‚‚Masová popularita se občas může zdát jako rituální oběť. Nejdřív jim pomáháme na vrchol a pak se stejným zaujetím sledujeme jejich pád - do závislosti, do chaosu, do pekla. Příběh interpreta ze Skandinávie dospěl k tragickému, i když ne úplně nečekanému konci.’’  Tak se ohlíží list The Guardian za kariérou DJe Tima Berglinga známého pod jménem Avicii, který minulý týden zemřel ve věku pouhých 28 let.

Minulý pátek byl nalezen v sultanátu Omán, příčina smrti není známá.  Hudebník však v minulosti trpěl akutní pankreatitidou, zánětlivým onemocněním slinivky břišní. V jeho případě ji částečně způsobila nadměrná konzumace alkoholu. Před čtyřmi lety doktoři Aviciimu odstranili žlučník a apendix. Kvůli rekonvalescenci pak hudebník zrušil několik vystoupení, nakonec roku 2016 přestal vystupovat úplně. Dál ale vytvářel hudbu ve studiu.

„Byla to šíleně bláznivá cesta. Začal jsem produkovat v šestnácti, na turné jsem jezdil od osmnácti. Od té doby jsem do toho šel na sto procent,“ řekl předloni časopisu Billboard. "Když se ohlížím za svým životem, říkám si: Fakt jsem všechno tohle udělal? Svým způsobem to byla nejlepší doba mého života. Ale měla svou cenu, způsobila mi spoustu stresu a úzkostí.“

Slovo avici vyjadřuje v buddhistickém slangu nejnižší úroveň pekla a Berling (který si k němu přidal jedno i) skutečně nebyl archetypem hvězdy. Nikdy nebyl rád středem pozornosti a přátelé ho popisovali jako tichého a stydlivého kluka se srdcem technika. Nejvíce mu vyhovovalo být sám svým počítačem, kde tvořil nové skladby. Jeho hudební kariéra ale byla pravým opakem. Když vystoupil na pódium před davy fanoušků, úzkost a pochybnosti byly pryč - na obou stranách.

https://www.youtube.com/watch?v=_ovdm2yX4MA

Právě v době, kdy se Avicii začínal prosazovat, rozmáhal se ve Spojených státech žánr EDM, a DJ si tak se svým hitem Levels okamžitě získal velkou oblibu. Poté se přidaly skladby Fade Into Darkness nebo Silhouettes – a ze všech se staly hymny jedné generace ztracené ve světě válek a ekonomické nejistoty.

‚‚Zatímco žánry jako grunge nebo hip-hop byly naštvaným a důrazným hlasem generací minulých, EDM poskytl svým posluchačům spíše ducha radosti a soudržnosti. Tenhle žánr byl kolektivní katarzí a v jednu dobu byl Avicii jeho hlavním představitelem,’’ konstatuje The Guardian. Byl to styl apolitický a existoval ve své bublině plné šampaňského a konfet; bylo to antidepresivum pro posluchače po celém světě.

Avicii získal dvě hudební ceny MTV, dvakrát byl nominován na Grammy. Podílel se na Madonnině albu Rebel Heart i na desce A Sky Full of Stars britských Coldplay. Jak píše i server Vulture: švédský mladík byl sice na začátku jedním z mnoha podobných DJů, kteří na počátku druhé dekády vyrostli na vlně EDM, ale nakonec se stal jejím nejvýraznějším představitelem.

A tomu odpovídal ekonomický úspěch. Jeho jméno bylo na dálničních billboardech od Los Angeles do Vegas, dokázal pozvednout platovou třídu pro DJe napříč celou scénou až na půl milionu dolarů za festival nebo noc v klubu. ‚‚Vypadal, jako by měl dělat modeling pro poslední kolekci Ralph Lauren, a ne vládnout vyprodaným arénám plným lidí ve stavu absolutního štěstí. Ale jedna jediná skladba, která dobyla svět, stačila na kariéru, která v novém tisíciletí neměla obdoby. Žánr EDM tu byl už před Aviciim, ale až on mu dal svým hitem Levels svou hymnu,“ dodává Vulture.

A  Guardian to pak shrnuje: „Je složité truchlit u skladby, jakou je Levels, která tak neústupně popírá temnotu. A právě o tom možná EDM bylo - o oslavě radosti tváří v tvář konfliktu. A byla to nejspíš nakonec zkáza Tima Berglinga, ale zároveň i jeho odkaz."

https://www.youtube.com/watch?v=IcrbM1l_BoI

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Jak známo, v Británii se narodil princ. Vévodkyně z Cambridge porodila své třetí dítě a fakt, že je to (zatím bezejmenný) chlapec, nese zajímavou symboliku. Podle starodávné tradice britské monarchie by tento hoch totiž v nástupnické linii přeskočil svoji starší sestru Charlotte, protože chlapci měli tradičně v nároku na trůn přednost před dívkami.

Jenže těsně před narozením nejstaršího George v roce 2013 se pravidla, jež byla platnosti od roku 1701 a která rovněž budoucím panovníkům a panovnicím zapovídala svatbu s římským katolíkem, změnila. A malá princezna tak dál zůstává čtvrtá v pořadí – po svém dědečkovi Charlesovi, otci Williamovi a bratru Georgeovi. Dále od trůnu Charlotte odsunula také svého strýce Harryho.

Reklama
Reklama

Jak poznamenává quartzy.com, jde o jeden z nejvýraznějších projevů modernizace britské monarchie. Neplatí ovšem zpětně a změna se vztahuje jen na členy královské rodiny narozené po roce 2011. Pro Charlottinu pratetu, princeznu Anne, tak nová pravidla nic nemění a v nástupnické linii ji přeskočili její dva mladší bratři – Andrew a Edward.

Modernizace nicméně zamíchala pořadím i ve vzdálenějších „koutech“ královské rodiny, odkud je k trůnu opravdu daleko. Málo známá Lady Davina Lewis, která je devětadvacátá ve frontě na trůn, měla dvě děti těsně po zavedení nového zákona v platnost. Její mladší syn tak nepředešel svoji starší sestru.

Českého prezidenta v Bílém domě podle všeho hned tak neuvidíme, zato Emmanuel Macron se s Donaldem Trumpem kamarádí  velmi intenzivně.  Vloni si francouzský prezidentský pár velmi kápl do noty se svými americkými protějšky během jejich návštěvy v Paříži. Před dvěma týdny spolu oba prezidenti (ve spolupráci s Velkou Británií) bombardovali Sýrii. A teď je černý kůň mnoha evropských liberálů v Americe na třídenní návštěvě.

Je to vlastně vůbec první oficiální státní návštěva se všemi náležitými poctami, kterou Trump od nástupu do úřadu pořádá. “Cesta je naplánována tak, aby ukázala dobrosrdečné přátelství, které mezi oběma muži během uplynulého roku nečekaně vykvetlo,” glosuje The Wall Street Journal mírně ironicky.

Ve skutečnosti je tu spousta věcí, v nichž si oba prezidenti nerozumí. Na prvním místě stojí boj s klimatickou změnou, na druhém otázka dohody o íránském jaderném programu, hned v závěsu je problém obchodních přirážek, kterými Bílý dům vyhrožuje Evropské unii. Američtí liberálové hledí na podivné přátelství hledí s podezíravostí, alespoň soudě podle způsobu, jak o něm píší třeba v The New York Times. “Macron uzavřel vzhledem k Trumpově neoblibě (ve Francii) riskantní sázku na to, že může Trumpovi nadbíhat a neumazat se od něj - že jejich vztah dokonce může posílit jeho obraz vůdce natolik psychologicky protřelého, že si dokáže zjednat přístup i k americkému lídrovi, který je v mnoha ohledech jeho naprostým protikladem,” píší.

Trump ve Francii
Trump ve Francii • Autor: REUTERS

V New Yorku nicméně pochybují, že je to Macron, kdo má navrch. I když se již vloni velmi snažil změnit Trumpův postoj ke klimatické dohodě, Američané od ní stejně odstoupili. Všeobecně se má také za to, že Bílý dům je jenom krůček od okamžiku, kdy přestane dodržovat jadernou dohodu s Íránem. A od tarifů na ocel a hliník zatím rovněž neodstoupil. Timesy tak citují francouzskou zahraničně-politickou expertku Laurence Nardon, podle níž nečekaná vzájemná náklonnost obou lídrů nese plody především na poli prestiže. “Žádné konkrétní výsledky nejsou k vidění, Macron je ale vnímán jako někdo, kdo je blízko USA, a dokonce Trumpovi - a to dodává větší váhu jemu samotnému a celé Francii.“

Jak vlastně přátelství vzniklo? Jistě je v tom spousta osobní chemie, ale francouzský prezident zjevně také dokáže číst v povaze šéfa Bílého domu. “Francouzský prezident učinil skvělý postřeh, když se domníval, že Trump bude unesen vojenskou pompou a průběhem každoročních oslav dobytí Bastily se vším jejich armádním haraburdím, a tak ho pozval vloni v červnu do první řady. Donald Trump byl vskutku tak nadšen, že si podobnou vojenskou přehlídku objednal na letošek sám, zatím je váhavě plánována na Den veteránů 11. listopadu,” píší škodolibě Timesy. K přehlídce se ještě připojila večeře v luxusní restauraci v Eiffelově věži.

V každém případě Evropané teď k Macronovi upírají většinu svých nadějí pro vyjednávání s Trumpem, byť se ve Washingtonu v pátek objeví také Angela Merkel. V otázce íránské jaderné dohody se Trump vlastně rozhoduje mezi tlakem ze strany izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který žádá, aby dohoda byla“úplně přepsána” nebo “úplně zrušena”. Evropané včetně Británie namítají, že první varianta není realistická a druhá  bude mít těžko odhadnutelné důsledky.