Počet objevených obětí obchodu s lidmi  je na vzestupu v každé evropské zemi, zjistila ze svého opakovaného monitoringu Rada Evropy - celoevropská instituce zabývající se mimo jiné dohledem nad dodržováním lidských práv. Podle serveru Politico se už dokonce v některých státech, třeba v Belgii, na Kypru, v Srbsku nebo Velké Británii, manuální práce stala důležitějším „odvětvím“ lidského zotročování než sex.

Podle profesorky práva na univerzitě v irském Corku a členky odborného lidskoprávního panelu Experti proti obchodování s lidskými bytostmi Siobhán Mullally se v dnešní Evropě lidé prodávají k těžké práci v zoufalých podmínkách jak uvnitř jednotlivých států, tak i přes hranice v mezinárodních otrokářských sítích. „Pro oběti je velmi těžké ze svého postavení uniknout, přihlásit se úřadům a volat o pomoc. Bojí se deportace, nebo pomsty gangsterských kruhů,“ řekla Mullally serveru Politico. „Takže vyšetřování nebo dokonce odsouzení pachatelů se děje hodně zřídka.“

Většina obětí přinucených k otrocké práci jsou podle reportu Rady muži a nejvíc jich je objeveno v zemědělství, rybolovu a pohostinství. Ženské oběti většinou pracují jako služebné nebo chůvy a jejich osudem je často jak pracovní, tak sexuální zneužívání. Speciálně ohroženou skupinou jsou migranti - lákaní čím dál častěji do evropské pasti přes pracovní inzeráty na internetu a sociálních sítích.

Zpráva Rady se obrací s výzvou na administrativy jednotlivých evropských zemí, aby s neradostnou situací něco provedly: zlepšily dohled a snažily se trestat překupníky i organizátory celého byznysu. To se ale nepovede bez lepší spolupráce s nevládkami a podnikateli, bez schopnosti shromáždit důvěryhodná data a bez promyšlené legislativy, uzavírá Politico.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

S teorií dívající se skepticky na rozšířený názor o nevyhnutelně rostoucí čínské dominanci přišel profesor ekonomie na Harvardu Kenneth Rogoff, a jeho sloupek pro Boston Globe rozebírá ve svém posledním internetovém zpravodaji The Interpreter i deník New York Times.

Většinová odpověď expertů na otázku, podle jakých ukazatelů předpovídat budoucí sílu a moc nějaké země na světové scéně, uvádí dva faktory – počet obyvatel a výšku hrubého domácího produktu. Což zní logicky. Víc lidí víc vyrobí a víc spotřebuje, kola ekonomiky se víc otáčejí, ve státní kase je víc peněz z daní, které jde investovat do vědeckého výzkumu, do nákupu zbraní - a mezinárodní vliv utěšeně roste. Neplatí to samozřejmě automaticky a určitě to není jediným důvodem, proč je dnes Čína – v současné době nejlidnatější země světa – na obrovském velmocenském vzestupu. Nicméně, upozorňuje New York Times, lidnatost coby podmínka síly a moci byla v geopolitickém uvažování vždycky braná jako věc prvořadé důležitosti.

Reklama
Reklama

Jenže teď přichází Rogoff s otázkou: Co když žijeme v době, kdy tahle teze přestává platit? Co když se vysoký počet obyvatel stává pro stát spíš ekonomickou přítěží, než přínosem? Pokud by to tak bylo, mění to  do budoucna obvyklý pohled na velmocenskou sílu a její možné držitele.

Podle Rogoffa na nás zpoza rohu už vykukují dvě zásadní ekonomické změny.  Za prvé se po staletích trvalého růstu zastavilo ve většině zemí světa – zvlášť v těch velmi a středně bohatých - přibývání populace, zatímco naopak vzrostla očekávaná délka života. Následkem toho se z lidí v produktivním věku stává menšina, která se musí starat a ze svého příjmu i daní platit péči jak o mladý dorost, tak o stoupající počet stárnoucích spoluobčanů. To samozřejmě zatěžuje ekonomický výkon, jak už dnes cítí třeba premiant ve stárnutí obyvatelstva, Japonsko, první země světa, která přirozenou cestou intenzivně vymírá.

Druhou nastupující změnou je automatizace a umělá inteligence, která podle předpovědí v dohledné době zabere řadu pracovních míst. To zřejmě nijak nezasáhne samotnou ekonomickou aktivitu a bohatství státu - nicméně jeho hospodářský rozvoj bude díky tomu čím dál míň závislý na počtu obyvatel a čím dál víc na kvalitě jeho technologií a infrastruktury. „Pokud se v nastávajících časech stanou dominantní silou ekonomické produkce roboti, pak možná pro Čínu začne být její obrovská a rychle stárnoucí populace spíš přítěží,“ píše Rogoff.

Pokud jeho teze platí pro Čínu, pak platí i pro řadu středně bohatých zemí jako je mimo jiné i Česko,  jejichž ekonomika stojí na tovární výrobě a exportu a jejichž populace stárne.

V geopolitickém rozměru jde ale opravdu především o problém Číny, jejíž ekonomika dnes dravě roste a řada studií jí předpovídá stejně skvělou budoucnost. Podle některých by  měla v nejbližších dvaceti letech předstihnout Spojené státy a stát se nejvýkonnější ekonomikou světa. Rogoffova teze o negativním dopadu lidnatosti na moc států je zatím čistou spekulací, za níž nestojí žádný výzkum a tvrdá data. Pokud se ale ukáže platnou, vládce Říše středu snící o proměně své země v globální velmoc čeká probuzení.

Reklama

Když se někde vede debata o umělé inteligenci a jejích hrozbách, skoro vždy přijde řeč na autonomní zbraně. Tedy samostatně operující roboty - zabijáky, kteří když se vymknou kontrole, začnou nemilosrdně likvidovat lidstvo podobně jako ústřední robot ve slavném sci-fi filmu Terminátor. Ačkoli před špičkově vyzbrojenými, chytrými stroji varují globální vědecké kapacity už delší dobu (nejznámějším skeptikem byl nedávno zesnulý Stephen Hawking), samořídící zbrojní systémy už po světě vznikají. A jedním z jejich výrobců je Jižní Korea.

Právě v Koreji se nyní odehrává další dějství debaty o chytrých zabijácích. Jak informuje deník Guardian, prestižní korejská univerzita KAST nedávno podepsala smlouvu se zbrojní firmou Hanwha Systems, jejímž smyslem má být zapojení univerzitních vědců do vývoje autonomních zbraní. Škola a zbrojní firma pro tento účel nedáno otevřely společné vývojové centrum.

Tento krok vyvolal mezi odborníky velkou kritiku a asi 50 badatelů z třiceti zemí podepsalo otevřený dopis, v němž svět vyzývají k bojkotu technické univerzity KAST. “Umělá inteligence se dá využít k tomu, aby zachraňovala životy, a to i v rukou vojáků. Ale otevřeně říci, že mým cílem je vývoj autonomních zbraní a vybrat si eticky tak pochybného partnera, to vyvolává velké obavy,” řekl Guardianu organizátor bojkotu a profesor z University of New South Wales Toby Walsh. “Tohle je vážená škola a za partnera si vybrala firmu, která porušuje mezinárodní úmluvy,” dodal.

Hanwha je jedním z největších výrobců zbraní v zemi a vyrábí například i tříštivou munici, která je ve 120 zemích zakázaná. Jižní Korea (spolu s USA, Ruskem a Čínou) však mezi signatáře úmluvy nepatří. Autora petice Walshe aktivizoval zpravodajský článek, který si přečetl v listu Korea Times. V něm se psalo, že “KAIST se zapojuje do globální soutěže ve vývoji autonomních zbraní”. Po jeho přečtení vědec univerzitě ihned napsal mail, aby se dozvěděl důvod, odpověď ale prý nedostal. Prezident školy Sung-Chul Shin pak v prohlášení uvedl, že ho bojkot mrzí a že KAIST rozhodně nemá v úmyslu vyvíjet smrtící zbrojní systémy.

KAIST vývojové centrum otevřela 20. února a její prezident Shin tehdy uvedl, že laboratoř “poskytne základnu pro vývoj národní obranné technologie”. Centrum se zaměří na “velící systémy ovládané umělou inteligencí, na navigační algoritmy pro obří samořídící podmořské stroje, na chytré létající stroje a na zaměřovací a rozpoznávají technologie řízené umělou inteligencí,” uvádělo oznámení na webu, které bylo mezitím smazáno.

Jak píše Guardian, jiná korejská firma Dodaam Systems už vyrábí plně autonomního bojového robota - obrannou věž, která dokáže rozpoznat cíle až na tři kilometry daleko. Jejími klienty jsou třeba Spojené arabské emiráty nebo Katar. Zařízení bylo testováno na ostře střežené hranici mezi Jižní a Severní Koreou. Zástupci firmy v roce 2015 ujistili novináře, že robot má nastavená omezení, takže jakýkoli případný smrtící útok musí schválit člověk.

Citovaný profesor Welsh patří k vědcům, kteří mají z rozvoje podobných technologií obavu. “Vývoj autonomních zbraní bezpečnostní situaci na Korejském poloostrově nezlepší, ale zhorší,” myslí si. “Když se tato zařízení budou vyrábět kdekoli, jednou se k nim dostane I Severní Korea, která si nebude brát servítky je použít proti jihu.”

Reklama