Americká média žijí v posledních dnech dvěma tématy – leteckými útoky na Sýrii a vycházející knihou bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho s názvem Vyšší loajalita. Comey dostal od Trumpa loni v květnu vyhazov, což řada politiků a komentátorů kritizovala jako snahu narušit vyšetřování FBI týkající se možných vazeb týmu Donalda Trumpa na Rusko. Tímto podezřením se nyní zabývá i speciální vyšetřovatel Robert Mueller.

Kniha vychází v úterý a Comey strávil minulé dny jejím propagací a poskytováním rozhovorů. V neděli televizní stanice ABC odvysílala výsledek pětihodinového rozhovoru s Comeym, v němž bývalý šéf FBI otevřeně zpochybňuje morální kvality Donalda Trumpa: „Prezident musí zosobňovat a zastávat hodnoty, které stojí v základech naší země. Tou nejdůležitější je pravda. Toho (prezident) není schopen a je tak morálně nezpůsobilý být prezidentem“, říká.

Americká média také v předstihu obdržela vybrané ukázky z knihy. Vzhledem ke způsobu, jímž byl Comey donucen úřad opustit, bylo předem jasné, že Donalda Trumpa nijak šetřit nebude, a zveřejněné pasáže to potvrzují. Kromě téměř osobních invektiv, kdy si utahuje z velikosti Trumpových rukou (známý vtip, který Trump nesnáší dobře), rozebírá i vážnější témata – Politico přináší souhrn sedmi nejzávažnějších zjištění. Comey má v knize dojít k závěru, že způsob, jímž Trump vykonává svoji funkci, se neslučuje se základními etickými normami, přiznává však, že se nutně nemusí jednat o něco nelegálního.

Řada komentátorů nicméně varuje před příliš jednostranným vykreslováním Comeyho jakožto hrdiny, který měl odvahu se postavit Donaldu Trumpovi, a poukazují pochybnosti obestírající jeho jednání. článku „James Commey není žádný hrdina“ je shrnuje deník The Atlantic. Ústřední kritika se týká jeho jednání během roku 2016, kdy v USA vrcholila kampaň před prezidentskými volbami. V červenci James Comey předstoupil před americkou veřejnost, aby oznámil výsledky vyšetřování kauzy týkající se Hillary Clinton a jejího nakládání s utajovanými informacemi.

Debata Trump Clinton
Debata Trump Clinton • Autor: REUTERS

Problémem bylo, že v době svého působení jako ministryně zahraničí používala k některým pracovním úkonům soukromý email – a ten byl samozřejmě mnohem hůře zabezpečený. Comey toto počínání nazval extrémně lehkovážným, nicméně nedoporučil její trestní stíhání. 28. října ale vystoupil znova, aby ohlásil, že na základě nových informací FBI vyšetřování znovu otevírá. Veřejnost nicméně neinformoval, že FBI tou dobou již také vyšetřovala možné vazby Donalda Trumpa na Rusko.

Zveřejnění informací o novém vyšetřování ani ne dva týdny před volbami Hillary Clinton výrazně uškodilo – někteří komentátoři dokonce říkají, že ji stálo vítězství. Proč se Comey rozhodl tuto informaci sdělit široké veřejnosti? Podle výňatků ze své vlastní knihy  informace zveřejnil, protože se domníval, že demokratka volby vyhraje: „Rozhodoval jsem se v prostředí, kde to vypadalo, že Hillary Clinton volby téměř jistě vyhraje. Mé obavy, že bych z ní udělal nelegitimního vítěze, kdybych zakryl informace o novém vyšetřování, tak byly větší, než kdyby Donald Trump vedl, nebo to bylo alespoň vyrovnané.“

Jak píše Atlantic, přiznání, že při svém rozhodování o zveřejnění informací hrál roli politický kalkul, je udivující a není úkolem FBI starat se o legitimitu politiků. Trump Comeyho propustil, protože se domníval, že mu to pomůže; možná se dokonce snažil zamezit pořádnému vyšetřování svých kauz. Nicméně James Comey sám prokázal, že si nezaslouží úřad vést, uzavírá svůj kritický komentář americký magazín.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Původní plán byl sladit noty před červnovým summitem EU a domluvit se aspoň na obrysech reforem, o kterých se v Evropě už delší dobu tak intenzivně mluví. Čtvrteční schůzka Angely Merkel s Emannuelem Macronem v Berlíně ale nejspíš moc velký pokrok v tomto směru nepřinese.

Němečtí poslanci z konzervativního bloku CDU/CSU svázali své kancléřce před jednáním ruce k tomu, aby vyšla Macronovi v jeho reformní úsilí vstříc. Píše o tom agentura Reuters s odkazem na rezoluci, kterou v parlamentu odhlasovali "přední členové" stranického bloku kolem Angely Merkel.

Reklama
Reklama
Reklama

Dokument se staví proti vzniku Evropského měnového fondu tak, jak o něm mluví Macron nebo Evropská komise - tedy v rámci dnešních evropských smluv a bez nutnosti vyvolávat debatu v jednotlivých členských zemích. Němečtí poslanci ale požadují, aby takové změny v budoucnu probíhaly jen "s konzultací národních parlamentů", což by pro Macrona a další reformisty znamenalo komplikaci a zpoždění. Rezoluce rovněž požaduje, aby evropský fond - fungující coby pojistka proti případným dluhovým potížím v některé zemi eurozóny -  pracoval nezávisle na bruselských strukturách jako nová mezivládní dohoda.

Rezoluce je motivovaná snahou zamezit tomu, aby příští rozpočtové krize v Evropě znamenaly nové nároky na čerpání peněz německých daňových poplatníků. Tento postup ale zároveň zmenšuje manévrovací prostor pro novou německou vládu, aby Macrona v jeho reformním úsilí podpořila – a také znamená novou frustraci pro francouzského prezidenta, který rok po svém vítězství, postaveném na slibu lépe fungující Evropy, stále nemá v ruce hmatatelný pokrok.

Jak popisuje americký list Wall Street Journal, Evropská unie má nyní – po sérii krizí kvůli nezvládnutým řeckým dluhům, imigrantům a Brexitu – před sebou poměrně krátké období, kdy je v důležitých zemích po volbách, tím pádem by se mohla hnout z místa. Na rozdíl od několika posledních let, kdy šlo hlavně o to udržet ji pohromadě.

Debata o reformě eurozóny - včetně dokončení bankovní unie a společných záchranných fondů - by mohla být prvním testem v tomto směru. Macron o pokrok na této frontě usiluje už rok. Další na řadě je reforma azylové politiky. "Neschopnost najít řešení těchto výzev znamená ještě hlubší nejistotu, kdy bude čím dál pravděpodobnější, že až udeří další krize, vztah mezi Bruselem a národními státy bude potřeba od základu přebudovat," varuje Wall Street Journal.

Reklama

Nejpravděpodobnější scénář se stal skutečností. Spojené státy, ve spolupráci s Francií a Velkou Británii provedly o víkendu omezený trestný útok na místa, kde Syřané vyvíjejí a skladují chemické zbraně. Donald Trump se chlubí: hovoří o “perfektně provedeném úderu” a o “splněné misi, které nemohla mít lepší výsledek” - viz komentář v aktuálním Respektu.

Zásah dal najevo, že užívání zakázaných zbraní hromadného ničení nezůstane bez následků - tyto následky jsou ale natolik omezené, že na Asadovu směřování směrem k vítězství v syrské válce nic nezmění. A je proto otevřené, zda syrský režim opravdu od dalšího použití zakázaných zbraní odradí. NYT píší o všech 34 prošetřených případech použití chemických zbraní v syrské válce – a skoro všechny má na svědomí syrský režim.

“Trumpův úder byl taktickou reakcí, ale chybí dlouhodobá strategie, jak pomoci rozvrácené Sýrii zpět ke stabilitě,” píše ovšem Robin Wright z týdeníku The New Yorker. Cituje bývalého amerického velvyslance v Sýrii Ryana Crockera, podle něhož rakety vyslaly vzkaz, že zabíjení konvenčními bombami shozenými Asadovým letectvem na civilní cíle je OK a vadí “jen” použití chemických zbraní.

Akce podle něho demonstruje spíš západní bezmoc. Asad může ukázat, že jsme v této válce “impotentní a nerelevatní,” dodává bývalý diplomat Crocker, který nyní působí na Princetonské univerzitě. Ostatně Asadův režim hned v neděli podle zdrojů syrských záchranářů pokračoval v bombardování vzpurných oblastí nedaleko měst Homs a Hamá.

Rozhodující je diplomacie, která bude po raketách následovat. Usměrnit Asada na bojišti mohou fakticky jen Rusko a Írán, které režim syrského prezident zachránily – a bez jejichž podpory by se i nyní zhroutil. Jednou z možností je zvýšení ekonomické a politické ceny, kterou tyto mocnosti za podporu Asada platí, konkrétně zavádět a zvyšovat sankce pokaždé, kdy Asad použije chemické zbraně.

Velvyslankyně USA při OSN Nikki Halley takový postup naznačila: hovořila o sankcích cílených na ruské firmy, které jsou nějakým způsobem spojeny se syrským chemickým arzenálem.  EU by zase - jak již vyhrožovala - mohla zvýšit sankce namířené na Írán. Zatím ale zůstává u slov, Rusko ani Írán doposud odpovědnost za krytí zločinů proti lidskosti v Sýrii nést nemusely.

Reklama