Německý novinář Hajo Seppelt se nakonec podívá na fotbalový světový šampionát, který začne v polovině června v Rusku. Tamní úřady reportérovi německé televize ARD nejprve neudělily vstupní vízum, neboť se dostal na seznam nežádoucích osob. Seppeltův dokument totiž jako první upozornil na státem organizovaný dopingový program, který měl Rusku zajistit medailovou žeň na zimní olympiádě v Soči v roce 2014 (a dál). To také zajistil, ale i díky Seppeltovým odhalením také zajistil zemi rovněž ostudu, vracení medailí a zákaz ruské národní výpravě účastnit se následujících velkých sportovních akcí.

 Ke vstupnímu vízum Seppeltovi pomohl až zásah německé diplomacie. Německý ministr zahraničí Heiko Maas sice tweetoval o velkém úspěchu, ale i ten může být pro Seppelta dost komplikovaný. Zaprvé už ruská policie ohlásila, že hned po vstupu na ruské území se Seppelta na pár věcí přeptá. Třeba na Grigorije Rodčenkova, bývalého šéfa ruské antidopingové laboratoře, na jehož výpovědi velká část Seppeltovy reportáže stála.

 Whistleblower Rodčenko je dnes v domovském Rusku vlastizrádcem a kvůli obavám o bezpečnost se ukrývá pod změněnou identitou kdesi na území Spojených států. Seppelt dosud odmítal o svém zdroji mluvit, ale na ruské policejní stanici pod ruskými zákony to bude mít těžší. Jak se zachová, to zatím odmítl komentovat.

A potom ho pochopitelně čeká příjemná a pohostinná atmosféra. Pro pracovníky ruských státních médií je Seppelt propagandista a šéf tamní novinářské asociace Vladimír Solovjov už řekl, že Seppelt by mít příležitost do Ruska přicestovat, ale doporučil mu osobní ochranku, protože podle Solovjova je v Rusku dost lidí, kteří by německému novináři rádi fyzicky ublížili.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Když se v Paříži v roce 2015 dojednávala klimatická úmluva, organizátoři dovezli na místo jednání obrovské kusy ledu, které pak nechali demonstrativně roztát, aby náhodou někteří účastníci nezapomněli, proč do Paříže přijeli. Led pocházel z Grónska – neboť je to právě oblast Arktidy, kde se dopady klimatických změn dnes projevují nejzřetelněji a nejrychleji.

Ironicky však právě Grónsko, autonomní část Dánska, ani ne dva dny po slavnostním uzavření oznámilo, že by od dohody chtělo ustoupit. Postupné ubývání ledové vrstvy pokrývající většinu ostrova totiž otevírá obrovské ekonomické možnosti – v Grónsku by se měla nacházet např. desetina světových zásob vzácných kovů. A s tím, jak se zpřístupňují neustále větší části ostrova, stává se atraktivnější i pro turismus.

Reklama
Reklama

Ekonomicky země závisí na dotacích z Dánska, jen loni tvořily třetinu celkového rozpočtu, a mnozí obyvatelé doufají, že právě nové příjmy z těžby či turismu do budoucna umožní Grónsku vymanit se z vlivu Dánska. Spoléhají na to i politické strany požadující úplnou nezávislost ostrova – ty radikálnější mluví už o roce 2021.

Zatímco většina Dánů zastává spíše benevolentní postoj k možné separaci Grónska, dánská vláda je odmítavější. Logicky, skrze Grónsko si nárokuje arktické území o velikosti 900 000km zahrnující i Severní pól. Úspěšně se vyhýbá i povinnosti dávat dvě procenta svého HDP na obranu, jak by mělo vyplývat z jejího členství v NATO - protože dovoluje americké armádě na území Grónska provozovat vojenskou základnu.

V posledních letech vzrůstá také čínská přítomnost na ostrově. Čínské společnost financují hlavně těžbu kovů a vzácných zemin, čínská společnost investovala mimo jiné i do dolu na jihu Grónska, v kterém by se měly nacházet druhé největší zásoby těchto prvků na světě.

Grónský premiér říká, že země je otevřená všem investicím a čínské peníze pomáhají snížit jejich závislost na Dánsku. Loni v říjnu tak vyrazil s delegací do Číny, kde procítěně mluvil o přírodních krásách ostrova a lákal turisty. Jak nicméně připomíná The Economist: Grónsko by na své cestě k úplné nezávislosti „mělo dávat pozor, aby se náhodou nestalo vazalem nějakého jiného státu“.

https://www.youtube.com/watch?v=AV2DvfWKyC0

Reklama

Tři nejchudší země EU se shodly na tom, že budou usilovat o zavedení eura. Česko, kde nově vznikající vláda ANO a ČSSD euro odmítá, se tak ocitá spolu s Polskem a Maďarskem v menšině.

Nově se o euro hlásí Rumunsko, které se podle agentury Bloomberg chystá předložit svou strategii vstupu do eurozóny do konce letošního roku. Připojuje se tak k Chorvatsku a Bulharsku, které se k euru rovněž hlásí - což jim podle Bloombergu může pomoci zůstat blízko jádra EU v době, kdy se množí otázky ohledně nových pravidel pro rozdělování evropských fondů.

„Kdo po brexitu zůstane mimo euro, z toho se může stát odpadlík,“ podotýká v článku ekonom Erste Bank Juraj Kotian. Z toho, jak se mluví o novém evropském rozpočtu na období po roce 2020, je podle něj znát, že státy usilující o větší integraci budou zvýhodněny.

Bloombeg připomíná, že snaha balkánského tria kontrastuje s tím, jak k euru přistupuje Česko, Polsko a Maďarsko. Zdejší nechuť vysvětluje obavami z řecké krize. V programovém prohlášení rodící se Babišovy vlády je euru věnován odstavec, který jednotnou měnu kategoricky odmítá a vcelku účelově vyjmenovává jen její rizika, jako je ztráta samostatné měnové politiky, hrozba větší inflace nebo nové závazky do solidárních fondů pro předlužené členské státy.

Prohlášení říká, že budoucí vláda – pokud vznikne – o vstup do eurozóny „nebude usilovat“. Pomíjí mimo jiné fakt, že pro podniky úzce propojené se západní Evropou by euro znamenalo nemalé úspory a úbytek starostí. V popisu nákladů na účast v solidárních fondech pak vládní text přebírá varovnou argumentaci České národní banky, která podle příznivců eura rizika přehání.

Častá česká obava, že země je na vstup do eura ještě málo bohatá, nedělá balkánským zemím velké starosti – země jako Bulharsko naopak vidí ve společné měně kotvu směrem na Západ a nástroj, jak vlastní ekonomiku podpořit. Bulharsko je v tomto úsilí nejdál. Svoji měnu má již svázanou s eurem pevným kurzem a už v létě chce vstoupit do takzvaného mechanismu směnných kurzů, který je oficiálním zkušebním obdobím před samotným vstupem do eurozóny. Chorvatsko si nyní stanovilo pro tento krok termín do pěti až sedmi let. Rumunsko tuto strategii nyní zpracovává.

Česko se k přijetí eura formálně zavázalo už při vstupu do EU v roce 2004. Přístupová smlouva stanoví, že země má o euro usilovat a jednoho dne ho převzít, ale nikde není stanoven termín ani mechanismus, jak někoho k takovému kroku donutit. Po řecké krizi zájem Čechů o euro prudce spadl; i když zdejší ekonomika splňuje všechna kritéria vstupu, vláda spolu s centrální bankou vstup v každoročních hodnoceních pravidelně odmítají s argumentem, že ještě nenazrál správný čas.

Reklama