východě s Íránem mají - tedy zdaleka nikoliv pouze hrozbu, že si Teherán pořídí jadernou zbraň. Spojené státy hodlají proti Íránu zavést zničující ekonomické sankce přesahující rámec těch, které původně vedly k jednání a k dnešní, Američany vypovězené dohodě. Sankcím se Teherán ovšem může vyhnout, pokud splní dvanáct požadavků zásadně upravujících chování. Američané (mimo jiné) žádají:

  • aby Írán navždy zastavil veškeré obohacování uranu a zpracování plutonia (tedy včetně programů pro mírové, například lékařské účely)
  • aby umožnil inspektorům zcela neomezený přístup do jakýchkoliv zařízení
  • aby zastavil veškerý vývoj raket schopných nést jaderné hlavice
  • aby se stáhl ze Sýrie
  • aby přestal podporovat povstalce v Jemenu
  • aby přestal podporovat skupiny jako Hizballáh, Islámský džihád nebo Hamás
  • aby umožnil demobilizaci šíitských milic v Iráku
  • aby přestal vyhrožovat zničením Izraele, ukončil kybernetické útoky a zabránil svým spojencům v raketových útocích proti Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům

Analytička think-tanku Atlantic Council Barbara Slavin komentovala soubor požadavků slovy, že Američané “nechtějí pouze to, aby tygr přišel o své pruhy, ale aby se rovnou stal jehnětem”.  Podle jejího názoru se jedná o návrh, která je “troufalý, odvážný a naprosto nerealistický”. Při čtení dalších reakci je jasné, že většina komentátorů považuje plán vlastně za požadavek bezpodmínečné kapitulace Íránu v oblasti Blízkého východu.  Podle deníku The Wall Street Journal by splnění požadavků znamenalo “kompletní proměnu íránského vojenského postupu na Blízkém východě” . Jeremy Shapiro z evropského think-tanku the European Council on Foreign Relations poznamenal, že “seznam žádá po Íránu vše, snad s výjimkou konverze ke křesťanství”.

https://www.youtube.com/watch?v=8Mw1VT3AxHo

Sám Írán reagoval předvídatelně a návrh obratem odmítl. Íránský ministr zahraničí Javad Zarif prohlásil, že “Amerika se vrací zpět ke svým starým zvykům” (zřejmě mimo jiné v narážce na doby, kdy se USA snažily omezit vliv Íránu v oblasti s pomocí sunnitského diktátora Saddáma Husajna) a upozornil, že Teherán mezi tím pracuje s ostatními partnery na tom, aby dosavadní dohoda mohla zůstat v platnosti.

Jisté je, že nadále pokračuje vyjednávání mezi původními signatáři dohody, právě v úterý například míří francouzský prezident Emmanuel Macron do Ruska. Americký ministr zahraničí naopak ve svém projevu vyjmenoval země potencionální nové koalice ve složení Austrálie, Bahrajn, Egypt, Indie, Japonsko, Jordánsko, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Jižní Korea a Spojené arabské emiráty.

Americký postoj v podstatě kopíruje taktiku maximálního tlaku, o níž se domnívá, že vedla k úspěchu v případě Severní Koreje. Ta však minulý týden americký pohled na věc zpochybnila, když dala najevo, že se rozhodně nehodlá jednostranně vzdát svého jaderného programu a pohrozila zrušením plánované schůzky na nejvyšší úrovni. Spojené státy pak své postoje zmírnily.

V případě Íránu je problémem také to, že plán kombinuje problematiku jaderných zbraní s geopolitickým soupeřením na Blízkém východě. Írán by se vzdal nejen zbraní hromadného ničení, ale zároveň by ztratil veškerý vliv v oblasti na úkor sunnitských Arabů v čele se Saúdskou Arábií. Ti by se zároveň nadále těšili plné podpoře Spojených států.

Mnohé bude záviset i na tom, jak tvrdé sankce budou Spojené státy skutečně schopny prosadit. Původní dohodu podporovaly kromě evropských spojenců také Rusko a Čína a sankce dodržovalo široké mezinárodní společenství. Moskva ani Peking však do nového sankčního režimu vstupovat nechtějí; tvrdí, že Írán smlouvu dodržuje. Evropané se také pokoušejí dosavadní dohodu udržet při životě, což v praxi znamená ignorovat americké snahy obnovit původní ekonomickou blokádu a ještě ji přitvrdit. Mnozí komentátoři mají nicméně za to, že evropské firmy nakonec dají přednost obrovskému americkému trhu před nejistým obchodem s Teheránem.

21A_profimedia
Vojenská přehlídka v Teheránu a jedna z íránských raket • Autor: AFP, Profimedia

Reklama