V americkém Kongresu se rodí nečekaná koalice v boji proti klimatickým změnám. Jak ukazují průzkumy, právě téma klimatických změn je jedním z těch, na kterém se názory Republikánů a Demokratů rozcházejí nejvíce – celkem 73 % voličů Demokratické strany se vyjádřilo, že mají obavy z globálního oteplování, zatímco v táboře Republikánů to bylo pouhých 32 %. Kongresový Výbor pro klimatická řešení se snaží tuto propast překonávat.

Jak s nadsázkou píše týdeník The Economist: „Výbor je tak netypický jako ekologický Republikán“. Založili ho před dvěma lety dva kongresmani z Floridy, jeden Republikán a druhý Demokrat. Právě Florida je státem, který může mít při rostoucích hladinách oceánů velké problémy, a uvědomují si to politici v rámci obou stran. Výbor pro klimatická řešení je unikátní svoji striktně bipartijní strukturou – zasedá v něm stejný počet zákonodárců z obou stran. Chce-li do něj vstoupit nový Demokrat (a že na členství ve výboru se mezi nimi stojí fronty), musí s sebou přivést jednoho Republikána. „Rovné rozdělení míst upevňuje zdvořilé vztahy v rámci výboru“, říká Ted Deutsch, jeden ze dvou zakladatelů a jeho kolega, Carlos Curbelo, dodává: „chceme se vyhnout extrémní polarizaci debaty o tomto tématu, ke které za posledních 20 let došlo“.

Výbor má dnes 66 členů a hned 12 Republikánů reprezentuje volební obvody, kde Donald Trump v roce 2016 porazil Hillary Clinton o více jak 10 % hlasů. Praktický význam výboru je samozřejmě limitovaný, slouží spíše jako diskusní platforma a signál pro voliče, že jejich zástupci se o dané téma zajímají. Přesto již zaznamenal i reálné úspěchy. Jeho republikánští členové loni pomohli zabránit skupince svých stranických kolegů, kteří v Kongresu prosazují zájmy např. uhelné lobby, aby ze zákona o obraně vyškrtli pasáž o klimatických změnách. Díky jejich úsilí se našel dostatek republikánských zákonodárců, kteří společně s Demokraty zákon prosadili ve znění zahrnujícím klíčovou zmínkou o klimatických změnách. I známý skeptik Donald Trump byl nakonec donucen zákon podepsat. Naposledy minulý měsíc pak členové výboru zaslali americkému prezidentovi dopis, ve kterém apelují, aby problém změn klimatu ponechal i ve své Národní bezpečnostní strategii – a sice v sekci „hrozby pro Spojené Státy“.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Ukrajinský zákon, který přikazoval všem ukrajinským úředníkům a státním zaměstnancům, nakládajícím se státními penězi, vykazovat majetek a příjmy v přehledném elektronickém registru, byl svého druhu revoluce. A taky pro mnoho kyjevských revolucionářů z přelomu let 2013 a 2014 důkaz, že povstání proti prezidentu Janukovyčovi mělo smysl.

Zákon stále platí a dokonce i dobře funguje. Lidé, k jejichž kontrole má přispívat, ale “vrátili úder” loni v létě, kdy odhlasovali, že stejná pravidla budou platit i pro “antikorupční aktivisty”. Tedy ty, kteří do příslušných registrů nahlížejí nejčastěji. A trvají si na svém. Povinnosti pro nevládky začala platit od letošního dubna, ukrajinský parlament na poslední chvíli hlasoval o zrušení zákona, který kritizují západní partneři země - a hlasoval proti. Členové nevládek tak musí vykázat veřejně svůj majetek, a už tak činí.

Reklama
Reklama

A tak třeba víme, že Vitalij Šabulin, šéf nevládky AntAc, jedné z nejdůležitějších při kontrole politiků a úředníků, si v loňském roce přišel na zhruba sedm set tisíc českých korun. Na kyjevského právníka a šéfa středně velké organizace to není částka, která by měla vzbuzovat pozornost.

Pro zastánce zákona, především politiky z národovecké a pravicové Radikální strany, je to jasný důkaz, že takzvaní protikorupční aktivisté jsou placenými zahraničními agenty, pracujícími proti zájmům země. Šéfa Radikálů, Oleha Ljaška, zmíněný AntAc upozorňuje na to, že v pochybné soukromé loterii vyhrál zhruba půl milionu korun, a také vykazuje milionové příjmy, i když už léta v ničem nepodniká.

Jak ale samotní pracovníci AntAcu přiznávají, pozornost veřejnosti je teď upřená na jejich (a pracovníků jiných organizací) osobní vozy, byty a průměrné kyjevské příjmy, nikoliv na majetky politiků v parlamentu, kde je opravdu překvapivé množství multimilionářů. A otázky, kde se tyhle majetky vzaly, jsou v mnoha případech na místě.

Reklama

Vodu ze vzduchu. To přesně chce vyrobit začínající indická firma (respektive neziskovka, jak sama sebe popisuje) Uravu. Pomocí jednoduchého zařízení je už dnes schopná vyrobit padesát litrů “vody ze vzduchu” denně, a pracuje na zásadním zlepšení. Voda může být užitková i pitná. Právě druhá možnost by byla velkou pomocí pro stamiliony lidí na planetě, kteří mají přístup jen k vodě z nechráněných, tedy možná kontaminovaných a nebezpečných zdrojů.

Sám princip sbírání vody ze vzduchu není žádný zázrak ani novinka. Vzduch je plný vody v podobě páry - a kondenzace je důležitým zdrojem vody pro zavlažování i průmyslovou výrobu. Ale všechny dosavadní mechanismy jsou náročné na přísun energie, vyžadují značnou vzdušnou vlhkost a jsou složité. Mají hodně pohyblivých částí, a tedy větší riziko rozbití. Energie a náklady na opravy jsou přesně to, co schází lidem, kterým schází i pitná voda.

Zařízení od Uravu je minimialistické. Tvoří ho jen savá látka, která sbírá a udržuje v sobě vlhkost ze vzduchu, a poté solární kolektor. Ten zajišťuje ohřev savé látky a následné vypařování. Zařízení zkrátka nepotřebuje nic; žádnou zásuvku a žádný zdroj ničeho. Potřebuje jen stát na vzduchu a paprsky slunce. Pokud se do přístroje vloží jednoduchá kazeta, je kondenzovaná voda i pitná.

Jak už bylo řečeno, dnešní prototypy přes noc, kdy zařízení pracuje, vyrobí padesát litrů vody. Cílem Uravu jsou dva tisíce litrů, což už je pro vyprahlé kraje docela obstojné množství. Zhruba pro jednu vesnici. Malé komuny v suchých částech Indie budou také prvními místy, kde se bude zařízení zkoušet v praxi - a ukáže se, zda vyrazí i dál do světa.

Reklama